Kodex „sprostého poslance“? Náhubky nemají efekt, míní po Babišově erupci komentátorka

Za nulu a za parazita označil ve Sněmovně šéf hnutí ANO Andrej Babiš ministra pro evropské záležitosti Martina Dvořáka ze STAN. Bylo to podle vás za hranou?
Bylo to za hranou z hlediska obecné slušnosti, toho, jak říkáme my, rodiče, dětem, aby byly zdvořilé, chovaly se ke svým spolužákům a pochopitelně k paní učitelce a k rodičům svých kamarádů zdvořile, slušně, přijatelně. Z tohoto pohledu to nepochybně bylo za hranou a jsem si jistá, že naprostá většina poslanců by se takto nevyjádřila. Ale u Andreje Babiše to nebylo nic mimořádného, z mého pohledu to bylo velmi promyšlené, a ačkoliv to vypadalo jako emoční erupce, tak si myslím, že tam bylo racionální jádro.

Slovní přestřelky jako hra o voliče

Nemá pravdu poslanec Aleš Juchelka z hnutí ANO, který se k tomu vyjadřoval v pořadu Spotlight na Aktuálně.cz, když říkal, že to je prostě součást slovních přestřelek nebo jakéhosi jiskření ve Sněmovně a že je naprosto běžné něco takového vídat a slýchat na půdě Poslanecké sněmovny?
Je pravda, že když se podíváme do minulosti, tak to není bůhvíjaký výstřelek. Momentální přestřelky mezi poslanci vládní koalice a opozice byly běžným zvykem v minulosti, je to tak, ale s nástupem například hnutí Tomia Okamury se to ještě vyostřilo.

Všechny ostatní politické strany, jejich představitelé a poslanci si říkají, že nechtějí být jako Tomio Okamura a kolegové z SPD. Proto si myslím, že si dávali hodně pozor v uplynulých dvou volebních obdobích na příliš expresivní výrazy, natož na nějaké vulgarity, protože se chtěli odlišit. Samozřejmě, že když se Andrej Babiš dostal do opozice, tak se to všechno zase zdramatizovalo a dostalo to úplně jiný náboj, protože už zdaleka nejde jenom o střet mezi pětikoalicí a opozicí jako takovou, ale zajisté se proti sobě vymezují i Tomio Okamura a Andrej Babiš a hrají tu hru, kdo víc zaujme své voliče.

Takže to je hra o to, jak víc zaujmout své voliče? Je to, co vidíme ve Sněmovně ve výsledku performance v tom smyslu, že nejde o nějaké osobní půtky, které mezi sebou poslanci mají, ale o to, jak na sebe v šestihodinovém projevu co nejvíc upozornit?
Nepochybně je to zápas o voliče, o elektorát, který je u SPD a hnutí ANO čím dál podobnější. Ale je tam třeba vidět dvě důležité odlišné linie. Všichni potvrzují, že Andrej Babiš vyletí jak čertík z krabičky, když se začne mluvit o jeho minulosti, o rodinných příslušnících, o jeho vazbách na StB. V takové chvíli je úplná jistota, že se přihlásí a budeme svědky kaskády výpadů a slovních přestřelek. Na druhou stranu, když jste zmínil šestihodinový projev, tak to byla zcela promyšlená předvolební agitka, kde on vyjmenoval deset, patnáct důležitých oblastí, o kterých si myslí, že je vláda dělá špatně, a jeho kabinet to dělal daleko lépe. To nemá s přestřelkami nebo výbuchy emocí vůbec nic společného, to byla velmi promyšlená a dobře zrežírovaná kampaň, která už zapadá do období před evropskými a krajskými volbami. Ale nepochybně si pamatujeme na vystoupení, řekla bych, možná kultivovanějších předchůdců Andreje Babiše, kteří to používali úplně stejně. Chtěli prostřednictvím pultíku ve Sněmovně zaujmout určitý segment voličů. Někdo to dělal inteligentně, vtipně, někdo to dělal primitivně. To už si asi málokdo z vašich posluchačů připomene, ale byly tady doby Miroslava Sládka.

Za republikánskou stranu.
To byly skutečně tristní záležitosti, kde se člověk styděl za to, že ve Sněmovně jsou lidé, kteří hovoří tak, jak hovoří. Koneckonců, když jsem vzpomněla SPD, tak i tam byly některé „roztomilé“ úlety. Ale u Andreje Babiše je to jiné. Je to na jednu stranu vypjatá emoce, když se ho dotknou na jeho citlivém místě, a na druhé straně je to promyšlená politická záležitost.

Bylo, je a bude

Když jste se vrátila k tomu šestihodinovému projevu, tak jedno moje vysvětlení toho, jak Andrej Babiš označil ministra Dvořáka za nulu a parazita, přišlo, myslím, až den po tom projevu ve Sněmovně. To jenom, abychom to nespojovali, možná jsem to tak udělal já, tak to jen vysvětluji, aby to bylo jasné. Když teď pětikoalice nadává na to, že Andrej Babiš nadává, neměli by si zamést před vlastním prahem? Jak říká i Aleš Juchelka, oni to v minulém volebním období dělali Aleně Schillerové, bývalé ministryni za hnutí ANO, šéfovi hnutí Andreji Babišovi. Třeba Miroslav Kalousek z TOP 09 někdy v červenci 2018 adresoval Andreji Babišovi výtku, že dělá všechno, co normální chlap nedělá, že se bojí lidí s jinými názory a fňuká.

Ale na tom nevidím nic...

Není to porovnatelné?
Myslím, že ne, protože obsahově bychom možná těžko polemizovali s tím, co tehdy řekl Miroslav Kalousek, nehledě na to, že se kdekdo těšil na vystoupení exministra financí ve Sněmovně, protože patřil k těm, kteří dokázali nejenom s potřebnou razancí rýpnout do soupeře, ale dělali to také velice vtipně. Vzpomínám si na výměnu názorů s Davidem Rathem, který tam řekl o Miroslavu Kalouskovi, že zase přišel do Sněmovny s několika promile, a Miroslav Kalousek na to odpověděl něco v tom smyslu, že já jsem možná opilý, ale vy jste debil a na rozdíl od vás, já se z toho do rána vyspím.

Za to ale dostal pokutu, ne?
Dostal, a to je právě to, o čem se tady asi také budeme bavit, tedy kde je ta míra a hranice. Když byl Andrej Babiš ministr financí, pak premiér a Alena Schillerová ministryně financí, tak se do nich strefovali z koalice, někdy třeba i nevybíravě, ale myslím si, že to vždycky mělo v podstatě racionální jádro. Navíc pětikoalice má velkou politickou kliku v tom, že v čele vlády stojí Petr Fiala, a nikdo, dokonce ani Andrej Babiš, nedokáže popřít a ani to nedělá, naopak zdůrazňuje, že to je noblesní akademik, člověk zvyklý mluvit ke studentům zpoza katedry a z podstaty věci se nikdy nesníží k nějakým vulgaritám nebo osobním výpadům. Není to jeho politický, ale myslím, že ani lidský styl.

Tím to má samozřejmě Andrej Babiš daleko těžší, protože třeba Miroslav Kalousek byl pro něj soupeř, ale Petr Fiala v tomto ohledu určitě takovým „partnerem “ pro Andreje Babiše není. Ale ještě k tomu okamžiku, k ostré výměně slov a vět mezi Martinem Dvořákem a Andrejem Babišem. 

Vy si určitě vzpomenete, že tam šlo o tu takzvanou novou totalitu, což je samozřejmě záležitost, která lidi, jež v minulém režimu byli v konfliktu s komunistickou stranou a s tehdejším vedením, zvedá ze židlí, především třeba lidovce.

Andrej Babiš toho zase ale umí využít a připomenout jim, že byli součástí Národní fronty a že byli i ve všech polistopadových vládách, leckdy podporovaných komunisty, a to byl ten hlavní střet, který už je zcela obsahový. Tam už nejde o vulgarity nebo expresivní výrazy, to je úplný základ, o němž se bude vést kampaň i ve volbách 2025. Navíc když si Andrej Babiš vzal na mušku Martina Dvořáka, tak si uvědomme, že naprostá většina voličů hnutí ANO podepíše, že ministr pro evropské záležitosti ve vládě, jejíž cílem je šetřit a snížit státní dluh, je zbytečná osoba. Neřekli by to třeba tak jako Andrej Babiš, ale vyzněním a obsahem se přesně trefil do vkusu svého elektorátu. 

Ale není skutečně pokrytecké útočit na Andreje Babiše teď s tím, že hrubne slovník ve Sněmovně jeho vinou, když tu i v minulosti byli lidé jako pan Sládek a jiní? Můžeme vzpomenout na všechny promluvy poslance ČSSD Davida Ratha ve Sněmovně; teď si vzpomínám i na to, když pirátský poslanec Mikuláš Ferjenčík přímo ve Sněmovně někdy před pěti lety, když se řešil vládní návrh na zpomalení růstu platů poslanců a dalších ústavních činitelů, kdy říkal:

To jsou slova, která nejenom, že asi nepatří na půdu Poslanecké sněmovny, ale ani do slovníku někoho, kdo vystupuje veřejně. Ale jsou to také slova, která Babiš nepoužívá.
Taková slova nemají co dělat nikde ve veřejném prostoru. Ale Mikuláš Ferjenčík a Piráti jsou prostě kategorie sui generis, to se absolutně nedá srovnat. Samo to slovo je nepřijatelné, ale kontext je typicky pirátský a každý v tu chvíli pochopil, že Ferjenčík nemluví kvůli kampani při dalších volbách, ale že vyjádřil zcela nevhodně a puberťácky svůj hluboký osobní názor a pohled na věc. 

Ale Piráti používají stejnou češtinu jako členové hnutí ANO… 
Zcela nepochybně by zasloužil za to vytahat za uši a dostat padesátitisícovou pokutu na mandátovém a imunitním výboru, aby si to příště rozmyslel, ale je to zkrátka jiný příběh než u Andreje Babiše, který si mimochodem dává pozor na to, aby vyloženě takto vulgární výrazy nepoužíval. Řekne něco velmi tvrdého, ošklivého, co soupeře zabolí, ale opíše to tak, aby nemohli jít na výbor a dostat pokutu za konkrétní výraz. Máte ale pravdu, že ve Sněmovně se zkrátka objevují projevy a slovní spojení, která neradi slyšíme, a říkáme si, tak toto jsou lidé, které jsme si zvolili, naši reprezentanti, možná by měli být i vzorem pro naše děti a je nepřijatelné, aby takto vystupovali.

Kodex proti chování za hranou?

Kromě toho, že se tam mluví, jak se tam mluví, tak se tam občas hraje na kytaru anebo se tam ukazují prostředníčky. Kde je podle vás hranice toho, co už je za hranou? 
Začnu asi tím nejvíce známým případem poslance Lubomíra Volného, který se popral u řečniště, lépe řečeno u pultu předsedajícího Sněmovny, kdy napadl místopředsedu Sněmovny Tomáše Hanzela z ČSSD a došlo tam i k jakési osobní potyčce.

To je samozřejmě naprosto nepřijatelné a nemá to ve Sněmovně co dělat. Známe to z některých podivných parlamentů nepříliš demokratických zemí. Začalo to oním „pojď ven“ a flákancem a je to flagrantní příklad toho, kdy se asi vůbec nemá smysl bavit, zda to je, nebo není za hranou. To je za hranou. Všechno ostatní je s otazníkem, protože my sice můžeme být prudérní a říkat, že pokud Mirek Topolánek (ODS, pozn. red.) vysvětluje, kdo je jednička a co znamená jaké gesto, tak je to nehodno premiéra České republiky, ale byl to jeho politický styl. Všichni jsme věděli, jaký je. Petr Fiala je noblesní akademik, Mirek Topolánek byl v uvozovkách a s omluvou chachar z Ostravy. Úplně předělávat poslance, které jsme si zvolili s vědomím toho, jací jsou, lidé je přece znali z různých mítinků, ze sálů, z předvolebních kampaní... Nebyla bych tak puristická a do detailu bych nešla po každém slovíčku a gestu, protože koneckonců to vypovídá i o lidech, kteří ve Sněmovně sedí. Pro voliče je to důležité vodítko pro příští hlasování, protože už vědí, s kým mají tu čest. Abych nechodila daleko, ministr vnitra, vicepremiér Vít Rakušan za STAN poděkoval panu Andreji Babišovi za morální striptýz a řekl tím, tak teď jste ukázal, jaký jste a co je ve vás.

Je na voličích, aby si toto vyhodnocovali. Aby tam byl nějaký seznam vulgarismů, gest, nevhodných slov, nula ano, parazit už ne? Myslím, že tudy cesta nevede.

Vrátím se ještě k Andreji Babišovi a jeho výměně s ministrem Dvořákem. V momentě, kdy označí Dvořáka za parazita, dodá, že by měl zalézt do díry. 

V tu chvíli ho místopředsedkyně Sněmovny paní předsedající Věra Kovářová ze STAN zastaví a vyzve ho k tomu, aby takové výrazy nepoužíval. Řekne, že to je nevhodný výraz pro půdu Poslanecké sněmovny.

Nemělo by se toto zakodifikovat, neměl by vzniknout nějaký kodex Poslanecké sněmovny, poslance jako takového? Navrhoval to už v minulosti Radek Vondráček z hnutí ANO, že by něco takového měla Sněmovna sepsat, aby se poslanci už chovali slušně.
Máte na mysli, že první věta by byla, že předseda a místopředsedové Sněmovny v žádném případě nemají vystoupit na pultík, vzít kytaru a zpívat tam v době, kdy Sněmovna nezasedá?

„Nemluv sprostě!“ by mohla být první věta.
Vrátím se ještě k paní místopředsedkyně Kovářové. Bylo naprosto v pořádku, že jako předsedající schůze umravnila řečnícího šéfa hnutí ANO Andreje Babiše, koneckonců dělala to předtím i Markéta Pekarová Adamová, když ho během toho šestihodinového projevu nabádala, aby mluvil k programu schůze a vrátil se k návrhům bodů do programu. To je zcela na místě a v pořádku. Andrej Babiš odpoví, že má přednostní právo a že si bude říkat, co chce, tím to skončí. Ale je naprosto vhodné, aby předsedající Sněmovny dal v tu chvíli najevo, že poslanec se odklání od tématu. Totéž platí o paní místopředsedkyni Kovářové, to je v pořádku.

Teď ten etický kodex, tedy hrát na kytaru se nesmí, sprostá slova zakázána, všichni se mají chovat jako skauti a sedět v lavicích s rukama za zády. Jenom připomínám, že první vážný pokus byl v roce 2005 od Lubomíra Zaorálka (ČSSD, pozn. red.), ten dokument dokonce vznikl a víme přesně znění sedmi článků, které detailně rozebíraly chování a výrazivo poslanců. Nikdy nebyl přijat. Proč? V jedné větě se Zaorálek zmiňoval právě o tom, že poslanci mají vystupovat slušně a řekla bych tak, aby šli příkladem ostatním, ale většina článků se týkala daleko důležitějších věcí než tu a tam uniklého sprostého slova, to znamená styku s lobbisty, přijímání darů, zaměstnávání rodinných příslušníků, zkrátka skutečně toho, co by voliči měli daleko víc sledovat, jak se jejich zástupci chovají, než to, jestli jim občas uklouzne nějaké nevhodné slůvko.

Abych to shrnul, tak sprostá slova ve Sněmovně zůstanou, netrestejme zato politiky, ale voliči, dívejte se mezi řádky.
Je to můj pohled na věc, protože si myslím, že jakékoliv náhubky nemají ten správný efekt. Vždycky se má argumentovat, diskutovat, poukazovat na ty věci, koneckonců od toho je to parlament, od latinského parlare čili mluvit. Vždyť vládní a opoziční poslanci se u toho pultíku mohou střídat, přinášet argumenty. Doteď nechápu, proč si pětikoalice nevzala šestihodinový projev Andreje Babiše, nešla bod po bodu a nevyvracela na argumentech, a faktech nebo nepřipouštěla, že v něčem třeba má pravdu. Myslím, že by to pro voliče byla mimořádně cenná zkušenost. Ale když se vrátím k vaší otázce, je to na voličích, oni vědí, kdo a jak mluví, snad někteří i proč tak mluví. Myslím, že omezovat to nějakým glejtem by nevedlo k žádoucímu cíli.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity zvuky z Aktuálně.cz