Vypovídá o schopnostech žáka známka? Slovní hodnocení má větší rozměr, říká náměstek ředitele školní inspekce
Desetitisíce žáků a studentů si ze škol odnesly účet za první pololetí. Ve většině případů mají na vysvědčení známky, ale postupně se prosazuje i kombinace čísel a slov. Známkování ale nemusí vždy odpovídat výsledkům. Jak ukázala studie think tanku IDEA při Akademii věd, kantoři mají třeba tendenci mírně zvýhodňovat ve známkách z matematiky dívky před chlapci. O tématu mluvil náměstek ústředního ředitele České školní inspekce Ondřej Andrys.
Čím si vykládáte, že dívky dosahují stejných výsledků v testech z matematiky, ale dostávají lepší známky na vysvědčení?
Je to celkem složitá problematika a musí se to vnímat v různých kontextech. Je to určitě do jisté míry tím, že mimo znalosti a vědomosti dívky bývají snaživější a aktivnější, zatímco u kluků, i když třeba jejich znalosti nejsou dobré, učitelé navíc nevidí nějakou snahu, motivaci, respektive je to častější jev. Jsou to ale všechno takové měkké záležitosti, je proto třeba brát to s rezervou.
Dívky dostávají lepší známky z matematiky, i když mají stejné výsledky jako kluci, ukazuje studie
Číst článek
Je to nutně chyba? Nemělo by se ve známce odrazit i to, jestli se žáci snaží dosáhnout lepšího výsledku, jestli opravdu zaznamenali nějaký posun?
Právě. V tom je ta známka právě limitující. Známka je známka, navíc rozptyl mezi jedničkou a trojkou je opravdu natolik velký, že je otázka, co si kdo vybaví pod známkou dva. Přestože hodnocení známkou má v Česku dlouhou tradici a převažuje, slovní hodnocení má mnohem větší, formativnější rozměr. To znamená, že na základě toho hodnocení žák i rodiče mnohem lépe než u známky pochopí, co mu jde, nejde, do jaké míry, co má případně dělat pro to, aby si dobrý výsledek udržel, nebo co má dělat pro to, aby se v daných tématech zlepšil. Známka takovou vypovídající hodnotu nemá.
Vy jste pro Český rozhlas už dříve uvedl, že výhradně slovní hodnocení využívalo v uplynulém školním roce asi jen 6,5 procenta škol, pouze známkování 52 procent. Neuvažuje se o nějakém sjednocení, aby výstupy byly víceméně srovnatelné?
Myslím si, že sjednocení by nebylo úplně rozumným řešením. Svoboda volby by měla zůstat na úrovni školy i v oblasti volby způsobu známkování v nějaké dohodě s jednotlivými zúčastněnými stranami, jako jsou rodiče a žáci. Může do toho promluvit také školská rada, neboť způsoby hodnocení jsou ukotveny ve školním řádu, ke kterému se školská rada vyjadřuje. To bych určitě necentralizoval.
Spíš si myslím, že by stálo za to, aby se větší množství škol zamýšlelo nad tím, kdy je účelnější hodnocení známkou a jestli naopak nejsou případy, kdy by to slovní hodnocení mohlo mít formativnější rozměr, to znamená, že nejde jen o to říct, že jsem dostal dvojku, ale jde také o to, co ta dvojka znamená. I školy, které to nějakým způsobem kombinují, s tím zpravidla mají dobrou zkušenost, všichni tomu rozumí a má to navíc i formativní rozměr.
Co vlastně zdejší systém očekává od hodnocení žáků na vysvědčení? Jakou zprávu by mělo komu přinášet?
Je to jakási informace o tom, do jaké míry daný žák zná, umí, dokáže, rozumí tomu, co podle stanovených pravidel a vzdělávacího programu měl znát a čemu by měl rozumět. Právě nám už ale ta známka neřekne, jak je na tom v jednotlivých složkách. Trojka z matematiky může znamenat i to, že jsem relativně dobrý v aritmetických úkonech, ale slabší znalosti a dovednosti mám v planimetrii a nějakých jiných rýsovacích záležitostech. Známka ale tuhle vypovídací hodnotu nemá.
Ta tradice u nás je, hodnotíme se za určité etapy, je to zpráva pro rodiče a žáky za nějaký časový úsek, je ale třeba, aby tomu hodnocení všichni rozuměli a uměli si představit, co mají dělat dál.
