Šéf finské armády popisuje ‚totální obranu': Abyste přežili, musíte být jednotní a ochotní přispět
I když je jeho země nově pod ochranným „deštníkem“ NATO, jedna věc se nezměnila. Po desetiletí vojensky neutrální Finové jsou zvyklí spoléhat sami na sebe. „I po období studené války jsme se soustředili na tradiční obranu vlasti,“ popsal šéf finské armády, generál Timo Kivinen, jaké to je sdílet více než 1300 kilometrovou hranici s Ruskem. Přes ni v posledních týdnech přicházejí nelegálně migranti. Také o tom mluvil v rozhovoru pro iROZHLAS.cz.
Minulý týden Finsko uzavřelo několik hraničních přechodů s Ruskem, odkud v poslední době přichází migranti ze Sýrie, Iráku a dalších zemí. Helsinky obvinily Moskvu, že jim v nelegálním přesunu na finské území pomáhá. Co se podle vás bude dít dál?
Nejdříve bych chtěl zdůraznit, že už dříve, když jsme se loni na jaře rozhodli přidat k NATO, jsme očekávali nějaké takové hybridní aktivity, když bych měl použít tento výraz. Není to pro nás nečekané. Připravovali jsme se na to. Řeší to naše pohraniční stráž. Zapojená je i armáda a policie. Uvidíme, jak to bude pokračovat. Na hodnocení je ještě brzy.
Finsko vyšetřuje poškození plynovodu, nevylučuje sabotáž. Kvůli podezření kontaktovalo Čínu a Rusko
Číst článek
Od pozdního léta až doteď přišlo do Finska více než pět set uprchlíků (ze třetích zemí – pozn. red.). Nejsou to tak vysoká čísla, jako na polsko-běloruské hranici (před dvěma lety). Navíc je teď zima, to také může mít vliv.
Zmínil jste Bělorusko. Tam jsme podobnou krizi na hranicích viděli před dvěma lety. Běloruský režim tehdy pomáhal lidem z Afriky a Blízkého východu, kteří se chtěli dostat do Evropské unie. Polsko je ale odmítalo přijmout a Bělorusko je nechtělo pustit zpět. Tito lidé pak zůstávali zaseknutí v hraničním území, někteří zemřeli. Vyplynulo z této krize nějaké poučení, jak situaci zvládnout?
Co se týče různých technických nebo taktických způsobů, jak se s tím vypořádat, naši pohraničníci samozřejmě mluvili s kolegy v Polsku a Pobaltí, aby se poučili z jejich zkušeností. V tuto chvíli finští pohraničníci situaci zvládají.
Ale jako vždy, musíme být připraveni na další fáze, pokud přijdou. Tedy musí být připravení na situaci, kdy by počet migrantů nebo uprchlíků byl daleko vyšší, než je teď.
Takže předpokládáte, že Rusko nepřestane a finské hranice se s jeho pomocí pokusí nelegálně překročit ještě víc lidí?
To jsem neřekl. Řekl jsem, že se musíme připravit i na takovou situaci. Nevíme, jak to bude dál, ale je možné, že ta čísla porostou.
Jsme připraveni
Finsko a Rusko sdílí více než 1300 kilometrů dlouhou hranici. Jak ta hranice vypadá? Je tam třeba plot, nebo tam není nic a dá se přes ni kdekoliv přejít?
Je tam několik hraničních přechodů, část je teď uzavřená. Otevřené jsou ty, které jsou nahoře na severu. Takže kdo se chce dostat (z Ruska) do Finska, musí nahoru na sever. Kde nejsou hraniční přechody, tam je prostě les. Je ale velmi těžké pro člověka přejít hranici mimo oficiální přechod. Obzvlášť teď v zimě. Nejsou tam žádné cesty.
Ale samozřejmě sledujeme celou délku hranice s Ruskem, celých 1342 kilometrů. Také jsme připraveni na situaci, kdy by se lidé snažili dostat do Finska jinak než přes hraniční přechody.
Během minulého víkendu Rusové žijící ve Finsku v Helsinkách protestovali proti částečnému uzavření hraničních přechodů. Očekáváte, že by kvůli tomu mohly přijít problémy ať už s ruskou diasporou ve Finsku, nebo s Finy, kteří mají ruské kořeny?
Ale to je demokracie. Pokud lidé chtějí vyjádřit svůj názor na tuto otázku, tak to udělají. Ten protest byl velmi klidný a neřekl bych, že byl nějak velký. Myslím, že počet lidí s ruskými kořeny se u nás blíží osmdesáti tisícům. A samozřejmě mají v Rusku příbuzné. Teď, když chtějí jet do Ruska, tak musí využít ty hraniční stanice, které jsou otevřené, a musí cestovat až na sever. Takže to ovlivňuje jejich každodenní spojení s Ruskem.
Zaznamenali jste po vstupu do NATO letos v dubnu nějaké další problémy s Ruskem? Rusko je například velmi aktivní v polárních oblastech, kde staví vojenské základny.
Pokud mluvíme o vojenském hledisku, tak Rusko nasadilo všechny dostupné jednotky od našich hranic na ukrajinskou frontu. Takže z vojenského hlediska je to klidné.
Generál Timo Kivinen
Od roku 2019 stojí v čele finských ozbrojených sil. Narodil se v roce 1959 ve finském městě Lappeenranta, které leží 20 kilometrů od ruských hranic. Vojákem se stal v roce 1978, sloužil třeba v Karelské brigádě. Na přelomu tisíciletí byl také vojenským atašé v Rakousku. Jakožto „velitel obrany“ je přímo podřízený finskému prezidentovi.
Nahoře na severu, na poloostrově Kola, který je poměrně blízko našich hranic, mají Rusové strategické jaderné prostředky. Také zvýšili své aktivity na moři a ve vzduchu a cvičí a operují na severu, v Barentsově moři, a dále na západě, v severním Atlantiku.
Ale opakuji, z vojenského hlediska Finsko bezprostředně ohroženo není. Rusové jsou vázáni na Ukrajině. A samozřejmě jsme nyní členy NATO.
Finsko je zatím poslední zemí, která se k Severoatlantické alianci připojila. Co může finská armáda naučit ostatní členské země?
Předně bych chtěl říct, že není mým úkolem vzdělávat kolegy z jiných zemí. V průběhu historie jsme získali zkušenosti a jsme ochotni se o ně podělit, pokud o ně budou mít ostatní zájem.
Máme zkušenosti s působením zde, na severu. To je vojenská stránka věci. Ale pak je to také celospolečenský přístup k bezpečnosti nebo totální obrana. Jsme jedním z národů, který nezrušil povinnou vojenskou službu a i po období studené války jsme se soustředili na tradiční obranu vlasti. Mnoho zemí však své systémy teritoriální obrany zrušilo. My jsme to neudělali.
To je to, o čem mluví článek tři Washingtonské smlouvy (zakládající smlouva NATO, článek tři říká, že každý členský sám musí pracovat na tom, aby byl schopný se bránit ozbrojenému útoku – pozn. red.). To je možná to, s čím můžeme ostatním pomoct, když znovu budují obranu svého území ve smyslu teritoriální obrany.
Osmdesát procent
Finsko je známé právě celospolečenským přístupem k obraně, který jste zmínil. Když se podíváte na průzkumy veřejného mínění v Česku, vyplývá z nich, že Češi nejsou příliš ochotní zemi v případě ohrožení bránit. Finové to mají jinak. Čím to je?
Myslím, že v první řadě je třeba chápat naši historii, především druhou světovou válku. Podařilo se nám ubránit tuto zemi proti velké mocnosti, Sovětskému svazu. A to mělo obrovský vliv na naši psychiku. To je v podstatě základ. S tím souvisí povinná základní vojenská služba, protože každá rodina tak má pořád konkrétní vazbu na armádu. Lidé jsou u nás nejdřív jako branci a pak zůstávají v našich zálohách. To platí pro muže, ženy se mohou připojit na dobrovolné bázi.
Průzkumy veřejného mínění týkající se národní obrany a bezpečnosti se u nás provádějí už několik desetiletí. V posledním z nich se Finů ptali: „Jste ochotni bránit Finsko se zbraní v ruce?“ Více než osmdesát procent našich obyvatel je ochotno to udělat.
Důležité je také to, že jsme se až doteď vojensky spoléhali jenom sami na sebe. To zůstává v myšlení našich lidí. Abyste přežili, musíte být jednotní a ochotní přispívat k bezpečnosti.
Říkal jste, že Finky mohou projít vojenskou službou, pokud chtějí. Hlásí se jich hodně?
V posledních dvou třech letech to bylo ročně kolem tisícovky mladých žen, které dobrovolně absolvovaly tuto službu. Celkově jsme jich od poloviny devadesátých let vycvičili asi patnáct tisíc. No a pracujeme na tom, abychom jich mohli vycvičit více.
Každá koruna, která neodejde do Ruska, pomůže. Zmrazení majetku je sebeobrana, říká Lipavský
Číst článek
V minulosti byly všechny armády velmi zaměřené na muže. Ženy přinášejí do armády něco, co v současnosti potřebujeme. Je to větší rozmanitost, co se týče myšlení a různých názorů.
Když jsem byl mladý, bylo pro mou generaci trochu těžké přijmout, že ženy vstupují do armády, protože je to těžká práce a tak dále. Ale dneska, když mluvím s mladými lidmi, tak už mezi nimi nevidím žádný rozdíl. Chci říct, že mladí muži a ženy jsou schopni společně dělat, co je potřeba. Když jsem byl mladý já, bylo to jiné. Ale myslím, že je dobře, že více mladých žen má zájem o armádu a snažíme se jejich počet zvyšovat.
Také probíhá společenská diskuse, zda by měla být vojenská služba povinná pro obě pohlaví. Nebo zda by měla být nějaká nevojenská služba pro ty, kteří vojenskou službu nevykonávají? Tak za pět deset let uvidíme.
Musely finské ozbrojené síly provést nějaké změny, aby se mohly přidat k Severoatlantické alianci?
Ano, samozřejmě, i když je Finsko partnerskou zemí NATO už téměř třicet let (Finsko bylo před vstupem do NATO již od roku 1994 součástí aliančního Partnertví pro mír, což je program pro armády nečlenských zemí – pozn. red.), je rozdíl mezi partnerstvím a plnoprávným členstvím. Takže teď, na začátku členství, je samozřejmě nejdůležitějším prvním tématem integrace našeho národního obranného plánu a sladění se se širšími pohotovostními plány NATO.
Samozřejmě musíme být schopni přispívat také ke kolektivnímu odstrašení a obraně mimo finské hranice. To bude mít určitý dopad na strukturu našich ozbrojených sil. A pak musíme přispívat ke kolektivnímu odstrašení a obraně v době míru. Abych to shrnul, ano, dojde ke změnám.
Co Česko ‚schová‘ do dvou procent HDP na obranu? Opravu železničních mostů či pomoc Ukrajině
Číst článek
Budou se tedy finští vojáci do budoucna podílet na aliančních misích, třeba v Kosovu nebo na východním křídle Aliance, kde je aktuálně osm aliančních jednotek, které mají odstrašit Rusko od útoku?
Mise v Kosovu se již účastníme, stejně tak máme naše lidi v alianční misi v Iráku. Teď řešíme, jak bychom přispěli do aliančních misí na ochranu vzdušného prostoru. Je možnost, že bychom se zapojili do jednotek na východním křídle NATO, ale Finsko samotné státem na hranici (s Ruskem) je. Takže to musíme vyvážit. Protože naším prvořadým úkolem, i když už jsme v NATO, samozřejmě je starat se o odstrašení a obranu tady ve Finsku.
