Syrskyj má nového člověka přes drony. Další mobilizace nebude do léta nutná, myslí si novinář

Praha/Kyjev 14. února 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Cesta Ukrajiny k vítězství ve válce s Ruskem je podmíněna neustálými změnami a inovacemi ve způsobu vedení boje,“ tvrdí nový hlavní velitel ukrajinských ozbrojených sil Oleksandr Syrskyj. Myslíte si, že se pod jeho vedením z Ukrajiny stane dronová velmoc? Je to ta inovace, po které volá?
Určitě to inovace je a není první, kdo ji prosazuje. O tom, že drony mají teď klíčovou roli, mluvil nebo psal pro americkou CNN i jeho předchůdce generál Zalužnyj. Syrskyj si to velmi dobře uvědomuje. Ostatně byl to on, kdo jmenoval nového velitele nového druhu vojsk, protože máte čistě samostatná dronová vojska.

Tak se to oddělení přímo jmenuje?
Přímo takto, jako máte pěchotu, dělostřelectvo, tak teď i drony.

To je to hlavní, s čím Syrskyj stihl zatím přijít? V úřadu je pár dní.
Nic jiného ani pořádně nestihl. Vypadá to tedy, že u Avdijivky, což je de facto předměstí Doněcku, kde poslední týdny panují zuřivé boje a Rusové se pomalinku blíží do města, se rozhodl, že bude hájit město. Posílá tam nové jednotky včetně jedné takové legendární výsadkářské brigády, velmi zkušené. To je asi jediné, co za těch pár dní stihl.  

Máte dojem, možná i kvůli tomu, co se děje u Avdijivky, že to trochu připomíná scénáře, které Syrskyj prosazoval v minulosti třeba u Bachmutu? 
Je to tak. Jedna z mála věcí, která mu je vyčítána, je, že u Bachmutu v loňském roce zahynulo velké množství ukrajinských vojákům s tím, že už tehdy se říkalo, k čemu to Ukrajincům bude, není to nic strategického, žádné výhody pro ruskou armádu neposkytuje, stejně už to město de facto neexistuje. Všichni jsme asi viděli snímky z dronů, které ukazují, že je to tam jako měsíční krajina.

Velitel přezdívaný „řezník“

Připomeňme, že ukrajinští vojáci tam byli měsíce v obležení a do krve s velkými ztrátami Bachmut bránili.
To bylo skoro šest měsíců. Tehdy na město útočily jednotky Vagnerovy skupiny Jevgenije Prigožina, který říkal, že tam zahynula polovina jeho mužů, téměř 50 tisíc lidí. To je neuvěřitelné číslo na to, že šlo o takové okresní město. To není něco, za co by člověk očekával, že tam položí život desetitisíce lidí.

Tehdy se uvažovalo i nad tím, nakolik strategický Bachmut je. Syrskyj tehdy stál za tím, že to město se má bránit, je kvůli tomu i kritizován a přezdívá se mu kvůli tomu „řezník“, je to tak? 
Ano. Jsou lidé, kteří vám řeknou, že on je v tom nevinně, že to rozhodnutí bylo Zelenského, který z nějakých politických důvodů chtěl z Bachmutu udělat symbol obrany a tak dále. Jsou zase další, kteří vám řeknou, že přezdívka „řezník“ je ve skutečnosti ruská dezinformace. Nicméně pravda je, že když jsem loni byl naposledy na Ukrajině, tak vojáci říkali, že Syrskyj se nezakecá a že je tvrďák.

Sám o sobě si to myslí taky? Co na to říká, že se mu tak přezdívá?
Upřímně řečeno nevíme. Syrskyj je na rozdíl od Valerije Zalužného poměrně introvert, téměř neposkytuje jakékoli rozhovory. Lidé, kteří se s ním znají, ale říkají, že si to bere velmi k srdci a že to považuje za nespravedlivé. Jezdí po nemocnicích, mluví s raněnými vojáky, chodí i na některé pohřby, takže to není člověk bez srdce.

Co tvrdý přístup v armádě v otázkách bránění měst, postupu na frontě a tak dále vypovídá o Syrském jako o člověku? Kde se vůbec vzal, kde na něj prezident Zelenskyj přišel?
Je o něco starší, než byl Valerij Zalužnyj. Ještě sloužil v sovětské armádě. 

To znamená šedesátník?
Je mu 58 let. Následně sloužil v ukrajinské armádě. Drtivá většina z nás se o jeho existenci dozvěděla v roce 2014, kdy se zapojil do bojů na Donbase, když tam separatisté s ruskou podporou zahájili válku. Bojoval na operaci v Debalceve, což už málokdo pamatuje, ale na začátku roku 2015 to byl takový poslední kotel, ruská armáda tam obklíčila ukrajinské jednotky a Syrskému se relativně slušně podařilo z toho obklíčení dostat. Následně velel jednotkám na Donbase, pak se stal velitelem pozemního vojska.

Musím se přiznat, že z roku 2014 si ho nepamatuji. Spíš se mi do paměti vryl jako člověk, který v aktuálním dění stojí za velmi statečnou obranou Kyjeva, potom za protiofenzivou u Charkova. To bylo před dvěma lety?
To bylo léto 2022.

To jsou velké úspěchy, ne?
Ano, neuvěřitelná protiofenziva, kdy se podařilo ukrajinské armádě a Syrskému, který jí velel, naprosto zaskočit ruskou armádu a postoupit během pár dní snad o 80 kilometrů. Byly tam obrovské zásoby různé munice a ruské techniky, takže to byla brilantní záležitost. 

Jak se mu to povedlo? 
V zásadě zaútočil na nejslabší místo na frontě, kdy všichni očekávali, že ukrajinský útok bude směřovat někam k jihu. Ale Syrskému se to podařilo naplánovat a uchovat v tajnosti tak, že tam, kde byly jednotky složené hlavně z řad separatistů z Doněcké a Luhanské lidové republiky, kteří nejsou nijak zvlášť vycvičeni a neměli žádnou těžkou techniku, se jim podařilo během pár dní postoupit o obrovské množství kilometrů. Byl to taky důvod, proč Rusko nakonec muselo vyhlásit mobilizaci, protože Rusové pochopili, že to musí zavalit lidmi, ať už tomu budeme říkat kanonenfutr, nebo ne...

Neboli potrava pro děla.
Ale až potom se ukrajinský postup zastavil.

Mimochodem mobilizace je na Ukrajině taky velké téma. Jaké slovo bude v této debatě zastávat pan Syrskyj?
Těžko říct. Otázka mobilizace byla jedním z předmětů sporu mezi prezidentem Zelenským a generálem Zalužným. Zalužnyj říkal, podívejte se, Rusové mobilizovali skoro 400 tisíc lidí, my bojujeme taky už dva roky a taky bychom potřebovali zhruba 400 tisíc, možná radši 500 tisíc lidí, protože je tam potřebujeme. Načež Zelenskyj na to říkal, že to stojí obrovské peníze, je to nepopulární a že mu ještě nikdo neřekl, k čemu ty vojáky armáda bude potřebovat, jak je hodlá cvičit, kde na to vezme výzbroj a tak dále. To byl velký problém. Nevíme, jaký názor na to má Oleksandr Syrskyj. Tím, že prakticky nevystupuje na veřejnosti, tak na spoustu otázek nemáme odpovědi. Ale i politické vedení si uvědomuje, že nějakou formu mobilizace bude potřeba udělat. Je to logické. Jakkoliv jsou ruské ztráty velké, ty ukrajinské také nejsou malé, takže nějakým způsobem je potřeba ty lidi nahrazovat. 

Kdy by podle vás mělo dojít k další mobilizaci na Ukrajině?
Bude záležet na vývoji na frontě, protože otázka politického vedení po tom, co armáda s těmi lidmi bude dělat, je legitimní. Jestliže bude strategie aktivní obrany, jak to asi vypadá, tedy že ukrajinská armáda nebude momentálně útočit přinejmenším do léta, tak v tom případě těch 400 tisíc lidí asi nebude tak potřeba. Kdyby se naopak podařilo něco změnit v zákopové válce, tak v tom okamžiku si dovedu představit, že vojáci by dokázali přesvědčit Zelenského, že mobilizace je potřeba. 

Je taky otázka, jestli se nepřitvrdí v mobilizačních podmínkách, zda nebude potřeba povolávat i lidi, kteří dosud do armády nemuseli. Zaznamenal jsem slova prezidenta Zelenského směřovaná na uprchlíky, když budu parafrázovat: pracujte nebo válčete. Zkrátka že by tam mohl být silnější apel na ně v tom smyslu, že ukrajinská armáda je potřebuje.  
Určitě, protože jsou to už dva roky. Ti nejvíce motivovaní a vlastenecky naladění lidé už v armádě jsou. V prvních týdnech a měsících byly před vojenskými správami obrovské fronty, kdy se lidé dobrovolně hlásili, a tato vrstva lidí už v armádě je. Teď už jsou povoláváni lidé, kterým se tam často moc nechce. Často jsou to lidé starší. Nedávno jsem se bavil s lidmi z naší armády, kteří u nás cvičili ukrajinské tankisty, a ti říkali, že průměrný věk poslední skupiny, kterou tady měli, byl tak 45 let, a to je problém. Jsou lidé, kterým se do armády nechce. Máte taky lidi, kteří jsou v zahraniční, a to nejsou uprchlíci, protože muži nesměli vycestovat. Muži, kteří tady jsou, tu byli ještě před ruským vpádem. Jenom v Česku jich bylo 300 tisíc, v Polsku asi milion a půl, takže to bych trochu rozděloval. Nicméně ukrajinské vedení se je bude snažit nějakým způsobem nalákat zpátky, ale myslím si, že chápe, že nepůjde je nějakou silou donutit, aby se na všechno vykašlali a odjeli zpátky.

Uvidíme, jak moc hlasitý v tomto přesvědčování bude nový hlavní velitel ukrajinské armády. Nechci se zeptat hloupě, ale zajímalo by mě, zda při přesvědčování dalších Ukrajinců k tomu, aby vstoupili do armády, šli na frontu a bojovali za svou vlast, nebude dáváno na misky vah i to, že by měli bojovat za Syrského, tedy člověka, který má polovinu rodiny v Rusku?
Ano, to je samozřejmě zajímavé. Oleksandr Syrskyj se narodil v Rusku, ve Vladimirské oblasti, a dodneška tam žijí jeho rodiče a bratr. Je tedy otázka, jestli to nemůže představovat nějaké bezpečnostní riziko.

Řeší to někdo, nebo je tato otázka úplně smetená ze stolu?
Nějaká část lidí, kteří a priori Syrského nemusí, o tom hovoří. Asi nikdo nepředpokládá, že by Syrskyj byl ruským agentem, protože svojí kariérou dokázal, že není. Pokud by se takto chovali všichni ruští agenti, tak by Moskva patrně byla dávno dobyta. Je to téma, ale myslím, že mnohem důležitější pro ty, kteří se rozhodují, jestli půjdou, nebo nepůjdou do armády, je spíš přezdívka „řezník“.

Dlouhé odcházení

Pojďme se pobavit ještě o tom, proč se výměna na postu hlavního velitele ukrajinské armády řešila tak dlouho. Psalo se o tom týdny, debaty o tom, jaké spory má Zelenskyj se Zalužným, se řešily měsíce. Ale oficiální potvrzení, že bude nějaká střídačka, přišlo, jako kdyby to prezident věděl poslední z celého světa.
Mám s tím osobní zkušenost, protože jsme s kolegou Josefem Pazderkou zrovna natáčeli epizodu našeho podcastu Na Východ! věnovanou Zalužnému. Museli jsme ji asi třikrát přetáčet, protože pořád nebylo jasné, jestli už ho odvolali, nebo ještě ne. Takže ano, debaty o tom byly dlouhé.

Nad čím prezident přemýšlel tak dlouho? Proč tak trvalo, než výměnu oficiálně potvrdil?
Myslím, že se obával reakce společnosti, protože Valerij Zalužnyj byl suverénně nejpopulárnějším člověkem zemi. Vyplývá to z toho, že nejpopulárnější institucí v zemi je armáda. Pravda je, že když se poprvé objevila zpráva, že prezident už podepsal, už Zalužného odvolal, tak na ukrajinských sociálních sítích to bylo ve stylu: večer se potkáme na Majdanu a toto si nenecháme líbit. Nakonec se ukázalo, že nic podepsáno nebylo, a celá výměna se odehrála až o více než týden později. Ale myslím, že Zelenskyj se obával reakce jak armády, tak společnosti jako takové, ale i západních spojenců, kteří sice říkali: dobře, je to vaše právo, ale je určitě rozumný nápad měnit uprostřed války hlavního velitele?

Bude bývalý hlavní velitel pokračovat v nějaké práci pro Zelenského tým tak, jak se o tom spekulovalo? Nevím, zda to už má nějaké reálné dopady, důsledky, vysvětlení? 
Právě že zatím nemá. Pořád nevíme. Po cestě do rozhlasu jsem poslouchal jeden podcast, který se tomu věnuje, a v něm říkali, že mu byl nabídnut post velvyslance nebo tajemníka Rady bezpečnosti státu. Na druhou stranu podle mého názoru Zalužnyj ještě stále uvažuje o nějaké politické kariéře.

Říkal jste, že je na Ukrajině velmi populární, tak by možná mohl mít nějaké šance.
Otázka ovšem je, co je politický život během války. 

Volby nebudou.
Patrně ne, taky jak byste je chtěl dělat. Také jsem zaslechl, že Zalužnyj má nějaké zdravotní problémy a že by si chtěl dát přinejmenším několik měsíců pauzu na to, aby se doléčil. 

Čerstvý vítr?

Myslíte, že rozhodnutí vyměnit Syrského za Zalužného, které velmi pozorně sledovali i západní spojenci, může ve výsledku nějakým způsobem ohrozit pomoc, kterou Západ posílá na Ukrajinu? Znovu se o tom hodně mluví...
Pokud je západní pomoc něčím ohrožená, tak to rozhodně není výměna Zalužného za Syrského. Musíme si uvědomit, že Syrskyj není člověk, který spadl z Měsíce. On byl Zalužného de facto pravá ruka, jednoznačně tam bude kontinuita, tudíž si nemyslím, že by toto mělo mít vliv na případnou západní pomoc. 

Ale k výměně nedošlo jen na postu hlavního velitele ukrajinské armády. Je tam vícero vedoucích představitelů ukrajinské armády, kteří se mění.
To je pravda. Máme nového velitele pozemního vojska, dále nového velitele úplně nových zbraní, tedy dronů.

Zástupce hlavního velitele je také nový.
Náčelník generálního štábu je nový, u něj je nová funkce zaměřená na vývoj nových zbraní, inovace a tak dále, takže nových lidí je celá řada. Ale nejsou to lidé, kteří by přicházeli odněkud mimo systém. Jsou to lidé, kteří většinou jsou v armádě celý svůj profesní život. Často jde jenom o postup na kariérním schodišti o jedno, dvě místa. Nejsou to radikální změny.

Závěrem se doptám ještě jinak. Myslíte si, že personálními změnami teď vrcholí nějaké spory mezi prezidentem a jeho odpůrci, rivaly, protivníky, názorovými oponenty, nebo je to jenom čerstvý vítr? 
Myslím, že to je obojí. Zelenskyj nebyl spokojen s tím, co se stalo na frontě v loňském roce, a asi má pocit, že noví lidé budou moci zkusit něco jiného, než zkoušel Zalužnyj, a třeba to pomůže. Za druhé se samozřejmě také báli možné politické kariéry Zalužného, nedůvěřovali mu. Tam podle mě už začínala určitá paranoia, kdy říkali, no jo, vždyť bývalý prezident Porošenko mu dal nějaké peníze do jeho osobního fondu a tak dále. Podle mě vzájmené vztahy došly do okamžiku, kdy už ti dva prostě nemohli spolupracovat.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: Česká televize, YT The Telegraph, YT Daily Mail, YT The Sun, YT Radio Free Europe/Radio Liberty.