Peníze na ochranu klimatu posílají bohaté země s větším vlivem na znečistění. Finance ale stále chybí
Udržitelné pěstování rýže v Thajsku s minimálními úniky škodlivého metanu, stavby domů odolnějších proti záplavám v Bangladéši nebo budování solárních zdrojů energie v Etiopii. To jsou příklady projektů, co mají umožnit ochranu klimatu či adaptaci i v chudších zemích, které patří k nejzranitelnějším, i když za změnu klimatu mohou jen velmi málo.
Finance na na projekty ochrany klimatu poskytly bohaté země s největším podílem na klimatické krizi. Peněz je ale nedostatek. Změnit to je jedním z hlavních úkolů klimatické konference OSN (COP28) v Dubaji, která začne ve čtvrtek.
Nedostatek financí na projekty ochrany klimatu bude řešit konference COP28. Česko od roku 2020 chudším zemím do tzv. Zeleného klimatického fondu nic neposílá. Chce s tím znovu začít od příštího roku.
Česko od roku 2020 chudším zemím do tzv. Zeleného klimatického fondu nic neposílá. Chce s tím znovu začít od příštího roku a přispívat částkou jeden milion dolarů ročně.
Každého Čecha to tedy zatíží asi dvěma korunami za rok. Jedenáct nevládních organizací premiérovi Petru Fialovi z ODS vzkazuje, aby Česko svůj příspěvek aspoň zdvojnásobilo.
Jednou z nich je i České fórum pro rozvojovou spolupráci. „Změny klimatu výrazně přispívají k destabilizaci společnosti. V případě rozvojového světa se bavíme o zemích, kde je masivní populační přírůstek,“ říká jeho ředitel Pavel Přibyl.
„Změny klimatu dopadají na možnost obstarat si živobytí. Z toho vyplývají bezpečnostní rizika či tlaky na nekontrolovanou migraci. Můžeme tak přispět i k větší stabilitě ve světě. Každou negativní změnu ve světě může klimatická krize ještě zhoršit,“ dodává.
Navýšení příspěvků?
Česká vláda o navýšení příspěvků do Zeleného fondu v tuto chvíli neuvažuje, říká hlavní český vyjednavač na konferenci COP28 Pavel Zámyslický.
„Příspěvky do klimatických fondů jsou dobrovolné. Česko poskytuje prostředky i v rámci bilaterální spolupráce, která jde přes ministerstvo životního prostředí a Českou rozvojovou agenturu do zemí, kde má navázanou zahraniční rozvojovou spolupráci,“ popisuje.
„Česko do toho ročně dává 200 až 300 milionů korun, zatímco férový podíl by byl asi osm miliard ročně. V tomto srovnání dáváme opravdu nízké procento. V roce 2025 máme cíl dát 1,2 miliardy na ochranu klimatu,“ podotýká Přibyl.
Podle nedávné zprávy OECD se bohatým zemím s několikaletým zpožděním podařilo za loňský rok poprvé vybrat do Zeleného klimatického fondu tolik, kolik slíbily, tedy 100 miliard dolarů. Ze značné části jde ale o půjčky a o projekty na snižování emisí skleníkových plynů.
To je důležité, ale chudým zemím zoufale chybí peníze také na adaptaci na vlny horka, záplavy. Ještě mnohem dražší je pak nahrazovat škody, které tyto projevy změny klimatu způsobují. Proto má letošní konference v Dubaji jako jeden z hlavních úkolů uvést v život nový Fond ztrát a škod.
Unijní rámec příspěvků
„Jsme připraveni přispívat v rámci Evropské unie. Přestože jsme v rámci Unie dohodnutí, celkový objem však neprozradím. EU je však na sumě dohodnutá, aby bylo možné přesvědčit partnery ve světě a aby to byl celosvětový závazek. Česko tak bude přispívat v unijním rámci, a to poměrově podle počtu obyvatel,“ popisuje český ministr životního prostředí Petr Hladík z KDU-ČSL.
Přibyl z Českého fóra pro rozvojovou spolupráci by si přál český příspěvek aspoň kolem 45 milionů korun ročně. „Dva miliony dolarů ročně by byla dobrá výchozí částka. Bylo by dobré, abychom v dalších čtyřletých obdobích šli i o něco výše,“ uvádí.
Spuštění nového fondu na klimatické reparace zemím, které se na změně klimatu podílely minimálně, ale jejími dopady hodně trpí, je předjednané. Fungovat by měl začít příští rok a OSN doporučuje, aby do něj přicházelo až 400 miliard dolarů ročně.
Země o tom budou v Dubaji hlasovat, a ne všechny třecí plochy jsou zahlazené. Na přání bohatých zemí budou příspěvky zřejmě dobrovolné a fond má aspoň dočasně spravovat Světová banka.
Chudší země obojí původně odmítaly. Do fondu také nechce přispívat Čína. Ta je sice aktuálně největším světovým emitentem skleníkových plynů, zároveň je v klimatických vyjednáváních stále brána za rozvojovou zemi.
