Migrační kvóty jsou mrtvé, povinná solidarita ale v unijních pravidlech musí zůstat, zdůrazňuje Daněk
Státy Evropské unie se po mnoha letech shodly na nových migračních a azylových pravidlech evropského prostoru. Některé změny mohou ale podle zástupce ředitele institutu EUROPEUM Viktora Daňka vzbuzovat otázky. „To se týká například rozšíření detenčního práva na děti a mladistvé. Některým lidem vůbec nebude umožněno požádat o azyl,“ popisuje pro Radiožurnál Daněk. Nyní balíček musí schválit ministři členských zemí a plénum Evropského parlamentu.
Co jsou nejzásadnější změny, které unijní migrační balíček přináší?
Obecně bych řekl, že reforma ztělesňuje obrovský myšlenkový posun, kterým si Evropa prošla od krizového roku 2015, kdy se mluvilo hlavně o relokacích, do současnosti, kdy se mluví hlavně o tom, jak migraci řešit opravdu už na hranicích a jak hranice lépe chránit a zajistit lepší návraty těch, kteří na azyl právo nemají.
V praxi se tak výrazně zpřísní pohraniční procedury. Zavedou se také nové nástroje na zajištění návratů, což je něco, po čem členské státy dlouho volají.
Evropská unie se shodla na migrační reformě. Má zlepšit solidaritu mezi státy a ochranu hranic
Číst článek
Současný systém, který moc systém není, je to spíše takový „nesystém“, má v sobě řadu nedostatků, kterých jak pašeráci lidí, tak sami migranti velmi často zneužívají – opakují žádosti o azyl v různých zemích, zneužívají lhůt či mizí často z hledáčku úřadů, takže je poté těžké vystopovat a zajistit návrat.
Výrazně by se mělo rozšířit i detenční právo. Velká část příchozích tak vůbec neopustí detenci a už tam bude rozhodnuto o tom, zda jim vůbec úřady umožní požádat o azyl, anebo zda budou rovnou zařazeni k deportaci. To jsou některé z klíčových bodů, které by mohly situaci skutečně pomoci řešit.
Velké spory se vedly o nastavení solidarity mezi členskými státy, o přerozdělování migrantů či o finančních příspěvcích. Jak v tomto směru finální dohoda vypadá?
Politicky jsou povinné relokace kvóty mrtvé už dlouho, ale teď to bude opravdu černé na bílém. Pokud legislativu, což se očekává, schválí unijní státy a europoslanci, žádné povinné kvóty nebudou. Bude to skutečně na rozhodnutí jednotlivých států, zda budou mít zájem o relokace, nebo ne.
Myslím si, že ale důležité, že i nějaký princip povinné solidarity tam přesto zůstal. Reforma zároveň odstraní pociťovanou nespravedlnost, na kterou si stěžovaly státy na jihu, které byly zatížené veškerou tíhou administrace žádostí o azyl, přestože měly jen smůlu v tom, že leží na vnějších hranicích, a zajišťují tím službu pro všechny členské státy včetně České republiky.
Připadaly si v tom do jisté míry osamocené. To teď ale bude odstraněno tím, že bude na výběr, jak se sice bude pomáhat, ale každý stát se do pomoci zapojí.
Evropská unie je blíž novým pravidlům o veřejných dluzích a rozpočtech. Německo a Francie hlásí shodu
Číst článek
Migrace jako dlouholetá bitva
Když to konkrétně vztáhneme na Českou republiku, tak pokud nebude chtít přebírat uprchlíky, což asi lze očekávat, kolik a komu bude muset platit?
Bude platit těm státům, které se budou ocitat pod největším tlakem na vnějších hranicích, čili našim nejbližším partnerům v rámci Evropské unie.
Na přesnou částku by bylo asi nejlepší si zatím počkat. Těžko odhadovat. Ještě stále probíhají technická vyjednávání, takže si počkejme až na finální text.
Předpokládám ale, že platí to, na čem se Česko předběžně už dohodlo. A sice to, že se zohlední, že Česko je hostitelskou zemí velkého množství uprchlíků z Ukrajiny, čili by v tuto chvíli mělo být oproštěno od povinnosti komukoliv cokoliv platit. A tak to, předpokládám, i zůstane.
Dohodu provázejí silná slova. Předsedkyně Evropského parlamentu řekla, že středa díky tomu vstoupí do historie. Eurokomisařka pro vnitřní věci to označila za skvělou zprávu. Podle německé ministryně vnitra je to klíč k zachování otevřených hranic v Evropě. Opravdu je dohoda tak revoluční záležitostí a opravdu tak zásadně pomůže Evropské unii vyrovnat se s migrací?
Já myslím, že ta silná slova jsou pochopitelná vzhledem k době a bitvám, které mnohé státy vedly po celou dobu od roku 2015, jako třeba bitvu o povinné relokace.
Kdybychom si v roce 2015 řekli, že nakonec přece jenom bude možné se na něčem dohodnout, tak by tomu málokdo věřil. Zejména v Evropském parlamentu zvítězil podle mého názoru pragmatismus, kdy europoslanci pochopili, že opravdu nemá smysl na povinné kvóty tlačit.
Je to něco, co už si dnes drtivá většina členských zemí nepřeje. V tomto opravdu změna je. Na druhou stranu bych zůstal trochu nohama na zemi, protože reforma může pomoci do budoucnosti s těmi, kteří v budoucnu do Evropy přijdou, ale už ne tolik s těmi, kteří už teď v Evropě jsou.
Posun na frontě? ,Boje jsou intenzivní, ale v zimě neuvidíme zásadní operaci,‘ říká expert Smetana
Číst článek
Evropa má dlouhodobě problém například zajišťovat návraty. Opravdu ale vidíme dramatický posun debaty, a to dokonce do takové míry, že teď bych nejspíš očekával i sérii žalob na Evropskou unii ze strany mnohých neziskových či lidsko-právních organizací a možná i některých europoslanců ze zelených a levicových frakcí, protože v reformě je řada změn, které jsou natolik přísné, že je opravdu otázka, zda to neskončí u soudu.
To se týká například rozšíření detenčního práva na děti a mladistvé. Nebo to, že některým lidem vůbec nebude umožněno požádat o azyl.
Tady se nabízí otázka, zda to nebude odporovat mezinárodním dohodám, anebo jestli tam není jistá rasová předpojatost, na kterou často mířila kritika, kdy policisté a orgány budou mít možnost v podstatě každého, kdo vypadá jako migrant, kontrolovat, jak do Evropy přišel, a kontrolovat jeho otisky prstů.
