Dodik už dávno není ‚svěžím vánkem‘. Prezident Republiky srbské je součástí Putinovy osy spojenců
Bosenskosrbský předák Milorad Dodik se vrátil do funkce prezidenta Republiky srbské a zůstává tak klíčovou figurou mezi volenými zástupci Srbů v Bosně a Hercegovině. Pro Bosňáky a Chorvaty to ale znamená, že budou nadále terčem jeho nacionalistických výpadů a křehké soužití bude dál v ohrožení. Dodika pomáhá držet u moci dlouho budovaná síť spojenectví – osa Putin-Orbán-Vučić-Dodik mířící z Moskvy do hloubi Balkánu.
Dodik se do funkce prezidenta Republiky srbské, kterou zastával už v letech 2010–2018, vrátil po čtyřech letech v kolektivním předsednictvu Bosny a Hercegoviny. Po říjnových volbách došlo ze strany opozice k protestům a obviněním z manipulace s hlasy, kontrola přepočítáním hlasů ale Dodikovo vítězství potvrdila.
Bosenský politický systém
Vnitřní uspořádání Bosny a Hercegoviny vyplývá z Daytonské dohody, která v roce 1995 v zemi ukončila válku. Skládá se ze dvou entit – Federace Bosny a Hercegoviny obývané většinově muslimy (Bosňáky) a bosenskými Chorvaty, druhou je Republika srbská obývaná většinově bosenskými Srby. Dohromady tvoří Bosnu a Hercegovinu, v jejímž čele působí trojčlenné předsednictví složené ze členů každé hlavní etnické skupiny.
Podle Ondřeje Žíly z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy jde o jednoho z nejefektivněji vystupujících evropských politiků. „Milorad Dodik je velký pragmatik a oportunista, dnes je hlasem konzervativních nacionalistů, ale v minulosti plnil opačnou roli,“ popisuje odborník na Bosnu a Hercegovinu.
Dodik začínal v 90. letech jako kritik bosenskosrbských nacionalistů Radovana Karadžiće či Biljany Plavšićové a plnil roli jakési levicové alternativy k upadající moci komunistické strany. Původně byl i velmi podporován ze strany mezinárodního společenství, které se v rozpadající se Jugoslávii kvůli válečnému konfliktu angažovalo.
„Když se v roce 1998 trochu shodou náhod stal premiérem Republiky srbské, vystupoval proti přehnanému srbskému nacionalismu nebo pravoslaví. Tyto atributy ale postupem času přijal za své a postupně se stal ještě pravicovějším a nacionalističtějším, než byli ti, vůči kterým se vymezoval,“ popisuje balkanolog Žíla.
Klíčový přerod vykonal tento dříve „svěží vánek“, jak jej na konci 90. let nazvala tehdejší americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová, kolem roku 2006. Tehdy si Černohorci v referendu odhlasovali nezávislost na Srbsku a definitivně tak skončila tzv. třetí Jugoslávie.
Válka v Bosně nebude, uklidňuje politolog. ‚Nemáme na to peníze. Politici z permanentní krize těží.‘
Číst článek
Kolem tohoto zlomu Dodik začíná hrát tzv. „srbskou kartu“ – prosazuje srbský nacionalismus, pravoslaví, družbu s Ruskem a vymezuje se vůči Západu s vidinou možného odštěpení Republiky srbské od Bosny a Hercegoviny.
„Klíčové v jeho politické kariéře je postupně krystalizující zjištění, že řeči o lidských právech, rovnosti, boji proti korupci nebo klientelismu jsou pro něj málo nosné a nevhodné pro voličskou mobilizaci. Rychle pochopil náladu průměrného bosenského Srba a přizpůsobil se jí,“ popisuje balkanista.
Od té doby Dodik efektivně brnká na strunu vnitřně frustrovaných a nespokojených vrstev v Republice srbské a začíná pracovat i s antimuslimskými náladami. „Zjednodušeně řečeno můžeme říct, že je populista, protože jde po podprahových tvrzeních kritizujících muslimy jako celek a mluví o nemožnosti vzájemného soužití. V tom mu velmi nahrála migrační krize, kdy se v roce 2015 otevřela balkánská migrační cesta i přes území Bosny,“ vysvětluje Žíla.
Regionální destabilizátor
I v poslední době se Dodik velmi činil. Na přelomu roku inicioval proces, který v rozporu s bosenskou ústavou přenáší některé významné pravomoci z celostátní úrovně na Republiku srbskou – šlo především o změny v armádě, daních či soudnictví.
Bosenští Srbové slavili vyhlášení vlastní entity v rámci Bosny a Hercegoviny. Sílí ale touha po odtrhnutí
Číst článek
„Do několika měsíců vytvoříme vlastní armádu a stáhneme se z té bosenské,“ hlásal před rokem. Celkově se netají přáním vytrhnout Republiku srbskou z Bosny a Hercegoviny.
Bosenští Srbové v loňském roce bojkotovali práci ústředních institucí ve snaze protestovat proti zákazu popírání srebrenické genocidy, který v létě 2021 vyhlásil bývalý vysoký představitel mezinárodního společenství Valentin Inzko jen několik dní před koncem svého mandátu. Na to Dodik reagoval slovy, že Inzko „přidal poslední hřebíček do rakve Bosny“.
„Stylizoval se do role bohorovného protektora bosenských Srbů, který jim dává sílu, o kterou přišli po válce. V tomto se propadá čím dál tím víc do situace, ze které už vlastně není cesty zpět. Už si nemůže dovolit nic jiného než pokračovat v mobilizaci tohoto prořídlého elektorátu, který v Republice srbské zůstává,“ říká Žíla o jednom z nejdéle fungujících politiků v celém regionu.
V Republice srbské dnes žije zhruba 1,3 milionu obyvatel, což je jen něco málo přes třetinu obyvatel Bosny a Hercegoviny. V rámci Balkánu, který dlouhodobě trpí odlivem lidí, je v tomto ohledu Republika srbská jedním z vůbec nejpostiženějších regionů.
Na základě zmíněných Dodikových projevů a činů na něj USA a Velká Británie letos uvalily sankce – kvůli korupci i snahám o destabilizaci Bosny a Hercegoviny. Podle amerického ministerstva financí prostřednictvím úplatků a dalších forem korupce nahromadil osobní majetek, který ulil do Srbska.
„Jeho bezohledné chování, povzbuzované Putinem, ohrožuje stabilitu a bezpečnost na celém západním Balkáně,“ popsala jeho roli někdejší britská ministryně zahraničí Liz Trussová.
Orbán s Vučićem
V rámci svých snah o větší samostatnost Republiky srbské však Dodik může narazit na neomezeného vládce Srbska, prezidenta Aleksandara Vučiće. Ten se po vzoru maďarského premiéra Viktora Orbána stylizuje do role prezidenta všech Srbů, i těch vně hranic Srbska. V tomto případě logicky i těch tvořících naprostou většinu obyvatel Republiky srbské v Bosně a Hercegovině.
Skrze ‚trojské koně‘ Orbána a Vučiće proniká do EU a na Balkán Putinův vliv
Číst článek
„Dodik s Vučićem sice do značné míry vytváří tandem srbských nacionalistů, ale spíš je to v rovině, že se snaží na sebe nenarážet. Popsal bych to jako opatrný vztah. Dodik si je vědom, že šéfuje demograficky upadajícímu regionu, v tomto je Vučić silnější, nemá na něj páky, nemůže jej jakkoliv konfrontovat,“ popisuje balkanista.
Projevilo se to například loni na jaře, kdy začalo očkování proti covidu a vůbec první vakcíny do celé Bosny a Hercegoviny přivedl právě srbský prezident Vučić. Šlo o ruské a čínské očkovací látky. „V tu chvíli musel Dodik skřípat zuby,“ glosuje Žíla.
Státníkem, který si oba srbské nacionalisty vydržuje, je již zmíněný maďarský premiér. „Viktor Orbán je jednak velký i osobní přítel Vučiće a také jakýsi ideový patron Dodikovy Republiky srbské,“ přibližuje odborník z Institutu mezinárodních studií.
Orbán například Dodikovi gratuloval k nedávnému znovuzvolení prezidentem Republiky srbské...
So much winning in one picture. Congratulations, @Милорад Додик, on your recent election victory!
16:17 – 13. 10. 2022
... před čtyřmi lety uvítal Giorgiu Meloniovou v místnosti s etnickou mapou Bosny a Hercegoviny...
... a loni v září při příležitosti Čtvrtého demografického summitu v Budapešti uspořádal setkání ve složení: Orbán, Vučić, Dodik, slovinský premiér Janez Janša, český premiér Andrej Babiš a americký viceprezident Mike Pence.
Oslabený Putin
Dalším velikým mezinárodním spojencem znovuzvoleného prezidenta Republiky srbské je Vladimir Putin. Nedávno se například objevily zprávy Hlasu Ameriky, že Rusko v rámci snahy o získání vlivu na Balkáně Dodikovi přímo platilo.
Putinův vliv směrem za hranice Ruska ale od únorového rozpoutání války proti Ukrajině upadá. I tak se podle balkanisty Žíly rozhodně zadarmo svých vlivových sítí na Balkáně nevzdá. „Je nesporný fakt, že ruské zpravodajské službě působí na Balkáně v politicky křehkých zemích – Bosně, Černé Hoře či Makedonii.“
A dodává, že Dodik se v posledních letech s Putinem pravidelně jednou či dvakrát ročně osobně setkává. Letos byl v Moskvě v červnu a v září těsně před domácími volbami. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov před válkou několikrát navštívil Dodika v Republice srbské.
Jak ale byla dříve v srbském a bosenskosrbském prostředí pro Dodika Putinova náklonnost výhodou, teď už je podle Žíly ruský prezident opatrněji přijímán i v těchto kruzích.
„Pro Dodika teď situace není příliš komfortní. Karty, které drží v rukou, oslabily,“ dodává odborník na západní Balkán s tím, že se dnes proputinovští politici, jako je Orbán, Vučić nebo Dodik, musí chovat opatrněji.
„Tančí mezi kameny, vymezují se vůči tomu, jak se formuje ruská politika. Přesto nedávné moskevské setkání dokládá spíše Putinovo osamocení. Jsou s ním ochotni se setkávat buď nedemokratičtí lídři, kteří ho už navíc nerespektují jako dříve, nebo politici Dodikova ranku.“
