Rusku se nelíbí vidina členství jeho dalších sousedů v Severoatlantické alianci. Jde hlavně o Ukrajinu a Gruzii. Do NATO by ale mohly vstoupit i Finsko a Švédsko. Proč jedny do svých řad Aliance nechce a ti druzí o to nestojí?

Kyjev/Tbilisi 0:10 7. února 2022 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Gruzie a Ukrajina se asi nejvíce přiblížily svému cíli – stát se členským zeměmi Severoatlantické aliance – na summitu NATO v Bukurešti v dubnu 2008. Před ním poslali ukrajinský prezident Viktor Juščenko a premiérka Julia Tymošenková dopis do centrály Aliance s žádostí o přidělení akčního plánu členství.

Ukrajina očekávala, že o plánu pro ni a pro Gruzii rozhodne právě bukurešťský summit. Ale mezi členskými zeměmi NATO nebyla shoda a akční plán členství obě země nedostaly. A nedočkaly se ho dosud.

Nový gruzínský premiér Irakli Garibašvili loni v březnu při návštěvě sídla NATO v Bruselu připomněl generálnímu tajemníkovi Aliance Jensi Stoltenbergovi, že členství v NATO je pro Gruzii vrcholnou zahraničněpolitickou a bezpečnostní prioritou. Že má podporu drtivé většiny Gruzínců a že je to také věc, na které je široká shoda hlavních politických stran.

„Skutečně věříme, že nadešel čas naplnit cíle z bukurešťského summitu Aliance. Upřímně doufáme v naplnění rozhodnutí přijatých v Bukurešti, která povedou k pozvání Gruzie, aby doplnila euroatlantickou rodinu,“ dal Garibašvili najevo, že trpělivost vlády v Tbilisi s průtahy Aliance v přiznání akčního plánu členství není neomezená.

Také ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj žádá Alianci o akční plán členství. Loni v dubnu připomněl generálnímu tajemníkovi NATO Jensi Stoltenbergovi, že jedině Aliance může ukončit válku na Donbasu a přiznání akčního plánu členství Ukrajině bude pro Rusko skutečným a srozumitelným signálem.

I Ukrajina už je nedočkavá. „Přál bych si pro Ukrajinu alespoň nějakou jistotu. Když se mluví o Severoatlantické alianci a akčním plánu členství, chtěl bych opravdu slyšet ano, nebo ne. Chápu, že to musí být koordinovaný postoj členských států Aliance. I přesto musíme dostat jasné termíny a jasnou odpověď na to, jestli je to v případě Ukrajiny pravděpodobné,“ uvedl Zelenskyj.

Finsko a Švédsko lavírují

Nejen přijetí Ukrajiny a Gruzie by ale znamenalo rozšíření Severoatlantické aliance na východ. Potenciálními členy NATO jsou i Švédsko a Finsko, které s rozhodnutím vstupu do Aliance váhají, ale tuto možnost neodmítají.

Finský ministr zahraničí Pekka Haavisto v lednu v alianční centrále v Bruselu nedal jasný signál, jestli jeho země uvažuje vstoupit do NATO. Nechává si ale stále tuto možnost v záloze. 

Stoltenberg zamíří z NATO do čela norské centrální banky. Opozice se obává ztráty nezávislosti instituce

Číst článek

„Finsko sice není členem Aliance, ale to, že si zachováváme ve vnitrostátní politice manévrovací prostor ke svobodnému rozhodnutí o členství, je nedílnou součástí finské zahraniční, bezpečnostní a obranné politiky,“ prohlásil.

Ani švédská ministryně zahraničí Ann Lindeová nepřivezla do Bruselu zprávu o změně postoje své vlasti k členství v NATO. Chce nadále zůstat neutrální: „My ve Švédsku jsme se rozhodli nebýt v žádném vojenském uskupení a v minulosti nám to velmi dobře posloužilo i v opravdu hodně těžkých časech. Myslíme si, že i dnes to funguje spolu s naší silnou obranou.“

Sovětská finlandizace

Finská neutralita byla od konce druhé světové války podle vedoucího katedry mezinárodních vztahů a evropských studií pražské Metropolitní univerzity Matse Brauna mnohem méně založená na dobrovolnosti než ta švédská.

„Mluví se o takzvané finlandizaci. Dá se říct, že tam byl ze strany Sovětského svazu nátlak, nejen aby nevstupovali do NATO, ale i na obecnou zahraničně politickou orientaci země. I když to nebylo dobrovolné rozhodnutí, způsobilo to, že se Finsko úspěšně vyhýbalo konfliktům,“ přibližuje Braun.

Takzvaná finlandizace byla zakotvená ve Smlouvě o přátelství, vzájemné pomoci a spolupráci uzavřené mezi SSSR a Finskem z roku 1948.

„Sovětský tlak měl vliv i na hospodářskou politiku země. Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 se obě země začaly více orientovat na Západ a v roce 1995 se staly členy Evropské unie. I spolupráce v bezpečnostní oblasti začala být s NATO intenzivnější. V roce 1994 vstoupily do programu NATO Partnerství pro mír a od roku 2014 mají s Aliancí smlouvu umožňující cvičení na jejich území a nasazení sil NATO v případě živelních pohrom nebo ohrožení bezpečnosti,“ vysvětluje Braun.

Zatímco Finsku se Švédskem jsou dveře NATO otevřené dokořán, ale ony se do nich nehrnou, Ukrajina a Gruzie se snaží klepat a bít pěstmi na zavřené alianční dveře.

Proč NATO váhá s dalším rozšiřováním na východ? Poslechněte si Evropu Plus Pavla Nováka. 

Pavel Novák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít