K sudetoněmeckému sdružení buďme obezřetní, míní Macinka. ‚Jejich snahy jsou nezištné,‘ říká Herman
Prezident Petr Pavel sklidil od kritiku svého předchůdce Václava Klause a části opozice za to, že poděkoval předsedovi Sudetoněmeckého krajanského sdružení Berndu Posseltovi za zlepšení česko-německých vztahů. Je Pavlovo ocenění na místě?
„Poděkování prezidenta Pavla jednoznačně vítám, protože si to Bernd Posselt za svou dlouholetou činnost opravdu zasloužil,“ uvádí v Pro a proti člen Česko-německého diskusního fóra při českém ministerstvu zahraničí Daniel Herman.
Je na místě pochvala prezidenta Petra Pavla na adresu Bernda Posselta, předsedy Sudetoněmeckého krajanského sdružení? Debatují Daniel Herman a Petr Macinka
Publicista a spolupracovník bývalého prezidenta Václava Klause Petr Macinka věří, že právě kvůli dlouholetému Posseltově působení na poli česko-německých vztahů poděkování namístě není.
„Posselt je vlastenec v dobrém smyslu slova. Není etnickým Němcem, jeho otec je z Čech, matka z Rakouska. Vlast svých předků má velmi rád a roky formuje Sudetoněmecké krajanské sdružení tak, že se zřeklo jakýchkoliv majetkových nároků. Je to člověk, který odsuzuje nacionalismus a xenofobii, je to skutečně náš přítel,“ tvrdí Herman.
Tomu se Macinka ale prý zdráhá věřit. „Spornost této postavy jsme sledovali dlouhá léta. Jako dlouholetý poslanec Evropského parlamentu vždy hlasoval proti zájmům naší země, dokonce hlasoval proti našemu vstupu do EU a krajanský spolek vždy formoval k zuřivým útokům na Benešovy dekrety.“
Zabavený sudetský majetek
„Nemyslím si, že Posselt učinil nějakou velkolepou práci na tom, aby se krajanský spolek posunul tam, kde je. To je výsledek toho, že naopak česká strana nikdy neuhnula ze své pozice, kterou zastávala. Posselt změnou stanov svého spolku prohrál souboj s Českou republikou, a tak mu nezbývá než na to přistoupit,“ odhaduje novinář Macinka.
Vyškrtnutí zmínky o snaze získat zpět zabavený sudetský majetek ze stanov spolku je výsledkem obrovské Posseltovy snahy, vysvětluje Herman a nabízí jinou perspektivu. „Znám ho 30 let a vždy mu o to šlo a směřoval k tomu. On naopak vyhrál, protože přesvědčil kruhy v krajanském sdružení, které s jeho názory nesouhlasily.“
„Podstata existence Sudetoněmeckého krajanského spolku je formulovat a vyjadřovat jakési zájmy a ty se prostě nepotkávají s národními zájmy České republiky,“ věří Macinka.
Za českou vládu pojede na sudetoněmecký sjezd ministr školství Mikuláš Bek
Číst článek
Herman ale připomíná, že krajanské sdružení může hrát velmi důležitou a dobrou roli „stavitelů mostů“. „Nebýt mnoha rodáků a jejich potomků, tak by desítky především budov už neexistovaly. Němci po pádu komunismu investovali miliony, aby zachránili naše společné dědictví. Naše historie je společná, jsou to krajané, po staletí zde žili.“
Je potřeba být i přesto obezřetný, žádá novinář. „Je otázka, jestli tyto kroky jsou nezištná věc, která má zvelebovat nějaké materiální hodnoty z minulosti, nebo jde o snahu se přitahovat k těm věcem, k těm nemovitostem a k té části minulosti, která byla sudetským Němcům odebrána tak, aby jim někdy mohla býti navrácena.“
Snahy sudetských Němců jsou ale prý stoprocentně nezištné. „Já se tou tematikou zabývám 40 let, mám hodně osobních zkušeností. Myslet si, že by chtěl někdo navracet nějaké ruiny, to je naprosto iluzorní,“ obhajuje činnost a záměry Sudetoněmeckého krajanského spolku Daniel Herman.
„Návrat majetku asi není úplně dominantní téma. Ale středobod je odlišný výklad historie na německé a české straně. A to je něco velmi složitého, nikdy se zřejmě na tom tyto dvě země nepotkají. Normalizace vztahů se podařila uzavřením Česko-německé deklarace, která měla být nějakou tečkou. Řada lidí to ale nepřijala a mezi nimi především krajanský spolek,“ varuje Petr Macinka.
Poslechněte si celou diskusi v audiozáznamu. Moderuje Lukáš Matoška.
