Evropská unie hledá cestu, jak společnými silami čelit energetické krizi. „Nemůžeme být dále závislí na fosilních palivech a zároveň nemůžeme být dále závislí na Rusku,“ říká v rozhovoru pro server iROZHLAS.cz europoslanec a člen výboru průmysl, výzkum a energetiku Nicolás Casares. „Myslím, že je vyloženě nezbytné, aby se Evropa zaměřila na obnovitelné zdroje a stala se nezávislá, soběstačná,“ dodává.

Rozhovor Brusel 13:22 9. září 2022 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Jak vnímáte pět návrhů na řešení energetické krize, které ve středu přednesla předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová?
Především bych chtěl říct, že z mého pohledu přišla reakce Evropské komise velmi pozdě. Protože vysoké ceny energií eskalují už téměř jeden rok. Z pozice Evropského parlamentu jsme ji několikrát vyzývali, že musíme jednat okamžitě. Bylo to vidět už minulý podzim – v důsledku koronaviru, jak se začala stupňovat situace na Ukrajině, pouze se to zhoršovalo, prakticky každý měsíc. Vedli jsme o tom debaty na plenárním zasedání znovu a znovu, ale žádná opatření nevstupovala v platnost. Nedokázali jsme zareagovat včas.

The times are tough, especially for vulnerable households and businesses.

But we shall overcome with our European strength - our unity and our solidarity.

Here are the 5 measures that the @EU_Commission will discuss with EU countries at the Energy Ministers meeting on Friday ↓ pic.twitter.com/mtMYSVXrpl

— Ursula von der Leyen (@vonderleyen) September 7, 2022

První upozornění přišlo ze strany Španělska a Portugalska. Mohli jsme totiž pozorovat, jak se mění systém našich tarifů a účtů, ohromně narůstal, ceny se zvyšovaly. Upozorňovali jsme na to ostatní (členské státy EU), že se tohle děje a že my sice máme tenhle problém nyní, ale vy ho budete mít dřív nebo později. Všichni tehdy reagovali: nás to nezajímá. Nezajímalo to ani Evropskou komisi, která tvrdila, že se situace zlepší na jaře. Jenže to podniklo Rusko invazi na Ukrajinu.

Pokud se mám tedy vyjadřovat k oněm návrhům, je podle mě důležité říct, že přichází velmi pozdě. Myslím si, že některé z nich jsou velmi dobré. Musíme omezit následky vrcholů, zejména cen. Myslím, že bychom se měli zaměřit i na to, jaké procento odvádíme firmám, protože ono není malé. Jak jsou v současnosti zavedena pravidla trhu, je pro aktuální situaci nefunkční. Nyní by mělo dojít ke změně, ale opět, jsem toho názoru, že to přichází pozdě. Jsem ale rád, že jsou více slyšet hlasy, které volají po redukci účtu za energie.

A co se týče třeba, jak se zdá problematického, návrhu na zastropování ceny ruského plynu? Proti je třeba Česká republika.
Z mého pohledu to není špatný návrh. Ale musím se ptát, proč pouze ruský plyn, proč ne veškerý plyn, který dovážíme? Měli bychom se zaměřit také na transparentnost TTF (virtuální obchodní uzel s plynem – pozn. red.), protože ta není dostatečná. Je také žádoucí, abychom se bavili o cenách ostatních zdrojů energií – jako nukleární, solární, a podobně.

My (ve Španělsku) jsme začali se zastropováním cen někdy kolem května, kdy jsme opravdu měli velké problémy, ceny byly skutečně na jejich vrcholu. Po zhruba měsíci jsme viděli, že opatření začala fungovat a léto bylo příznivější. Na tomto příkladu je tedy možné vidět, že to funguje. Země, které takové opatření nepřijaly – třeba Francie nebo Německo – tam ceny energií neustále rostou, ale ve Španělsku se víceméně ustálily. V tomto ohledu bychom mohli být inspirací, třeba při páteční ministerské radě.

Energie: hlavní téma

Jaká jsou vaše očekávání od mimořádné Rady ministrů pro energetiku, kterou svolal český ministr Jozef Síkela (za STAN) z pozice předsedající země? Očekáváte, že státy naleznou shodu? Přece jenom pohledy na to, jak by se měla řešit energetická krize, se různí napříč Evropskou unií. Už minulá Rada byla označovaná za „mission impossible“, ta se tedy setkala s úspěchem, nicméně teď bude debata pravděpodobně ještě složitější…
Nalezení shody v takovém množství je vždycky výzva. Nemyslím si, že všech pět představených bodů (Ursulou von der Leyenovou) vejdou v platnost, bral bych je možná jako zdroj inspirace, možná dlouhodobé cíle pro nadcházející týdny.

Evropské plány na život bez ruského plynu. Spoléhání na LNG, jádro i úspory, část zemí opět pálí uhlí

Číst článek

Ale myslím, že by se mohlo dojít například ke shodě na stanovení cenového stropu, s ohledem na realitu trhu. Protože je tam velký rozdíl mezi tím, nakolik cení energie firma a jaká je reálná cena komodity. Myslím, že by to byl dobrý signál pro lidi, kdyby se s tím něco udělalo. Ale opravdu nevím, co se stane. Protože se musí dohodnout všech 27 členských států a jejich postoje k řešení jsou skutečně odlišné.

S tím máte zřejmě osobní zkušenost. Jakožto člen výboru pro průmysl, výzkum a energetiku jste součástí debat na toto téma, kde se střetávají různé pohledy, jak tento problém řešit. Mohl byste přiblížit, jakým směrem se diskuse ubírá a jaké argumenty zaznívají?
Přirozeně jsme se tím zabývali od samého počátku. Moje frakce (Progresivní aliance socialistů a demokratů, S&D) byla první, která minulý podzim zvedla toto téma a nyní – rok poté řešíme ten samý a dokonce větší problém. Některé jiné skupiny se tím ale nechtěly zabývat, třeba Zelení se chtěli spíše soustředit na debaty o přechodu k obnovitelným zdrojům než o aktuálních cenách energií. Já jsem zastánce obnovitelné energie, myslím si, že v tom je budoucnost a měli bychom urychlit tranzici.

Nyní ale všechny frakce uznávají, že máme problém. Chtěli jsme zařadit bod o energetické krizi na následující plenární zasedání, což se nám povedlo, protože jsme nyní zajedno, že se jedná o něco, co je nutné diskutovat okamžitě. V tomto ohledu jsme na jedné lodi. Doufám ve věcnou debatu o tom, jaká opatření bychom mohli přijmout. Očekávám také, že budeme sdílet zkušenosti z různých členských států. To je v plánu na úterý, následovat bude středeční Projev o stavu unie (SOTEU – pozn. red.), jejíž součástí budou velmi pravděpodobně také energie.

Nutnost propojení

Zmínil jste obnovitelné zdroje. A mě by v této souvislosti zajímalo, jestli z vašeho pohledu povede aktuální zkušenost s hrozbou zastavení dodávek plynu z Ruska a uvědomění si toho, jak moc jsou některé státy právě na Rusku v tomto ohledu závislé k větší vůli zabývat se právě obnovitelnými zdroji?
Nemáme jinou možnost. Musíme zrychlit tranzici, musíme navýšit kapacitu našich obnovitelných zdrojů. Pokud bychom v této situaci měli i jen o pět procent více energie z obnovitelných zdrojů, nemuseli bychom se tolik obávat nadcházející zimy. Znamenalo by to totiž ušetření fosilních paliv a zároveň bychom šetřili planetu.

Španělsko sužují rekordní horka. Tamní meteorologové na jihu naměřili 47,4 stupňů Celsia

Číst článek

Je to samozřejmě také otázka autonomie. Nemůžeme být dále závislí na fosilních palivech a zároveň nemůžeme být dále závislí na Rusku. Není to důvěryhodný dodavatel nejen plynu, ale také dalších komodit. Myslím, že je vyloženě nezbytné, aby se Evropa zaměřila na obnovitelné zdroje a stala se nezávislá, soběstačná.

Toho bychom tedy měli dosáhnout skrze obnovitelné zdroje?
Přesně tak. Evropa nemá zásoby nerostných surovin, musíme se tedy zaměřit na takové zdroje energií, které si jsme schopni zajistit sami. Máme sice uhlí, ale to je problematické s ohledem na těžbu. Navíc by to měl být způsob šetrný k životnímu prostředí.

V minulých týdnech jsme mohli číst o tom, že toto léto bylo nejteplejší v historii měření. Naše počínání by tedy mělo být ohleduplné k planetě. Nevím přesně, jak se to projevilo třeba v České republice, ale vím o tom, že mnoho evropských řek mělo problém s nedostatkem vody – což se projevilo například v lodní dopravě. Jižní státy jako Španělsko, Francie nebo Itálie zažívaly masivní požáry. V důsledku vysokých teplot jsme pak zaznamenali vysoký nárůst mortality. Všechny tyto faktory nám dávají tušit, že žijeme v mimořádné klimatické krizi. Není to jenom energetická krize.

Musíme se oprostit od fosilních paliv. Tím budeme i méně závislí na třetích zemích, které navíc dost často nejsou demokratické.

Ne všechny členské státy EU ale mají dostatečné predispozice pro to, aby se mohly spolehnout na obnovitelné zdroje. Třeba ve vnitrozemí, střední Evropě, nesvítí potřebnou dobu slunce, aby bylo možné čerpat jen solární energii, nefouká tolik vítr, aby se zužitkovaly větrné elektrárny. Bude v tomto ohledu fungovat solidarita?
V souvislosti s tím, jak budeme řešit obnovitelné zdroje, musíme budovat také síť jejich distribuce. Musíme zlepšit vzájemné propojení v Evropě. V takovém energetickém systému si jsme schopní vzájemně pomoci, ale je třeba se integrovat.

A bude k tomu vůle? Budou se chtít „energeticky bohatší státy“ dělit?
Víte, já jsem Španěl. My jsme problém energetické závislosti začali řešit dříve a nyní máme v porovnání se zbytkem Evropy lepší výchozí situaci. Můžeme pomoci s obnovitelnými zdroji, elektřinou a také s plynovým propojením.

Myslím si, že zde vůle je. Ale pozorujeme také určité zkratky – kdy třeba Francie nechce nakupovat levnější elektřinu ze Španělska, protože by to znamenalo omezení jejích jaderných elektráren, což je pro ně důležité. Ale to je bilaterální problém. Obecně v Evropě mám dojem, že je vůle posílit vzájemné propojení, protože aby byl systém funkční, potřebujeme, aby byl flexibilní. Členské státy si jsou vědomy toho, že si musíme vzájemně vypomoci.

Anna Urbanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít