Plot z žiletkového drátu, teploty nad nulou. Situace na bělorusko-polské hranici graduje a mrtvých přibývá
Polsko běžencům brání ve vstupu do země, Bělorusko jim zase neumožňuje návrat, noční teploty přitom kolísají kolem nuly. Situace v tříkilometrovém hraničním pásu označovaném jako „zóna smrti“, kam nesmí novináři ani zdravotníci, se čím dál víc dramatizuje a obětí už je celkem deset. Humanitární organizace včetně Lékařů bez hranic přitom varují, že s příchodem zimy bude úmrtí na hranicích dál přibývat.
Na okraji Bělověžského pralesa, který leží na bělorusko-polské hranici, čeká na příležitost i sedmičlenná rodina iráckých Kurdů. Skupina se pomalu vydává směrem k polské vesničce Grodzisk, po dvou neúspěšných pokusech o přechod hranice je ale na všech znát vysílení.
Migranti se pokusili proniknout z Běloruska do Polska. Bezpečnostní síly překročení zabránily
Číst článek
Mezi členy rodiny, která se snaží dostat přes bažinatý terén, jsou i dvě malé děti – osmiměsíční holčička a dvouletý chlapec. Jejich 28letá matka Amila Abedelkagerová pro britský deník The Guardian tvrdí, že je na cestu do Evropy zlákala nabídka běloruské cestovní kanceláře. Ta jim slíbila zajištění cesty z tureckého Istanbulu do Minsku, odkud se za pomoci kanceláře dostanou k polským hranicím.
Poprvé se o přechod na polskou stranu pokusili na začátku října, pohraniční hlídka je ale přinutila vrátit se zpět. Zůstali proto uvězněni mezi polským a běloruským územím v „oblasti nikoho“.
„Polská hlídka nás chytila a zatlačila nás zpátky. Řekli: ‚Vraťte se do Běloruska.‘ Běloruský voják zase řekl: ‚Ne, ne, vraťte se zpátky do Polska.‘ Když nám pak došla všechna voda, bratr se ptal polských vojáků, jestli můžeme dostat nějakou vodu na pití. Ptali jsme se každý den, jejich odpověď ale byla ne,“ popisuje 28letá matka dvou dětí, které přežívají v bažinatých lesích, kdy teplota klesá k nule.
Navzdory prosbám skupina nedostala vodu, ale ani mléko pro děti. Pro The Guardian proto popisují, že museli pít dešťovou vodu nebo vodu z louží.
Příběh mladé Iráčanky a její rodiny ukazuje, že humanitární krize na bělorusko-polských hranicích nejenže dál pokračuje, kvůli klesajícím venkovním teplotám se navíc dál prohlubuje.
Situace vygradovala během pondělí, kdy se k polskému hraničnímu přechodu Bruzhi – Kuźnica Białostocka vydaly stovky migrantů odhodlaných přejít na polské území. Kolonu běženců k hranicím doprovodili příslušníci běloruských složek, kteří následně zahnali lidi do lesa.
Mluvčí polského ministra pověřeného koordinováním tajných služeb Stanislaw Žaryn to na twitteru označil za „dosud největší pokus o hromadný násilný vstup na polské území“ a „další běloruskou nepřátelskou akci namířenou vůči Polsku“. Za pomoci slzného plynu se polským bezpečnostním složkám nakonec podařilo pokusu o překonání hranice zabránit, pondělní události ale dění u hranic opět zdramatizovaly.
Polsko porušuje právo
Podle Rádia Svobodná Evropa (RFE) už polská pohraniční stráž od srpna zaznamenala více než 30 tisíc pokusů o nelegální překročení hranice z běloruské strany, která podle Varšavy i ostatních zemí Evropské unie posílá žadatele o azyl do Polska i některých pobaltských zemí zcela záměrně. Činí tak ve snaze destabilizovat EU a pomstít se jí za sankce, které unie uvalila na režim Alexandra Lukašenka.
Minsk sice obvinění z vyvolávání migrační krize odmítá, svědectví samotných žadatelů o azyl – nejčastěji z Blízkého východu a Afriky – ale ukazují opak. Popisují nejen praktiky běloruských kanceláří, které lákají lidi v Sýrii, Turecku a dalších zemích k cestě do Evropy, ale také násilí, za pomoci kterého nutí lidi přejít na polské území.
Lukašenko pánem situace. V lidech se mísí pocity zoufalství a naděje, říká běloruský dokumentarista
Číst článek
„V Bělorusku mě zmlátili. Existují tam gangy, které stojí za armádou a útočí na nás. Zmlátí vás, vezmou vám peníze a rozdělí je padesát na padesát – část pro gangy a část pro vojáky. Tahle hranice je jako řeka smrti. Co máme dělat? Kam máme jít? Nevím,“ stěžuje si pro The Guardian 46letý Maročan Mustafa, kterého našli v lese dobrovolníci.
Navzdory jejich pomoci je ale jeho osud nejistý. Pokud totiž běžence chytí polská pohraniční stráž, tamní úřady je pošlou zpátky do Běloruska, aniž by jim daly šanci o azyl požádat. Kvůli tomu se polská strana dostává pod těžkou palbu kritiky lidskoprávních organizací, které upozorňují, že tím polská vláda porušuje mezinárodní právo – nehledě na narychlo přijatou novelu, podle které musí cizinec zadržený na hranicích s EU ihned po ilegálním překročení opustit polské území.
Lidskoprávní aktivisté ale kritizují také vyhlášení nouzového stavu, na základě kterého polské úřady odmítají vpustit do tříkilometrové zóny podél hranic nejen novináře, ale například i zástupce humanitárních organizací, a dokonce také zdravotníky.
„Potřebujeme se do zóny (podél hranic) dostat, ale to je nemožné,“ říká záchranář Jakub Sieczko z organizace Medikové na hranici pro deník The Guardian. Ten zároveň přibližuje příběh chlapce ze Somálska, který při pokusu přejít hranice sledoval, jak jeho dva bratři doslova umrzli k smrti.
Podle jeho ošetřujícího lékaře se chlapec často ptá, kde vlastně je. „Zřejmě ztrácí kontakt s realitou,“ tvrdí lékař z nemocnice v polském příhraničním městě Hajnovka, kde žadatelé o azyl dostávají v krajní nouzi zdravotní péči. Jakmile se ale uzdraví, pohraniční stráž je podle britského deníku ihned odvede zpět na hranici a nechá je v lese.
Boj Syřanů o život
Blízko polské Hajnovky v současnosti tráví dny také Raqi Srour, který svádí zoufalý boj o záchranu života jeho rodiny.
Zlákaly ho zprávy o ‚snadné cestě‘ přes Bělorusko do Evropy. Pokus za 3000 dolarů ale Syřanovi nevyšel
Číst článek
Pětadvacetiletý zdravotní bratr původem ze Sýrie získal před pěti lety v Německu azyl, jeho manželka, otec, sestra, bratr, strýc a bratranec ale takové štěstí neměli. Až koncem letošního října nasedli v Damašku na letadlo a přiletěli do Běloruska. Za pomoci tamních pohraničníků pak přešli hranice s Polskem, kde se nyní snaží vyhnout hlídkám polské armády.
Lidem, jako je rodina mladého Syřana, pomáhají víceméně jen polští dobrovolníci. Podle Rádia Svobodná Evropa je to například taxikář, kteří vozí migranty a riskuje tak vysokou pokutu i záznam v trestním rejstříku. Vedle těchto lidí ale běžencům pomáhají i dobrovolníci „na plný úvazek“, jako třeba Katarzyna Wappa, obyvatelka Hajnovky, která uprchlickým rodinám pravidelně nosí vodu, jídlo i oblečení.
Kromě těchto dobrovolníků syrské rodině pomáhá i samotný Raqi Srour. Už dvakrát se mu podařilo dostat k příbuzným a předat jim zásoby jídla osobně, setkání jsou ale pokaždé vždy velmi emotivní. Když totiž plánovali jejich cestu do Německa, neměli ani tušení, co je na hranicích Evropské unie vlastně čeká.
„Představoval jsem si to všechno úplně jinak a teď ona i já trpíme. Jsme od sebe tři kilometry a sotva se vidíme. To se nedá vyjádřit slovy,“ popisuje zoufalost situace pro Rádio Svobodná Evropa 25letý Syřan.
Manželka Safa společně s jeho rodinou přešli hranice už celkem třikrát, dvakrát je ale našli polští pohraničníci a poslali zpět do Běloruska. Mají proto strach, že je na polské straně čeká opět ten samý scénář. S klesajícími teplotami je ale nocování v lese stále nebezpečnější.
„Jsem v koncích. K tomu, abych zajistil bezpečí své rodiny, jsem ale připravený pohnout horami,“ dodává odhodlaně Raqi Srour.
Zpět za žiletkami
Pokus dostat se z Běloruska na polské území se už nejméně osmi běžencům stalo osudným, například Rádio Svobodná Evropa ale píše dokonce o deseti úmrtích. Humanitární organizace nicméně varují, že s příchodem zimních měsíců bude tragických osudů na bělorusko-polské hranici dál přibývat.
Nelegální migrace paralyzuje Evropu, ohlásila polská veřejnoprávní televize a odvysílala záběry z Netflixu
Číst článek
Tvrdí to například manažerka organizace Lékaři bez hranic Crystal van Leeuwenová, která se nedávno vrátila z týdenní cesty k bělorusko-polským hranicím.
„Je těžké uvěřit, že se v Evropské unii odehrává takováto krize,“ upozornila minulý týden pro britský deník The Guardian a vyzvala polské úřady, aby tříkilometrovou zónu pro nevládní organizace otevřely. Jen tak budou mít přehled o aktuální situaci uvnitř oblasti, kam nyní mohou jen polské sanitky, pohraniční stráž a tamní obyvatelé.
Pracovnice Lékařů bez hranic zároveň popsala setkání se skupinou 13 uprchlických žen, mužů a dětí, kterým pomohl jeden z polských občanů, vzal je k sobě domů a pak je přivedl na setkání s neziskovými organizacemi. Podle van Leeuwenové byli po čtyřech dnech strávených v lese „vyděšení, hladoví a nastydlí“, tu noc přitom venkovní teplota spadla pod čtyři stupně Celsia.
Všichni běženci ze skupiny potvrdili, že chtějí v Polsku požádat o azyl, za pomoci neziskovek proto podepsali potřebné dokumenty a natočili videa s žádostí o ochranu. Pak humanitární pracovníci přivolali polskou pohraniční stráž. „Několik dospělých se úlevou, ale i strachem rozplakalo. Jedna mladá dívka dokola opakovala ‚už žádný les‘,“ popisuje van Leeuwenová.
První dva pohraničníci, kteří přijeli na místo, podle ní vypadali klidně a profesionálně. Pak ale přijelo auto plné ozbrojených mužů v kuklách a za ním velké armádní vozidlo s plachtou a lavicemi. Vojáci odmítli zástupcům neziskových organizací říct, kam bude skupina 13 běženců převezena, do nejbližšího střediska pro žadatele o azyl ale nikdy nedorazili.
O jejich dalším osudu se dozvěděli až díky mobilní aplikaci, která je o několik hodin později lokalizovala na běloruské straně hranice. „Věřili, že jsou konečně v bezpečí, skončili ale zpátky za žiletkovým plotem,“ uzavírá příběh humanitární pracovnice.
