Jak se Ukrajinci před rokem připravovali na invazi? Studenti práv v Charkově pletli maskovací sítě
Přesně před rokem prožívala Ukrajina poslední mírové dny. Ty ukončil 24. února vpád ruských vojsk. Ukrajinci ale brali hrozbu invaze vážně, a tak se na ni snažili co nejlépe připravit. Atmosféru těsně před začátkem války a po něm v Charkově časosběrně zaznamenal Martin Dorazín, stálý zpravodaj Českého rozhlasu na Ukrajině.
S ředitelem Borisem Petrovičem Mazurem jsem vstoupil do budovy, která je komplexem kolejí pro studenty právnických fakult.
Časosběrnou reportáž z Charkova od stálého zpravodaje na Ukrajině Martina Dorazína si můžete poslechnout v audiozáznamu.
Studentům, kteří se chtějí stát budoucími státními zástupci (na Ukrajině prokurátory), právě skončil zimní semestr, takže mají klid a mohou se věnovat něčemu úplně jinému, než jsou právnické knížky. Pletou maskovací sítě pro ukrajinské vojáky.
„Studuju už třetím rokem. Známí mi doporučili tuhle vysokou školu, protože patří k nejprestižnějším na Ukrajině. Musím říct, že tady máme ‚bombové‘ podmínky,“ říká jeden ze studentů Dmytro.
„Skvělé vybavení, moderní koleje a hodného správce. Teď ale vyrábíme maskovací sítě pro naše vojáky, aby se mohli schovat před nepřátelskými střelami a mohli ukrýt také vojenskou techniku. Tahle látka se jmenuje pixel a z podobného materiálu se šijí i vojenské uniformy podle vzoru uniforem NATO,“ dodává mladík.
„Na každé koleji, kterých máme patnáct, vyrábějí maskovací sítě. Pěti lidem trvá vyrobit jednu velkou síť asi týden. Někdo přijde na celý večer, jiný si jenom odskočí na hodinku, protože na prvním místě musí být studium,“ vysvětluje další budoucí prokurátor Alexandro.
Nemohou odjet a jsou odkázáni na pomoc bližních. O osamělé seniory na Ukrajině se starají dobrovolníci
Číst článek
„Uvědomuju si ale, že sítě jsou důležité pro obranu naší země. Sám pocházím z okupovaného Doněcku a kolega je z Luhansku. Určitě se tam jednou vrátíme, ale nebude to zítra. Utekli jsme odtud v roce 2014, takže my oba dobře víme, proč to děláme,“ vypráví a vyslovuje přání:
„Doufám, že ty rusko-běloruské vojenské manévry kolem našich hranic jsou jenom zastrašovací. Chtěl bych věřit, že velká válka nepřijde,“ uzavíral Alexandro pár dnů před invazí.
V tom jsme se ale všichni ošklivě spletli. Po Kyjevu byl východoukrajinský Charkov jedním z dalších hlavních cílů ruské invaze. Velkoměsto se Rusku dobýt nepodařilo, tak alespoň rozbombardovalo severní předměstí. Ani historické centrum nádherné metropole ukrajinského severovýchodu nezůstalo ušetřeno.
Dopad rakety
Do domu nedaleko charkovského náměstí Svobody dopadla raketa S-300. I když to byl pevný starý cihlový dům s betonovými překlady, jeho hlavní část už neexistuje. Zachovala se – kupodivu – jenom koupelna s otevřenými dveřmi. Všechna patra se v jednom místě zhroutila do přízemí.
Naštěstí v něm nikdo nezahynul, jak potvrdil jeden ze zdejších záchranářů, který pracoval na odklízení. Před zříceninou svého domu postával pan Vasilij a později se k němu připojil pana Michail s fenkou Norou.
Fenka strávila dva měsíce okupace v Charkovské oblasti s Rusy. Michail se potom odjel léčit do Izraele a o psa se starali právě v tomto domě, který už neexistuje. Na otázku, jestli má pes nějaké psychické následky, Michail odpovídá: „To víte, že má. Bojí se, má stažený ocas, chová se jinak.“
