Český lékárník v Rafahu: Nejbližší výstřely jsou 1,5 kilometru daleko. Je tu spousta dětí bez rodin

Gaza 14. března 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Lékaři v Rafahu

Jak to v místech, kde teď působíte, vypadá?
Projížděli kolem zastavěné oblasti, kde byla mezi dvěma domy jakási skládka stavební suti, z které úplně nesmyslně trčely dvě satelitní antény a teprve při druhém, třetím, čtvrtém pohledu mi došlo, že to je zhroucená budova, a že ty antény byly původně na střeše.

Možná si dovedete představit z cest na jih někam k moři, jak tam rostou budovy jen na kostře, jak se mezi sloupy jednotlivých pater postupně vyzdívají stěny. Tak si představte, jako by tyhle holé betonové podlahy v několika patrech a okrajové sloupy někdo zvenku jen potáhl plachtou. V těchto postavených budovách žijí desítky lidí.

Děti v Rafahu nechodí do školy, protože prakticky každá veřejná budova, tedy i každá škola dnes slouží jako místo, kde žijí celé rodiny. Ve škole, která je nejblíž naší poliklinice, žije údajně šest set rodin, což je pro mě osobně nepředstavitelné. Ale je to typický obrázek všech veřejných budov v Rafahu.

V jakých podmínkách pracujete? Máte elektřinu, vodu, léky, přístroje?
Co se týče vybavenosti zdravotnickým materiálem a léky, tak to samozřejmě není úplně ideální. Propustnost hranic je pořád velmi malá. A jestliže se říká, že denně projede padesát kamionů, tak to není úplně pravda. Kamiony se přes hranici sice dostanou, ale tam se vyloží a musí se čekat, až se naloží do nějakých místních. Naše poslední dodávka, která byla očekávaná spíš na konci února, bude až tento týden, nebo ten další. A to měla velkou prioritu. U další už dnes víme, že je zdržená asi na konec března, spíš na začátek dubna. Takže se zásobováním to nijak veselé není.

Co především teď řešíte? Zranění, infekční nemoci?
Když to vezmu od nejmenšího projektu, což je oddělení poporodní péče v Emirátské nemocnici, tam se za týden vystřídá na 26 lůžkách asi 300 žen, což je zhruba pětina všech porodů, ke kterým týdně v nemocnici dojde, což je asi desetkrát tolik, než před válkou. Na druhou stranu je to pochopitelné, protože je to jedna z posledních dvou funkčních porodnic, které tady jsou. U nás jsou to zejména pacientky s nějakou krvácivou komplikací nebo po císařském řezu. Nezůstávají ale dlouho, většinou jeden, nejvíc dva dny.

V poliklinikách nebo centrech primární zdravotní péče máme v každé z nich za týden asi dva tisíce konzultací, což znamená asi 300 pacientů za den, plus dalších několik desítek pro psychologickou podporu a v posledních dnech jsme otevřeli výživové centrum. V něm máme dnes registrovaných asi 50 podvyživených dětí, které si jednou za týden chodí pro týdenní dávku terapeutické výživy. A co se týče převazovny, což je taky součást polikliniky, tam denně přichází asi 80, 85 lidí. Většinou je to léčba už dříve ošetřených zranění, a hodně jsou to děti. Celá řada zranění souvisí s válkou, ale nejsou to přímo vojenská nebo bojová zranění. I když teď zrovna jsme měli dva postřelené pacienty, ale většina úrazů nebo poúrazových stavů jsou důsledky zranění v důsledku války. Bohužel je to častokrát u dětí, a jsou to hodně popáleniny. Od toho se taky odvíjí sortiment zdravotnického materiálu, který tam dodáváme.

Koho hlavně léčíte? Děti, dospělé?
Dospělých je samozřejmě víc, ale děti pod 15 let tvoří téměř polovinu našich pacientů. 

Setkáváte se i malými dětmi bez doprovodu, bez identity?
Je tady spousta dětí, které nad sebou nemají žádný dozor, nemají rodinu. Tyhle děti ale samy na polikliniku nebo na ošetření nepřijdou. Musí je někdo přivést a musí to být nějaký konkrétní úraz. Samotné děti se u nás na poliklinice nevyskytují, ale z informací od ostatních humanitárních organizací víme, že existují a celá řada z nich leží třeba v nemocnici v Al-Aksá.

Co je teď pro vás největší problém – nedostatek materiálu, bezpečnost?
U bezpečnosti nevím, jestli se to dá definovat jako problém. Nejbližší výstřely a dopady střel jsou možná kilometr a půl od nás. Když před 14 dny, nebo před třemi týdny – vůbec netuším, ten čas rychle utíká, takže to nedovedu definovat zpátky – střela z tanku zasáhla dům označený logem Lékařů bez hranic, ve kterém bydleli naši místní zaměstnanci, tak to psychikou samozřejmě otřáslo, ale na to se nedá úplně myslet. Je to, jaké to je. V tom domě shodou okolností bydlela rodina jednoho z mých spolupracovníků z lékárny. Ten den přišel o manželku a matku, a jeho dvě sestry s velkými popáleninami doteď leží v nemocnici.

Co vám lidé vyprávějí o tom, co zažili?
Měli jsme možnost vyslechnout jednu z našich pacientek na oddělení poporodní péče. Není to veselé vyprávění. Loni touto dobou se vdávala, a když na podzim po prvních útocích odcházela z města Gaza, byla v pátém měsíci těhotenství. Tenkrát se přesunuli do blízkosti nemocnice, do města Chán Júnis, nemocnici Al-Nasser. Nakonec si našli ubytování nebo postavili si stan přímo v areálu nemocnice. Byli tam taky v okamžiku, kdy byl na nemocnici proveden útok. Ale ještě dřív, než k tomu došlo, podle ní nějaký odstřelovač zastřelil spoustu lidí. Mezi nimi byl i její manžel. A ona tam vedle něho, respektive na dohled jeho mrtvého těla, ležela několik dní. Teprve po tom, když vojenská aktivita skončila, mohla odejít. Pěšky přišla až do nemocnice v Rafahu, kde jí poskytli základní ošetření a pomohli s přesunem do porodnice. Když porodila, tak pro její vysílení a celkový zdravotní stav byla u nás na oddělení poporodní péče. Nejsmutnější na tom je, že když jsme ji propustili, tak odcházela a nevěděla, kam s novorozeným synem půjde, protože jí z celé rodiny vůbec nikdo nezbyl.

Očima zpravodaje

Víme, že do Gazy vyplula humanitární pomoc z Kypru. Kam přesně pomoc míří, kde bude distribuována a o čem se vlastně bavíme? Co v ní je? 
Tenhle projekt je projekt Evropské komise a hlavním cílem je dostat humanitární pomoc do severní části Pásma Gazy, do města Gazy, kam se po zemi příliš nedostává. Je to hrozně komplikované a většina kamionů, které tam míří, tam nikdy nedojede. Tady je potřeba připomenout, že hraniční přechody, kudy kamiony do Pásma Gazy vjíždějí, to znamená z Egypta i z Izraele, jsou úplně na jihu Pásma Gazy, takže severní část je nejvzdálenější. A kvůli neustálým bojům, ostřelování, rozbitým cestám, ale také kvůli přepadávání konvojů ozbrojenými gangy, rozebírání pomoci už po cestě hladovými lidmi, konvoje skutečně nemají šanci na sever Pásma Gazy dojet. 

Sever je teoreticky vylidněný, ale stále tam sta tisíce lidí zůstávají, takže tam je ta situace humanitárně úplně nejhorší. Tam jsou skutečně lidé, kteří skoro umírají hlady, protože jim chybí základní potraviny… Chybí tam v podstatě cokoliv. Čili projekt námořního koridoru z Kypru by měl směřovat právě na sever. Zatím se snaží tajit, kde přesně budou lodě náklad skládat. Místní lidé, kteří pracují pro mezinárodní dobročinné organizace, postavili provizorní molo někde v oblasti města Gazy, a to proto, že celé pobřeží Pásma Gazy je velice mělké a lodě tam nemají kde přistát, není tam žádný přístav. Musí se tedy skládat už na moři právě přes toto molo. A tím by se měly pak distribuovat základní potřeby. První náklady na první loď, která zamířila do Pásma Gazy z Kypru, vezla v podstatě jenom mouku a rýži, tedy ty úplně nejzákladnější věci. Cílem je tedy alespoň nějakým způsobem dostat na sever Pásma Gazy ty nejzákladnější věci pro statisíce lidí, kteří tam jsou. 

Boje izraelské armády s Hamásem neutichají. Ve zprávách, které nám z Rafahu poslal Stanislav Havlíček, byly jednak slyšet výbuchy, a jednak o tom sám mluvil. Jak daleko je vyjednání dalšího příměří? 
Takové zážitky skutečně popisují všichni, se kterými máme možnost být v Pásmu Gazy ve spojení. Osobně jsem ve spojení se svým známým, za kterým jsem do Pásma Gazy často jezdil, a ten to popisuje úplně stejně – že střelba a bombardování jsou slyšet 24 hodin denně. Boje se sice soustřeďují spíše kolem Chán Júnisu a Rafahu – i když v Rafahu to ještě nejsou pozemní boje, ale jsou to nálety. Ale de facto se tu a tam bojuje po celém Pásmu Gazy, dokonce i na severu ve městě Gaza, jehož předměstí už před měsíci izraelská armáda prohlásila za „vyčištěné“. To znamená, že by tam už žádní ozbrojenci Hamásu neměli být. Ale když jsou, stále se jim daří skrz podzemní infrastrukturu se přeskupovat a na izraelské vojáky a izraelskou vojenskou techniku útočit. Takže boje v podstatě i nadále pokračují po celém území Pásma Gazy. 

To, co izraelská armáda stále vidí jako svůj velký cíl a o čem se mluví, je obávaná pozemní operace právě na Rafah, město na hranicích s Egyptem, které mělo původně 200 tisíc obyvatel. Teď je tam 1,5 milionu lidí, což znamená obrovský nárůst, protože se prakticky celá Gaza přesunula – s tím, jak utíkali lidé před boji – až na jih do Rafahu. I z důvodu koncentrace uprchlíků tam je velice obávanou záležitostí to, kdyby se skutečně izraelská armáda k útoku na Rafah odhodlala. 

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu už před několika týdny vyzýval k evakuaci jihu Pásma Gazy, včetně města Rafah. V jaké situaci teď jsme? Plány na izraelskou pozemní invazi se odkládají, nebo už jsou zprávy o tom, že by k tomu mělo v příštích dnech dojít? 
To je hrozně nejisté. Faktem je, že izraelská armáda tvrdí, že už má hotové operační plány na pozemní útok na Rafah. Říká, že má také plány na evakuaci civilistů, ale je téměř vyloučené, aby bez masakru civilistů pozemní operace v tuto chvíli nastala. Evakuační plány, které Izrael představil, počítají s výstavbou 15 stanových měst podél celého pobřeží pásma Gazy, kam by se lidé měli postupně přesouvat, ale zatím je nikdo nestaví. Ani žádné mezinárodní organizace nepracují na tom, že by tento plán plnily, takže není jak lidi z Rafahu dostat pryč. Takže i z tohoto důvodu to nevypadá, že by pozemní operace v Rafahu měla brzy nastat. Dokonce i zprávy z amerických zpravodajských kruhů říkají, že Izrael k útoku v dohledné době nepřistoupí. Ale je to možná stále taková hra se strany izraelské vlády, která tvrdí, že může k útoku kdykoliv dojít, takže k tomu skutečně dojde. Je to možná i želízko ve vyjednáváních s Hamásem o případném příměří, propuštění rukojmích a podobně. Nezdá se tedy pravděpodobné, že by v nejbližších dnech k pozemní operaci mělo dojít, ale izraelská vláda a armáda ji mají stále na programu. 

Je to už pár měsíců, co se mluvilo o nalezených zbraních pod jednou z gazanských nemocnic. Má to nějaký vývoj? Potvrzuje se tím, že bojovníci Hamásu využívají i zdravotnických zařízení pro své krytí?
Také jsem se po tom trošku pídil, protože ta záležitost usnula. Nic nového kolem toho se ale neobjevilo, nikdo se potom příliš neptal a izraelská armáda s žádnými novými důkazy po tom listopadu, kdy byl proveden hlavní útok na nemocnici Šífa ve městě Gaze, nepřišla. Je pravda, že izraelští vojáci našli v nemocnicích zbraně, ale to bylo několik kusů ručních zbraní, které jsou v Gaze, v nesmírně militarizovém území, prakticky všude. 

Pod nemocnicí Šífa byly prostory, o kterých izraelská armáda původně tvrdila, že to bylo velitelské středisko Hamásu. Tyto prostory tam byly už od vybudování nemocnice samotným Izraelem v 80. letech minulého století, čili o těch se vědělo. Byly tam tunely, které bez pochyby Hamás vybudoval, ale které jsou pod většinou města Gazy a dalších měst. Takže tam nebylo nic úplně překvapivého. 

Je možné, že ozbrojenci Hamásu, ale také jiných hnutí, využívali i nemocnice k tomu, aby se pod nimi něco dělo, nějaké vojenské aktivity. Nebyly to ale jen nemocnice, byly to i další objekty. Každopádně ve chvíli, kdy se tam izraelská armáda nakonec dostala, už tam nic moc nebylo. Je pravděpodobné, že Hamás měl dost času vyklidit prostory, utéct s rukojmími, kteří v těchto místech byli možná drženi. Ale oproti tomu, co se očekávalo, se žádné velké překvapení nekonalo a žádný velký objev nenastal. 

Hodně se teď řeší, zda je Hamás skutečně porazitelný. Schyluje se k tomu, že nakonec nějaká budoucnost Pásma Gazy bude muset být s Hamásem spojená? 
Nevím, jestli s Hamásem. Je to trošku zjednodušující, když Izrael mluví pouze o Hamásu, a tím pádem i svět mluví o Hamásu. V pásmu Gazy to zdaleka není jen Hamás. Je tam několik dalších ozbrojených organizací, podobně zaměřených a smýšlejících, jako je Islámský džihád a další, i neislamistické. Takže ano, vojensky zničit Hamás se může Izraeli podařit – i když o tom samotní izraelští generálové někteří pochybují –, ale zničit Hamás jako myšlenku možné není. K tomu by byly potřeba zásadní kroky k definitivnímu uspořádání vztahů mezi Izraelem jako státem a Palestinci. Myšlenka Hamásu je, že se Palestincům vrátí jejich práva ozbrojeným bojem. To není jen Hamás – tuhle myšlenku nese spousta dalších organizací, hnutí a podobně. Takže zničit Hamás tak, že už nebude nikdy existovat, to je skutečně iluze.

V podcastu byly kromě Českého rozhlasu využity zvuky Lékařů bez hranic přímo z Rafahu a dále z youtubových kanálů DW News a Global News.