Židé jako obětní beránci. Přibývá nenávistných projevů, změnit to mohou školy

V Česku roste počet nenávistných projevů vůči Židům. Jak moc?
Federace židovských obcí v České republice připravuje každoročně výroční zprávu o projevech antisemitismu v ČR. Zatím ta poslední je z roku 2021. Tam šlo o více než tisíc antisemitských útoků, zaznamenaných antisemitských projevů. To neznamená, že musí být všechny, ale jsou to ty, které byly nahlášené.

Teď Federace dokončuje výroční zprávu za uplynulý rok. Já jsem natáčela s jejím předsedou, Petrem Papouškem, a ten mě upozorňoval na to, že podle předběžných dat bude nárůst určitě stoprocentní.

To znamená, že těch zaznamenaných projevů mohlo být přes dva tisíce za loňský rok.
A více. 

Jak je to možné?
Tady určitě hraje roli několik faktorů. Asi nejdůležitějším je, že jdeme z krize do krize. Začlo to covidovou krizí, pak následovala energetická krize, inflace. A možná to zní trošku směšně, ale bohužel se ukazuje i v historii, že to tak je - vždycky je potřeba najít viníka. A asi se ukazuje, že jsme neponaučitelní, a vždycky ten nejlepší viník pro nás je židovský národ nebo Židé.

To je asi takové jedno vysvětlení. Protože když se podíváme zpátky třeba do covidu, tak si vezmi, kolik se objevovalo útoků, že to je židovské spiknutí. Psalo se - podívejte se, Izrael očkuje, tam jsou všichni naočkovaní, protože oni to spustili.

Ty konspiranční teorie všechny.
To už vlastně jsme na vlnách antisemitismu, to už je podněcování k nenávisti vůči určité rase nebo náboženství, tak jak je definovaný antisemitismus. To samé se teď děje s energetickou krizí, to samé se děje s inflací, se vším. Objevují se útoky, že za to může –⁠ a teď mě až zaráží, jak strašně to zní –⁠ spiknutí světového židovstva. To je termín, který možná není tak neznámý, protože úplně stejnou rétoriku používali nacisté ve 30. letech. 

To znamená, že si někteří Češi myslí, že za energetickou krizi může spiknutí světového židovstva.
Vlastně se tak občas jeví že asi za všechny krize, které dopadají na tento svět. 

A jaké třeba jsou další nenávistné projevy? Jak si to představit?
Je potřeba říct, že útoky zaznamenané v Česku se v drtivé většině odehrávají v online prostoru, odehrávají se na internetu, na sociálních sítích. Což si můžeme říct "díky bohu zatím".

Ovšem cesta k radikalizaci a k útoku ve fyzickém světě je potom kratší, než by se mohlo zdát. Poměrně nedávno jsme zaznamenali takový případ v Bratislavě, kde mladík zaútočil na členy LGBT komunity, ale zároveň jeho manifest, nebo jak to nazvat, 65 stránkový dokument, který předtím zveřejnil na Twitteru, opravdu mluvil o nadvládě bílé rasy.

Byly tam velice patrné a neskrývané projevy antisemitismu. A pak opravdu ten člověk vzal zbraň a šel útočit na lidi už přímo před nějaký klub. Takže před tím hodně varují i policisté, i odborníci, že "jenom" online prostor může být ta první část, kde se ti lidé radikalizují.

Samozřejmě další projevy antisemitismu jsou hanobení židovského majetku. Také to určitě z historie známe. Odehrávalo se to i v Čechách, hanobení náhrobků na starých židovských hřbitovech. Pak jsou to samozřejmě ty fyzické útoky, o kterých jsme mluvili.

Ale zároveň jsou to samozřejmě i konspirační weby, které přesně, jak jsme už před chvilkou zmiňovali, dělají ze Židů hlavní viníky všeho. A čím jsou jejich provozovatele nebo ti, co tam přispívají, chytřejší, tím to dělají méně násilnou formou, takovou vtíravější pro čtenáře.

Kdyby tam rovnou napsali "musíme všechny Židy postřílet", tak to samozřejmě většinu inteligentních lidí odradí a vyděsí. Ale pokud tam budeš podprahově podsouvat stále nějakou nenávist vůči někomu, a on za to může, a proč jim se daří tak dobře, a nám ne, tak to samozřejmě působí mnohem účinněji. 

A hanobení majetku, to si můžu představit jako prostý vandalismus?
Ano. Od popisování náhrobků, sprejování třeba nacistických symbolů. Nedávno jsem i někde viděla, že policisté zaznamenali nápis Jude na dlažbě před židovským obchodem, nebo bytem, nebo před synagogou, už nevím přesně, co to bylo. Ale jsou to tyto projevy ničení.

A to jsme u těch mírnějších projevů ničení. Protože třeba v Americe je běžné, že se tam vymlátí výlohy a nebo se i napadají osoby na ulici. Právě fyzické útoky my tady zatím nezažíváme a doufejme, že nezažijeme.

Liší se tedy projevy antisemitismu u nás a v zahraničí? Rostou taky třeba v blízkém zahraničí okolo nás?
Právěže rostou dost výrazně. I proto Evropská unie už zhruba před rokem a čtvrt vyzvala členské státy, aby přijaly národní strategie boje proti antisemitismu. Některé státy už tak udělaly, třeba Švédsko, a myslím, že naposledy to byla Francie.

My jako Česká republika, teď takovouto národní strategii dokončujeme, připravujeme, jsou tam přizvané židovské organizace. Má to být nejenom o tom, jak předcházet projevům nebo jak na ně reagovat ze strany soudců, policistů, ale zároveň nedílnou součástí je i podpora židovského způsobu života, různých tradic, různých setkání.

Protože představ si, že by ses chtěl sejít s přáteli na nějaké oslavě, ale bál ses, jestli tam nepřijde někdo, kdo se bude projevovat násilně. Takže by to mělo být třeba i zajištění nějaké ochrany těchto setkání. 

Tedy nějaké systémové řešení antisemitismu v Česku, které požaduje EU a my na tom začínáme pracovat?
Přesně tak. A když se ještě vrátím k tomu, jak ses ptal na situaci ve světě, tak Amerika je samozřejmě extrém. Tam se dá podívat i na třeba reportáže televize CNN, která se tomu hodně věnuje do hloubky. 

Mě tam třeba hrozně zaujalo, že mluvili s mladými židovskými studenty na univerzitách. A byl tam devatenáctiletý kluk, který mluvil o tom, že pociťuje, jak vzrůstají nějaké projevy vůči jeho osobě. A při rozhovoru měl na hlavě jarmulku. Reportér se ho ptal, jestli chodí ven v té jarmulce? A on se tak jako zarazil a říkal, ne, nechodím, mám strach.

To je vypovídající.
Ale zároveň když se podíváme k našim blížším sousedům, tak třeba Francie nebo Švédsko jsou země, které dlouhodobě mají opravdu velký problém s antisemitismem. Je to samozřejmě také historicky dané i třeba migrační politikou atd. 

Když jsme se bavili o tom, že se v drtivé většině nenávistné projevy objevují na sociálních sítích, neexistuje nějaký evropský systém pravidel i pro to, aby se takové příspěvky mazaly? Respektive jak k tomu sítě jako takové přistupují? Jsou to samozřejmě soukromé subjekty, ale podléhají nějakému evropskému právě.
Já myslím, že je potřeba říct, že třeba Twitter, Instagram, Facebook, tyto velké platformy, které asi skoro každý z nás využívá nebo minimálně zná, udělaly za poslední roky poměrně velký kus práce.

Ony už samy ty příspěvky buď blokují, mají tam systémově nastavenou nějakou detekci, anebo upozorní na to, že ten obsah může být nějakým způsobem škodlivý. Samozřejmě nejde jenom o projevy antisemitismu, ale celkově o nějaké násilní nebo podněcování k nenávisti.

To je ale asi ta jednodušší varianta. Protože když se budou objevovat v diskuzích na internetu antisemitské projevy, urážky, vyhrožování, tak paradoxně možná je pro policisty jednodušší se toho člověka dobrat.

Já jsem natáčela s policistou z Národní centrály boje proti terorismu, extremismu a kybernické šikaně. A ten mi říkal, že dost často, když si přijdou popovídat s takovým člověkem, tak se ukáže, že použil nějaký antisemitský výrok, aniž by to zamýšlel, aniž by byl antisemita.

Dost často stačí vlastně jenom to, že ti policisté přijdou a on sám si řekne "Já jsem blbej. To fakt asi bylo přes čáru, byl jsem nějak rozrušenej." Tím to samozřejmě nezlehčuju, neříkám, že to je v pořádku, ale je to asi takový jeden kiks. Není to nic pravidelného.

Ale opravdu víc nebezpečné jsou stránky, ať už na Facebooku nebo jinde na internetu, které cíleně antisemitismus propagují. Dost často jsou jejich vlastníci mimo ČR, většinou je neprovozují třeba české servery. Tím pádem je mnohem těžší tohle dohledat. Tam samozřejmě funguje nějaká spolupráce mezi státy, takže informace, co mi říkal pan policista, se podaří vždycky získat. 

Ale ten aktivní boj proti tomu, aby to nezůstávalo na sítích, tu je?
Tam asi jedině opravdu když to mažou samy ty stránky. A jinak u těch webů je to samozřejmě asi ta nejlepší věc, jak to řešit. I s tím policistou jsme se bavili o tom, že nejlepší je to odstraňovat, aby z té jiskry nevznikl nějaký velký požár, který potom už se nebude dát hasit, tak jak to třeba známe z historie. Záleží ale na tom, co se smazat dá, co se smazat nedá.

Když jsi říkala, že je to jeden kiks a člověk si třeba úplně neuvědomí, že zrovna jeho projev byl antisemický, je to tím, jak moc je třeba antisemitismus zakořeněný v české společnosti?

Kde se vzal?
To je zajímavá otázka, protože já jsem před časem točila takový velký pořad s historičkou Katkou Čapkovou z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd. Jmenovalo se to Zůstali jsme sami. A já jsem se tam zabývala otázkou právě Čechů a Židů v jednom státě v posledních sto letech a jaké ty naše vztahy jsou.

Velmi mě tam zaujalo, jak ona říkala, že to vždycky bylo klubko propletených vztahů. Že tady nebyl antisemitismus. Dobře, můžeme si říct Hilsneriáda, ale to je jedna taková temnější kapitola, možná jednou taková jedna událost.

Ale celkově, když ona mi třeba popisovala i z různých vzpomínek pamětníků, jak vypadal život na vesnici, jak tam žili vedle sebe Židé i Češi –⁠ já toto rozdělení nemám hrozně ráda, protože mně to potom zní, že ti Židé nebyli Češi, ale tak řekněme Češi židovského vyznání a Češi křesťanského vyznání –⁠ dělali spolu zabijačky a potkávali se a chodili se radit jak s rabínem, tak s knězem. Nebyl tam mezi nimi vlastně žádný rozkol, bylo to opravdu propletené klubko vztahu, které potom násilně přerušily až norimberské zákony a okupace českých zemí nacistickými vojsky v březnu 1939.

A samozřejmě potom ta tíže holocaustu... Nikdy nechci soudit tyto věci, ve kterých jsem nežila. Ale samozřejmě spousta lidí se začala bát, takže možná přerušovali vztahy se svými židovskými spoluobčany atd. Já myslím, že na samostatný díl by vydalo i to, jak se československý stát k Židům zachoval hned po druhé světové válce. To je taky velké téma. 

A pak když se podíváš do uplynulých dekád, tak se antisemitismus vlastně objevoval a vracel. Můžeme se bavit o antisemitském pozadí procesu ze Slánským, můžeme se bavit o tom zase uvolnění v roce 1968 a následně normalizace. A znovu se objevují ty antisemitské projevy, ale možná spíš z úst politických představitelů země, než že by to bylo nějaké rozšířené mezi obyvatelstvem. 

Počkej, než se dostaneme dál. Jaké je antisemitské pozadí procesu s Rudolfem Slánským?
Rudolf Slánský byl Žid. A je třeba zajímavé, že notičky k tomu procesu byly samozřejmě z Moskvy. Dokonce se dlouho ani nevědělo, kdo bude ten obviněný. Byla tam spousta možností, nechci to zlehčovat, ale toho Černého Petra si potom vytáhl Rudolf Slánský z různých důvodů.

A protože Sovětský Svaz měl velmi silnou antisemitskou politiku (ze začátku podporoval stát Izrael, pak úplně otočil) a otočil zrovna v té době, tak je velmi pravděpodobné, že byl požadavek, aby ten proces byl vedený hodně protižidovsky. To byla taková spodní linka toho všeho.

A teď po desítkách let, což je ta moje základní otázka, proč tu vůbec stále jsou ty antisemitské projevy? Protože to, co si teď všechno zmiňovala, je 70, 80 let zpátky.
A to je právě na tom možná to nejsmutnější, že nejsme vůbec schopni se poučit z nějaké historie. Ale já bych vlastně řekla, že jsou to nenávistné projevy celkově. Že ani nemusíme mluvit o nenávistných projevech vůči Židům, ale třeba vůči LGBT komunitě, vůči komukoli, kdo se jakýmkoliv způsobem odlišuje. Možná je to otázka trošku filozofická, co je to v nás, že si stále potřebujeme hledat někoho, na koho chceme útočit.

Ale když se vrátíme k antisemitismu, tak já mám prostě takovou svoji teorii na základě všeho, co jsem kdy studovala, četla a s kým jsem se o tom bavila. Mně občas přijde, že antisemitismus a jeho kořeny, ani nebyly z nějakého náboženského přesvědčení, jako o tom, že Židé měli majetek.

Ale proč měli majetek? Většinou měli zakázáno dělat cokoliv moc jiného. Oni museli být obchodníci, museli třeba půjčovat peníze atd., protože k ničemu jinému se nemohli dostat. Takže možná, že to plyne z nějaké závisti tehdy a možná, že je v nás tak zakořeněná, že potřebujeme na někoho ukázat prstem. 

A nemůže to být třeba také tím, že je to právě už tak hrozně dávno, že lidé, co si tu dobu pamatují, už mezi námi nežijí?
To jsi trošku uhodil hřebíček na hlavičku. Ano, je to tím, že nám vymírá generace lidí, kteří zažili třeba holocaust na vlastní kůži, kteří prošli koncentračními tábory. Už jich je opravdu minimum.

A to je vlastně další obrovská věc v antisemitismu - popírání holocaustu. Bylo tady vždycky, ale bude, a bojí se toho jak historici, tak odborníci, sílit tím, jak my se odpoutáme od živé historie. Najednou už to nebude něco, na co si můžeme pomyslně sáhnout s tím pamětníkem, ale co je opravdu vzdálené, co je kapitola dějin stejně jako byla Velká francouzská revoluce. Už je to pro nás prostě strašně daleko a jsme mimo ten kontakt.

Pak je asi nebezpečné, jak to bude dál. Je to vlastně i téma, jak holocaust dál připomínat bez pamětníků, ale aby se z toho nestal ten mramor, abychom si pořád dokázali z toho vzít ponaučení a říct si, tohle už nesmíme nikdy připustit znovu. 

Je možná právě připomínání si příběhů ve školách cesta k tomu, aby ty projevy do budoucna nebyly mnohem častější, než jsou teď? Protože se bavíme o nárůstu zhruba 100 %. Na finální zprávu Federace židovských obcí stále čekáme, ale víme, že nárůst skutečně bude velký a bavíme se jenom pouze o zaznamenaných nenávistných projevech, může jich být ve výsledku mnohem více. Takže školy jsou ta cesta?
Určitě školy, určitě tam šířit to povědomí o tom. Ale možná i celkově, jak jsi říkal, připomínat ty konkrétní události. Třeba první odjezd do terezínského ghetta, popravu československých občanů v táboře Osvětim. Tyto všechny věci bychom si měli připomínat, ale záleží samozřejmě na způsobu.

Pokud z toho uděláme kladení věnců, jako třeba z Anthropoidu, tak se prostě stane to, že už to bude jenom taková ta busta, ten milník, ale už se nad tím nikdo nezamyslí. A tam potom za mě hrozí to riziko, že se to přestane lidí dotýkat a přestanou si říkat: tohle už nesmíme dopustit znovu.

Já myslím, že třeba Pavel Štingl v Památníku ticha se to opravdu snaží dělat přesně touto cestou, jakoby naopak. Dělat přednášky, mluvit o tom, propojovat minulost se současností. On se vlastně hodně zaměřuje na to, aby propojil to, co se stalo před 80 lety třeba se současnými studenty ze středních škol, abychom jim to dokázali přiblížit.

Ale je pravda, jsou to školy, které se musí vzdělávat v celé té problematice. Doteď tam chodili a přednášeli pamětníci. Třeba stát Izrael má to, že studenti středních škol se jedou podívat jednou za studium do Osvětimi. A jedou tam v rámci té školy, aby se to připomnělo. Možná by šlo zavést něco takového v souvislosti s Terezínem?

Myslím, že do koncentračních táborů se i na školní výlety jezdí...
Určitě. Jen možná zkusit to nějakým způsobem, aby si ta děcka neříkala: jéé, to zase jedu do nějaké pevnosti. Nějak jim to přiblížit. Ale je to opravdu těžká otázka, ještě bude zajímavé sledovat, jak to lidé budou řešit.

A zpět ještě k represím. Kdyby tu opravdu byla nějaká radikalizace a nenávistných projevů přibývalo, máme nějaký precedent už z minulosti, jak stíhat lidi, kteří takové nenávistné projevy sdílí na sociálních sítích apod.? Existuje nějaký souzený, odsouzený případ antisemitismu v České republice z poslední doby, který bychom mohli připomenout?
Je tady dokonce několik případů, nešlo o žádné vysoké tresty. Tam je důležité říct úplně na začátek, že policisté jsou právě ti, kteří vyhodnocují ty projevy. Protože ony jsou občas hodně skryté a je těžké tam třeba i odlišit antisemitskou linku od něčeho jiného. Takže je to na policistech, jak oni to vyhodnotí, jestli tam opravdu je přítomné hanobení rasy, podněcování k nenávisti atd. Pak se to postupuje dál.

Takový soud může trvat až půl roku od toho, kdy se to začne konečně projednávat až do jeho konce. To mi říkal ten policista z Národní centrály pro terorismus, extremismus a kybernickou šikanu. A on sám upozorňoval, že důležitá je prevence - opravdu to potírat hned v začátcích. Protože to vlastně ani nemusí až dojít k soudu, když to zvládneme zamačkat, udusit, hned jak se to začne objevovat.

Ale já bych ještě chtěla zdůraznit jednu věc, protože mě samotnou velmi zajímala a ptala jsem se ho na ni. Kdy vlastně nahlásit něco takového policii? Protože když to vezmu ze svého pohledu, tak když přijdu k internetu a někdo tam na mě zaútočí a napíše mi něco hnusného, nějakou výhružku nebo podobně, tak nad tím asi mávnu rukou, řeknu si o něm něco nepěkného ve své hlavě, ten komentář smažu, možná si toho uživatele bloknu a půjdu dál. 

Jeho posiluje anonymita. A já to nějak přežiju.
Přesně tak. A hlavně je možná v nás i takový ten pocit, že policie řeší důležité kriminální zločiny a přece ji nebudu obtěžovat s tímto. Ale právě ten policista mi zdůrazňoval, že cokoliv, co bereme jako osobní újmu, co se nás dotýká, co nás nějakým způsobem zraňuje, máme z toho obavy, tak ať se nebojíme policii nahlásit.

Ona je tam od toho, aby to potom vyšetřila. Automaticky to neznamená, že jsme tomu člověku zavařili do konce života, ale možná je jenom fajn, když za ním ta policie přijde a řekne mu, tohle prostě není správné jednání. 

Což se tedy netýká pouze antisemitských projevů nenávisti, ale vlastně úplně všech.
Samozřejmě. 

V podcastu byly kromě ocitovaných zdrojů dále použity zvuky z České televize.