Čína už nemluví o připojení Tchaj-wanu jako o mírovém. Je to promyšlený symbol, hodnotí sinoložka
Čínská lidová republika opět zvýšila rozpočet své armády, a to o sedm procent. Společně s tím také přestala mluvit o plánovaném spojení s Tchaj-wanem jako o „mírovém“. Chystá se vůči němu podniknout ostřejší kroky? „Není dobré to brát na lehkou váhu, protože je to symbol, který byl určitě promyšlený. Ale nepřikládala bych tomu příliš velkou hodnotu,“ říká sinoložka Simona Fantová pro Radiožurnál a iROZHLAS.cz.
Čína dál navyšuje svůj rozpočet na armádu. Loni i letos to bylo vždy o sedm procent, a to bez ohledu na to, že její ekonomika za uplynulé dva roky tolik zdaleka nerostla.
„Otázka zvyšování budgetu jde vlastně ruku v ruce s politikou Číny, protože do nedávné doby Čínská lidová republika zdůrazňovala velice překotný ekonomický růst, a to klidně i růst na dluh. Ale vidíme v posledních letech, že ten trend jde trošičku jinam. Ten trend jde najednou tím směrem, že je snaha zdůrazňovat státní bezpečnost a i zvyšovat budget na vojenskou obranu,“ říká sinoložka Simona Fantová z projektu Sinopsis.
Česko by mělo silně krotit určité politiky, reaguje Čína na příjezd viceprezidentky Tchaj-wanu do Prahy
Číst článek
Ve zvyšování vojenského rozpočtu není Čína sama. Třeba v Evropské unii se za rok 2022 rok zvýšily útraty armád průměrně o šest procent, šest z 27 členských zemí pak zvýšilo svůj vojenský rozpočet o deset procent. Peking ale na armádu vynakládá větší část svého hrubého domácího produktu než evropské země. Součástí jeho strategie je navíc propaganda zaměřená na „nepřátelství“ jiných států.
„Možná to i souvisí s tím, že růst HDP je neudržitelný takovým způsobem, jak vypadal třeba ještě před pěti, sedmi lety. A čínská strana si je toho vědomá, tak se možná snaží zaměřit i na něco jiného. Někdy, když se ekonomice nedaří, je dobré zdůrazňovat nějakého vnějšího nepřítele, proti kterému je potřeba se semknout,“ přibližuje Fantová smýšlení čínských politiků.
Vnějším nepřítelem je pro Čínu především Západ. A Západ tuto rétoriku Pekingu do jisté míry vrací. Zvláště bohaté země mají na Čínskou lidovou republiku negativní pohled, jak vyplývá z průzkumu Pew Research Center. Peking potom tyto země, v čele se Spojenými státy americkými, vnímá jako překážku před ideálním uspořádáním světa.
„Čína přichází s novou vizí světového uspořádání budoucnosti. Za alternativu používá svoji vizi socialismu s čínskými rysy,“ pokračuje Fantová.
S tím souvisí i expanzivní politika Číny, která v současné době zvyšuje napětí třeba v jihovýchodní Asii. Jde například o při s Japonskem o souostroví Senkaku nebo spory o různá území v Jihočínském moři. Jedním z jejích nejvýraznějších projevů je ale vztah Čínské lidové republiky a ostrova Tchaj-wan.
Nová rétorika
Tchaj-wan vnímá Čínská lidová republika jako satelit Spojených států a, přestože ho nespravovala jediný den své existence, jako svoji vzbouřeneckou provincii. Ostrovní stát by tak chtěla získat pro sebe. Přestože se mnozí Tchajwanci ozbrojeného konfliktu s Čínou bojí, Čína dlouhá léta hovořila o plánu připojit ostrov mírovou cestou.
Jenže výraz „mírovou“ v nedávné zprávě, kterou čínský premiér Li Čchiang přednesl v parlamentu, Peking vypustil.
„Není dobré to brát na lehkou váhu, protože je to nějaký symbol, který byl určitě promyšlený. Ale zase bych tomu nepřikládala příliš velkou hodnotu. Válka by byla velmi drahá a ne jenom z hlediska peněz a lidských zdrojů nebo toho, jak by potom vypadal Tchaj-wan, ale i co se týče mezinárodní reputace, kterou si Čína snaží budovat,“ míní Fantová.
‚Svůj strach přeměním v sílu.‘ Soud poslal do vězení hongkongské aktivisty, před lety vtrhli do parlamentu
Číst článek
To ale neznamená, že k ozbrojenému konfliktu nemůže dojít za jiných okolností.
„Je tu riziko toho, že konflikt nemusí být plánovaný, ale že dojde k nějakému náhodnému střetu, například ke srážce tchajwanských a čínských stíhaček a následně to může nějakým způsobem vyeskalovat do konfliktu, který od začátku nebyl úplně plánovaný. To riziko tam určitě je,“ říká Radiožurnálu a iROZHLAS.cz analytik AMO zaměřený na Čínu Filip Šebok.
Mnoho zemí podporuje snahy Tchaj-wanu o nezávislost na Číně, k jeho státnosti se ale formálně nevyjadřují a neudržují s ním oficiální diplomatické vztahy.
Peking se všemožnými způsoby snaží ostatní státy i obyvatele Tchaj-wanu samotné přesvědčit, že se s Čínou chtějí spojit. K nim patří třeba různé formy ekonomické spolupráce, ale také diplomatické strategie.
„Zkrátka se snaží přesvědčit Tchaj-wan, že jeho jediná cesta a jediná možná budoucnost je spolu s Čínou,“ vysvětluje Filip Šebok.
„To se jí brutálně nedaří. 98 procent lidí na Tchaj-wanu má nějakou tchajwanskou identitu. Nechtějí se s tou zemí spojit ne proto, že by měli problém s čínskou kulturou, ale proto, že mají problém s tím režimem,“ doplňuje Fantová.
Svět si připomíná 65. výročí povstání v Tibetu. ‚Debata s Čínou je problematická,‘ popisuje odborník
Číst článek
Tchaj-wan je pro Čínu důležitý nejen z ideologických a symbolických pohnutek, kvůli podobné kultuře a sdílenému jazyku, ale i ze strategických důvodů. Tchajwanský průliv je jeden z nejvytíženějších na světě, co se týče lodní dopravy. Mít kontrolu nad Tchajwanským průlivem by pro Čínu znamenalo mít kontrolu nad tamní lodní dopravou a obchodem a nad podstatnou částí Jihočínského moře.
Tchaj-wan měl navíc po staletí roli pomyslné spojky mezi Čínou a Japonskem. V případě, že by se ostrovu Čína chopila, by mohl mít Peking větší vliv na Japonsko, Filipíny a další země v regionu, se kterými má v současné době územní spory.
I přesto se ale nezdá, že by Čína měla v úmyslu v nejbližší době na Tchaj-wan zaútočit. Dostala se totiž do situace, kdy sice musí vlastnímu obyvatelstvu přinášet výsledky, ale kdy si zároveň nemůže vojenské řešení tchajwanské otázky dovolit.
„Neznamená to, že by na to Čína vojensky neměla, ale samozřejmě jsou tam negativní dopady, které by byly ekonomické či politické,“ říká Šebok.
„Čína musí tvrdit, že její strategie funguje, protože jinak by i sama před vlastním čínským obyvatelstvem nemohla ospravedlnit, proč v ní stále pokračuje a proč, když mluví o tom, že Tchaj-wan musí být sjednocený s Čínou, tak proč, když je tato vize stále méně reálná, nepřistoupit k vojenskému řešení,“ pokračuje.
Čína by podle něj navíc musela změnit i komunikaci s vlastním obyvatelstvem, kdyby na Tchaj-wan opravdu chtěla zaútočit. Náhlé zahájení ozbrojeného konfliktu by se totiž mohlo jevit jako neopodstatněné, neboť Peking dosud tvrdil, že i sami Tchajwanci mají zájem o sjednocení.
„Očekával bych, že by Čína musela změnit i svou rétoriku, protože stále tvrdí, že na Tchaj-wanu většina lidí podporuje Čínu, má zájem o sjednocení a tak dále. Kdyby toto čínská propaganda změnila a třeba přiznala, že tomu tak není, bral bych to jako signál, že může hrozit změna čínské politiky,“ vysvětluje Šebok.
Zastaralá armáda
Problém, i když rozhodně ne neřešitelný a ochromující, je nakonec ale i v samotné čínské armádě. Ta totiž už dlouho nebyla v plnohodnotné válce.
„Čas od času jsou nějaké střety na indicko-čínské hranici, ale to nejsou velké střety. Respektive jsou významné, ale není to žádná plnočelná válka. Naposledy, kdy ta armáda byla v něčem takovém, šlo o Vietnam,“ říká Fantová.
‚Způsob prohlášení suverenity.‘ Lodě čínské pobřežní stráže vpluly do vod u tchajwanských ostrovů
Číst článek
A potíž představuje i její samotné fungování. Armáda má sice v čínské společnosti důležitou roli, což jí zajišťuje mimo jiné i velký přísun peněz, zároveň má ale obrovské problémy s efektivitou a korupcí.
„Vidíme jednak, že Si Ťin-pching se armádu snaží zmodernizovat co se týče výzbroje a výstroje, ale zároveň, že se snaží nějakým způsobem zefektivnit její vedení. Je otázka, na kolik armádě důvěřuje, protože tam pravidelně probíhají čistky. Na velice vysokých pozicích,“ poznamenává.
„Vzpomínám si na incident s šesti důstojníky, kteří byli odstraněni. Na Tchaj-wan je totiž namířených 2000 balistických raket. To je bohužel už dlouhou dobu fakt a nic se na tom nemění. A když se prováděla inspekce, tak bylo zjištěno, že v části těch raket není palivo, ale voda. Což byla součást korupce, která vyústila to, že se vybral nekvalitní materiál,“ popisuje Fantová.
Úspěšná invaze?
Zastaralost čínské armády ale nutně neznamená neschopnost. Čínská armáda je stále největší na světě – má přes dva miliony aktivních vojáků. Tchaj-wan jich má i přes motivovanost svých občanů mnohonásobně méně, a to 169 000.
I přes nedostatky v armádním velení by tak podle Šeboka Čína už v současné době mohla invazi na Tchaj-wan úspěšně podniknout. Na ostrov by spojenci Tchaj-wanu navíc podle něj ani, na rozdíl třeba od Ukrajiny, nemohli efektivně dodávat vojenskou podporu.
„Čína by dokázala implementovat třeba námořní blokádu a podobně, takže by se zbraně na Tchaj-wan ani nedostaly. A kdyby už konflikt vypukl, tak by stejně bylo pozdě. A čekat na dodávky zbraní a nikoliv přímé zapojení ostatních států v tomto případě nepřichází vůbec v úvahu.“
Tchaj-wan se z války na Ukrajině učí příliš pomalu, říká bývalý náčelník ozbrojených sil Lee Si-ming
Číst článek
Právě přímé zapojení dalších zemí, konkrétně USA, je do velké míry to, co v současné době Čínu od ozbrojeného konfliktu s Tchaj-wanem odrazuje.
„Existují různé scénáře, které odborníci na vojenské otázky vypracovali, a podle nich je klíčové, aby se Spojené státy zapojily přímo do obrany Tchaj-wanu,“ popisuje Šebok.
Důležité je podle něj i například zapojení Japonska. To by muselo Spojeným státům americkým umožnit využít vojenské základny, které mají na jeho území, případně by mohlo poskytnout i logistickou podporu.
„V rámci těchto cvičení, těchto scénářů, nad kterými odborníci uvažují, z toho vychází, že by Spojené státy s pomocí Japonska měly stále Tchaj-wan před čínskou invazí ubránit. Pokud by se do toho ale Spojené státy nezapojily, zřejmě by v případě invaze došlo k obsazení Tchaj-wanu,“ dodává Šebok.
„Když Čína bude mít někdy pocit, že veškeré její diplomatické tahy selhaly, tak se bude snažit víc tlačit na vojenskou stránku. Ale nemyslím si, že by situace byla taková, že by si teď Čína řekla ‚selhalo to, tak tedy na Tchaj-wan zaútočíme‘. Ta situace určitě taková není,“ uzavírá Simona Fantová.
