Avdijivka čelí intenzivnímu náporu ruských vojsk, obyvatelé zde zůstávají. Chybí jim kontakt s okolím
Rusko se pokouší obklíčit východoukrajinské město Avdijivka v Doněcké oblasti. Minulý týden zahájilo nejmasivnější útok na město od počátku invaze v únoru 2022. V ruinách Avdijivky stále žije asi 1500–2000 jejích obyvatel. Humanitární pomoc je ve městě stále relativně dostupná, tamním obyvatelům ale chybí kontakt s okolním světem.
Pro Avdijivku je to nejhorší doba od začátku konfliktu. Jsme v jakási „kapse“. Ze západu, jihu a východu je obklopena ruskými vojáky, kteří dosáhli určitých územních úspěchů. Postoupili a kontrolují asi o pět kilometrů čtverečních navíc.
Továrna je daleko více rozbořená, než byla předtím. Město je nyní spíše pevnost, podobně jako Bachmut. Podle obranných linií kolem města před Avdijivkou lze soudit, že Ukrajinci se připravili velmi dobře.
Není ovšem jisté, zda se jim proti té obrovské přesile podaří Avdijivku udržet.
Před domy posedávají na lavičkách místní. Dokonce tu suší prádlo na šňůře.
Paní Světlana a její sousedky vítají s nelíčenou radostí Vlada a Olega. Oleg sem jezdí méně často, Vlad častěji. Hned se chystají rozebrat potravinové balíčky a rozdělit je spravedlivě lidem v okolí.
„Situace je těžká. Dříve to bylo snazší. Teď je tu lidem těžko hlavně psychicky. Fyzicky se držíme, protože nás podporují charitativní organizace a vedení města. Lidé čekají, až to skončí. Ale kdy to bude? Jak vidíte, zůstali tu už jen lidé v požehnaném věku. Chtěli by dožít svůj život v klidu a setkat se s dětmi, podmínky k životu tu ale nejsou skoro žádné. Snažíme si nějak poradit,“ popisuje paní Světlana.
Přišel podzim
Avdijivka je – na rozdíl od dalšího frontového města Vuhledar – zatím pro dobrovolníky docela dobře přístupná ze západu, a proto tady nedostatek základních potravin tolik nepociťují.
„Začal podzim a potřebujeme zeleninu, kamínka máme, ale dříví je málo. Hodily by se i dřevěné brikety, jenom ne uhlí! Kamínka mají tenké stěny a uhlí je propálí. Jednou nám přivezli uhlí a ve sklepě, kde žijeme, za chvíli nebylo co dýchat. Základní léky máme a důchody nám vždycky někdo vyzvedne a přiveze. Chybí nám mléčné a masné výrobky,“ vysvětluje Světlana.
Důchodce pan Pavel se vynořil odněkud ze sklepa s čelovkou na hlavě. Začal probírat velmi špatnou mezinárodní politickou situaci. Izrael a tak dále.
„Proč o tom nikdo nepřemýšlí? Vždyť válka může být za chvíli všude. V Polsku, u vás, kdekoliv,“ říká Pavel a ví, o čem mluví.
Humanitární pomoci je tady relativní dostatek. Ale všichni říkají: to, co nám chybí nejvíce, je komunikace s okolním světem.
