Američané slaví vyhlášení nezávislosti. Pro některé je 4. červenec den oslav, jiní upozorňují na temné dějiny
Američané v úterý slaví Den nezávislosti, tedy výročí přijetí Deklarace o samostatnosti třinácti britských kolonií na americkém východním pobřeží. Svobodu ale nedostali američtí separatisté zadarmo. Vyhlášení nezávislosti předcházela i po ní následovala osmiletá válka za sebeurčení. Britové se do své bývalé kolonie dokonce ještě vrátili na začátku 19. století a vypálili třeba sídlo amerického prezidenta Bílý dům.
Tady ve Filadelfii to v roce 1776 všechno začalo. Na jednom konci parku Independence Mall stojí budova s věží, ve které představitelé třinácti britských kolonií podepsali Deklaraci nezávislosti. Na jeho druhé straně je muzeum National Constitution Center a před nim jsou vojáci.
Poslechněte si reportáž Pavla Nováka z filadelfských oslav dne americké nezávislosti
Pánové Chris a David jsou oblečeni v bílých režných košilích, mají šedivé kalhoty a v rukou mají nabíjecí pušky. To všechno je proto, že tady předvádějí, jak to vypadalo v roce 1776, když začala válka o nezávislost Spojených států proti Británii. Podle pana Davida je to otázka udržování historického povědomí o tom, jak to vlastně tehdy všechno vypadalo.
Muž v černém klobouku, v černém žaketu, s vestou se stříbrnými knoflíky a s bílým kolárkem je reverend, kněz anglikánské církve, který pochází z Virginie. Hraje tady úlohu utěšitele a duchovního pastora. Jeho úkolem bylo v armádě George Washingtona jednak sloužit ranní mše každou neděli a potom také případně, pokud byl někdo zraněný nebo umíral, k němu přijít a poskytnout mu poslední útěchu. Je to pan Tim Platak.
Paní Marie je z New Jersey, ze státu, který je jen tady přes řeku Delaware na druhém břehu od Filadelfie. Má na sobě několik sukní, ta svrchní je modrá, jinak má bílý fěrtoch, červený šátek a je tady za zdravotní sestru, hraje manželku jednoho vojáka, a protože voják nemá žádnou půdu, tak cestuje s ním a s armádou. A na sukni má skvrnu, která vypadá jako krev. Marie ale říká potichu: „Ne, je to jahodový džus.“
Nejen obyvatelé Filadelfie, ale i turisté z různých částí Spojených států přijeli do města, kde se zrodila americká nezávislost slavit třeba jen na břeh řeky Delaware, kde v předvečer svátku hrál armádní orchestr z Washingtonu.
Ruka na srdci
Mnozí z nich měli při zvucích státní hymny položenou ruku na srdci. Toto gesto udělal i pan Rabat, lékař z Indie, pro kterého je Den nezávislosti oslavou svobody a příležitostí, které Amerika nabízí. On sám se už cítí být zcela Američanem.
USA se vrací do organizace UNESCO, kterou opustily za Trumpa. Proti byla Čína a Rusko
Číst článek
Pro kuchaře Rickiho Jonese bude 4. červenec den jako každý jiný. Bude v práci. Jako příslušník Afroamerické komunity nebere Den nezávislosti jako velký svátek. „Nedá se říct, že bych nebyl hrdý. Mám tuhle zemi rád. Ale máme také mnoho temných stránek v dějinách, o kterých je třeba vést hlubokou diskusi,“ říká.
Úřednice paní Rosaura bere Den nezávislosti jako svátek radosti a příležitost k rodinných setkáním. Také je to možnost vzpomenout na ty, kteří bojovali za svobodu své vlasti. Není to pro ni ale svátek vlastenectví, bere to spíš jako hezkou tradici vyrazit do přírody, grilovat a radovat se.
To elektrikář Steven, který se s rodinou přijel podívat se na originál Deklarace nezávislosti a zvon svobody až z Kalifornie, si myslí, že je být na co hrdý. Na rozmanitost a toleranci společnosti. Nikoho nezajímá, odkud někdo pochází, jaké vyznává náboženství. Všichni mají možnost budovat si vlastní životní štěstí, jaké si přejí.
Na co se samozřejmě všichni těší, je noční ohňostroj. Ten ve Filadelfii ozářil nebe už o několik dnů dřív. Hlavní pyrotechnická podívaná je ale vždycky ta 4. července večer.
