V Kyjevě výrazně přibylo bezdomovců. Chybí pro ně pomoc a nemají se kam schovat
Když na Kyjev dopadají rakety a drony, Vadym s Aljonou, pár bez domova, se nemá kam schovat. Ukryjí se spolu pod větvemi rozkvetlého kaštanu v parku. Nedávno, když bylo ostřelování mimořádně silné, tiskli se oba hrůzou k sobě, píše britský The Guardian.
„Tak moc jsem se ještě nikdy v životě nebál,“ řekl deníku The Guardian čtyřicetiletý Vadym. On a o čtyři roky mladší Aljona jsou bez domova už pět let, na ulici skončili kvůli závislosti. Za provizorní domov jim slouží betonová kostra dlouho opuštěného nedostavěného nákupního centra.
Nicméně kvůli tomu, že Rusko v poslední době zesílilo útoky na ukrajinské hlavní město, už se tu necítí v bezpečí. Jen za květen Rusko útočilo na Kyjev v noci sedmnáctkrát.
Rusko zasáhlo v Chersonu středisko pro bezdomovce. Zemřela starší žena, která šla kolem
Číst článek
„Během leteckých poplachů se snažíme dostat z budov,“ popsal Vadym. „Na park nikdo necílí, ale jsme na otevřeném prostranství a cokoli na nás může spadnout,“ dodal. Tvrdí, že bezdomovci jako oni nemají kam jít. „Do veřejných krytů nás obvykle nepouštějí, protože tam jsou lidé s dětmi, to platí i pro metro,“ doplnila Aljona.
Vojáci mají přednost
Jde jen o jeden příklad těžkostí, se kterými se ukrajinští bezdomovci potýkají od začátku ruské invaze. Kvůli tomu, že mnoho obytných domů bylo zničeno a část ukrajinského území okupují Rusové, se jejich řady silně rozrostly. Poptávka po službách pro tyto lidi strmě vzrostla, nabídka je však omezená. Velká část humanitární pomoci, díky které lidé bez domova přežívali, nyní směřuje k vojákům.
Aljona a Vadym si dělají starosti, co je čeká, pokud bude válka pokračovat. „Na ulici je tolik lidí, že dobrovolníci rozdávající jídlo a další pomoc nedokážou uspokojit poptávku,“ řekla Aljona. „Bojíme se, že to bude čím dál horší,“ dodala.
Ukrajina nevede oficiální celostátní statistiku ohledně počtů lidí bez střechy nad hlavou, ale v Kyjevě bylo podle soukromé charitativní organizace Dům spásy před začátkem pandemie covidu-19 registrovaných 6000 bezdomovců. Její zástupci odhadují, že nyní se počet zvýšil na 20 000, většina nových se objevila po začátku války.
Sociální pracovníci, kteří pomáhají lidem bez domova v Charkově a Oděse, také říkají, že přibylo lidí přespávajících na ulici, někteří z nich přišli z míst dříve okupovaných Rusy třeba v Charkovské oblasti nebo z Chersonu.
Byrokracie je problém
Bez domova je 17 let. ‚Ulice vám jenom sebere, nic vám nedá, cítím se ale svobodný,‘ vypráví 73letý Václav
Číst článek
Lidi, kteří se kvůli válce bez střechy nad hlavou ocitli nedávno, mohou zadarmo přebývat ve státem zřízených ubikacích, ti, kdo na to mají, odcházejí do zahraničí nebo si platí bydlení v soukromých ubytovnách. Stát sice má programy na pomoc lidem, jejichž domovy byly poškozeny nebo zničeny, ti nejzranitelnější ale mohou skrz tuto síť propadnout.
Nejohroženější jsou staří a postižení lidé, zejména ti, kteří mají psychické problémy. Bez pomoci si nedokážou poradit s byrokracií. Dům spásy proto nabízí komplexní podporu, jako je zařízení nových dokladů v případě jejich ztráty nebo zničení. Osobní doklad je totiž zásadní pro získání většiny forem státní pomoci.
Navzdory vysokým počtům potřebných existuje pro celou střední Ukrajinu jen jedno státem provozované zařízení pro lidi bez domova. Má kapacitu pro pouhých 150 osob a přijímá jen ty nejtěžší případy. Dům spásy dokáže ve svých dvou ubytovnách poskytnout přístřeší dvaceti lidem.
„Vím, že by bylo potřeba, abychom se zvětšili, ale na to momentálně nemáme peníze,“ říká ředitel střediska Ihor Šemihon. Třetí ubytovna této organizace, která se nacházela v jedné vsi západně od Kyjeva, byla loni zničena.
‚Když spíte v tramvaji, začnou vám otékat nohy.‘ Armáda spásy ošetřuje stovky lidí bez domova
Číst článek
Oblast krátce po začátku invaze obsadili Rusové a uvázlo tam 12 bezdomovců a jeden sociální pracovník. Po dopadu rakety na střechu se dům stal neobývatelným. Zranění utrpěla šedesátiletá žena z Buči. Podle jedenasedmdesátiletého Mychajla Novikova, který tehdy v ubytovně bydlel, okupační jednotky nedovolily ženu odvést k lékaři a ona po týdnu zemřela.
‚Možná přežijeme...‘
Mnoho lidí bez domova říká, že před válkou pracovali na stavbách a za různé pomocné práce si vydělali okolo 500 hřiven (292 korun) za den nebo nosili kovy do sběru.
„Teď nás nikdo nepotřebuje,“ říká jednapadesátiletá Tetjana, která žije v ubytovně v Charkově. Nyní ona a další lidé sbírají mnohem méně výnosný odpad – sklo nebo papír. Za láhev od piva lze získat 70 kopijek a pokud někdo sbírá láhve celý den, může si přijít na 100 hřiven.
Aby si sběrem papíru vydělali 50 hřiven, musejí charkovští bezdomovci přinést 25 kilogramů. Práce je ale fyzicky náročná a ti, kdo ji nedokážou dělat, žebrají.
Vadym s Aljonou říkají, že z kontejnerů na odpad vybírají vratné láhve a zbytky jídla. Záchranu pro ně znamenají dary, které pro ně lidé nechávají v odpadcích. Balí je do plastové fólie a na balíčky píšou „Pro lidi v nouzi“. „Protože nám pomáhají lidé, možná přežijeme. Ale to je to jediné, co teď máme," říká Aljona.
