'Spolupracuj, nebo...' Ruská FSB vydírala homosexuálního muslima, aby infiltroval teroristy v Sýrii
Ruské bezpečnostní služby shromažďují kompromitující materiály na homosexuální muže z muslimských regionů Ruské federace, aby je mohly později vydírat. V rozhovoru pro ruské nezávislé stránky Kavkazskij uzel o tom vyprávěl muž z Dagestánu, který musel zemi před několika lety opustit.
Investigativní reportáž ruských opozičních novin Novaja gazeta na jaře informovala o soustavném zatýkání, mučení a v některých případech i zabíjení, kterému jsou homosexuálové v Čečensku vystaveni. Méně novinářů ale už psalo o tom, jak situace gayů v této oblasti zneužívají ruské bezpečnostní služby.
V zimě 2014 šel třiadvacetiletý Ruslan ve městě Derbentu v Dagestánu, kde žije, na schůzku s kamarádem. Vtom mu cestu zablokovalo auto. Řidič mu řekl: „Nastup si.“
Ruslan si jako věřící muslim už zvykl, že v oblasti, kde úřady po desetiletí bojují s islámskými povstalci, si ho bezpečnostní služby občas pozvou k výslechu. Muži v autě na sobě neměli uniformy, ale z toho, jak mluvili, usoudil, že pracují pro ruskou Federální bezpečnostní službu FSB.
Buď Sýrie, nebo tě udáme
„Z Moskvy přijel někdo, kdo si s tebou chce promluvit,“ řekli mu. Místo policejní stanice, kde Ruslan už několikrát byl, ho odvezli do hotelu. Tam ho podrobili výslechu a také mu pustili tajně pořízenou nahrávku, na které byl s jiným homosexuálním mužem. Dali mu na výběr: buď bude pracovat pro ruskou vládu jako agent v Sýrii, nebo video uvidí všichni jeho známí.
V Rusku je běžné, že televize i politici šíří homofobii, ale v převážně muslimských kavkazských republikách může gayům jít doslova o život. V Dagestánu a Čečensku, kde místní stále praktikují vraždy ze cti, mohou homosexuálního muže zabít vlastní příbuzní.
Článek v listu Novaja Gazeta ukázal, že čečenské úřady místní rodiny dokonce povzbuzují, aby se na svých homosexuálních synech a bratrech dopouštěli vražd ze cti. Po uveřejnění tohoto textu vyšlo najevo také to, že desítky mužů, považovaných za gaye, v Čečensku drželi v tajných vězeních, kde je mučili a zabíjeli.
Ruslan v rozhovoru pro stránky Kavkazskij uzel řekl, že členové tajné dagestánské gay komunity o této praxi FSB vědí. V době, kdy dostal nabídku ke spolupráci, už slyšel o podobném případu svého homosexuálního známého.
Ten šel na schůzku s mužem, kterého poznal na internetu, ale skončil v bytě s příslušníky bezpečnostních služeb. Po tomto setkání se stal provládním aktivistou. Začal chodit na oficiální akce a nahrávat na internet vlastní videa, vychvalující vládu.
Znovu a znovu
Pro Ruslana, který mluví plynně arabsky, měla bezpečnostní služba jiný úkol: agenti chtěli, aby se dostal na území Islámského státu a informoval je o dagestánských bojovnících na Blízkém východě. Nabízeli mu, že za odměnu ho po splnění úkolu nechají učit arabštinu na svých kursech.
‚Tohle je křik matky, které znásilnili dceru.‘ Zpověď, jež otřásla Kazachstánem
Číst článek
Podle dagestánského ministra vnitra bojuje v Sýrii na straně Islámského státu skoro 1200 ruských občanů z Dagestánu. Několik stovek dalších bojuje v Iráku. Ruslan novinářům řekl, že se měl infiltrovat mezi bojovníky a získávat informace o tom, kolik lidí z Ruska do Sýrie a Iráku přichází.
„Řekli mi, že je v mém zájmu, abych s nimi spolupracoval, jinak se všichni dozví, kdo jsem,“ řekl novinářům Ruslan. Během výslechu mu video s ním a jeho přítelem, kterého prý násilím donutili ke spolupráci, pouštěli znovu a znovu. Ukázali mu také, že mají přístup k jeho zprávám na ruské sociální síti Vkontaktě.
'Já jsem stát'
Ruslan do Sýrie odjet odmítl. Muž, který ho vyslýchal, mu poté řekl „Já jsem stát. Já ti nabízím spolupráci.“ Další z agentů mu vysvětlil, že „když ti stát něco nabízí, musíš na to po dobrém přistoupit.“ Příslušníci bezpečnostních služeb mu tvrdili, že jde o práci „pro lid a pro vlast.“
Dali mu pět dnů na rozmyšlenou. Během té doby si měl vybrat, jestli pojede do Sýrie, nebo se vystaví hrozbě, že se rodina dozví o jeho homosexuální orientaci. Několik dnů poté uprchl – nejdřív do sousedního Ázerbájdžánu, poté do Turecka. Tam se teď skrývá.
Přerušil všechny kontakty s přáteli a rodinou v obavách, že bezpečnostní služby si mohou kdykoli přečíst, co jim píše. Teprve půl roku po svém útěku se dozvěděl, že v domě jeho rodičů byla prohlídka a že úřady vyhrožovaly jeho příbuzným. Tři roky od chvíle, kdy Derbent opustil, se stále bojí používat své pravé jméno a říká, že se nikdy nebude moci vrátit domů, dozvídáme se v závěru rozhovoru na stránkách Kavkazskij uzel.
Text vznikl pro pořad Svět ve 20 minutách Českého rozhlasu Plus.
