Státní pomoc obětem zemětřesení v Turecku vázne. Lidé pomáhají sami, kritizovat vládu si ale netroufají
Od zemětřesení v Turecku a Sýrii uplynulo už devět dní. Počet obětí přesáhl 40 tisíc. Statisíce lidí jsou bez střechy nad hlavou. Jsou ubytováni všude, kde je to možné: ve školách, v kulturních střediscích i v mešitách. Mnozí ale žijí ve stanech nebo autech. Stěžují si na to, že pomoc od vlády je pomalá nebo nedostatečná. Na řadě míst si proto lidé pomáhají sami, například v Diyrbakiru.
Za normální situace je obří prostor v průmyslové zóně skladem spodního prádla. To teď nahradily palety balené vody, pytle rýže, oblečení a hygienické potřeby.
„Je to něco jako naše logistické středisko. Tady se schází veškerá pomoc a odtud ji distribuujeme dál potřebným. Začali jsme hned, jak sedl prach po zemětřesení. V našem skladě je všechno, co lidé potřebují,“ říká Osman.
Osman je obchodník, jeho doména je textil. Narychlo se ale přeškolil v humanitárního pracovníka.
Organizace obchodníků
„Většinu této pomoci jsme zaplatili ze svého. Kdybychom čekali na vládu, čekali bychom možná ještě teď. Všechno to bylo spontánní, všechno vznikalo za pochodu,“ popisuje.
V zasažených oblastech převládá solidarita. Je vidět, že si lidé chtějí pomáhat, přibližuje mluvčí charity
Číst článek
Jak říká Osman, ve všem musí být pořádek. „Černé desky a v nich několik papírů. Tady se zapisují jména rodin, které potřebují pomoc. Protože jsou to obchodníci, tak mají všechno dokonale podchycené – co kdo přinesl, co se komu poskytlo.“
Až tato operace skončí, veškeré údaje zveřejní na internetu. Ze skladu rozváží pomoc lidem dobrovolníci, většinou manželky a příbuzní členů komory textiláků Guntiad.
„Vezu do jedné vesnice jídlo a dětské pleny. Pokud to dobře půjde, pokusím se tam otočit dvakrát. Pomáhám tady hned od začátku, cítím to jako svoji povinnost,“ vysvětluje od volantu Zena.
Přes 20 milionů položek
Do nákladu se mimo jídlo a pleny naložily i pokrývky, zdravotnické pomůcky a hygienické potřeby.
„Zatím počítáme s tím, že bychom pomoc poskytovali ještě další týden. Pravděpodobně to ale nakonec bude ještě déle. Kolika lidem jsme už pomohli, to teď nevím, ale přes naše středisko prošlo už 20 milionů položek. Běžně se takovouto činností nezabýváme, náš byznys je textil. Výroba a prodej. Když jsme ale viděli, jak je stát pomalý, někdo musel začít,“ říká Ihsan, jinak majitel obří textilky a sítě prodejen po celém Turecku.
Hned, co vysloví kritiku na adresu vlády, znejistí. Když odjedeme, volá mému tlumočníkovi. Prý abych si nemyslel, že si na vládu stěžuje. To by se mu totiž nemuselo vyplatit.
