Dronaři a TNT. Ukrajinští vojáci si při výrobě zbraní vystačí s kleštěmi, pilkou a 3D tiskárnou
V obyčejném hrnci na kamnech míchá voják trinitrotoluen a spokojeně se usmívá. Připravuje výbušnou směs pod dron. Za normálních okolností by tahle dílna pár kilometrů od fronty na Donbase byla technologický startup. Jenže kvůli nedostatku zbraní a střeliva je to nutnost a ukrajinští vojáci musejí spoustu věcí vyrobit na koleni a za hubičku. Vystačí si přitom s kleštěmi, pilkou a 3D tiskárnou.
Osamělý domek na kraji nejmenovaného městečka si vojáci nevybrali náhodou. Dílna je plná trhavin, a kdyby na ni Rusové zaútočili, výbuch by naděl paseku široko daleko. Pohyb je tu minimální, neparkují tu žádná vojenská auta a velitel David chodí v civilu. Opuštěné budovy ale skrývají různá překvapení.
Mladý muž mluví anglicky, ukazuje schody do sklepa. „Pozor na hlavu,“ a vstupujeme do podzemní dílny velikosti pětkrát tři metry. Podlaha je mokrá, blátivá a na stolech kolem zdí leží malé okřídlené raketky a výbušné systémy všeho druhu. „Vypadá to jako indická dílna,“ směje se IT expert, který před válkou programoval a podle postavy by asi těžko splnil sportovní limity pro vojáka. Tady se ale cení jiné schopnosti.
Svěrák, různé druhy kleští, rezavá pilka na železo, jednoduché nářadí, které stačí. David bere do ruky malou plastovou trubku s přiletovanými křidélky. Vypadá jako raketka a naplněná výbušninami se věší pod dron. „Výrobní cena je tak pět dolarů. Je to primitivní, ale funkční systém. Třeba jako pojistka slouží obyčejný špendlík.“
Pomalu se rozhovoří i další vojáci, kteří skládají dohromady jak vyzkoušené tipy, tak ale i novinky. Například se pokoušejí shazovat z dronů i protitankové miny. Jedna leží vedle svěráku, už má přidělané kormidlo, ale do ostrého testu je ještě daleko. „Musíme vymyslet stabilizátor. Tohle bude ničit blindáže (vyztužený krytý zákop na ochranu před dělostřeleckou palbou – pozn. red.),“ říká sebevědomě David.
Dronů není dost
Sanitky na frontu nejezdí a zuby jsou důležitější než vlasy, říká velitelka lékárny bojující na Ukrajině
Číst článek
Rota tvoří základ aerorozvědky a patří pod 41. brigádu. Těmto vojákům dovezli několik jednoduchých a relativně levných dronů typu Mavic členové českého spolku Team4Ukraine. Teď se domlouvají, co by bylo potřeba příště. „Rusové už se také hodně naučili, umějí se bránit, ale Mavic je pořád užitečný,“ pokyvuje hlavou David.
Vojáci si mezi sebou povídají a rozebírají detaily. Jedna věc je jistá. Dronů je nedostatek. „Spotřeba je obrovská. Za ideálního počasí jich na našem úseku fronty létají stovky.“ Z dronů mají také vojáci největší strach. Tichý a neviditelný zabiják může udeřit všude.
Jeden z mladých vojáků, který mluví ukrajinsky, vytahuje telefon a kromě součástek k dronům a různých vychytávek, ukazuje fotografii z výcviku. Byl dva měsíce v Česku. „Tady ten zahynul, tenhle a ten taky,“ označuje prstem své bývalé spolubojovníky. „Morálka je taková, jaká je. My to vzdát nemůžeme,“ říká rozhodně. Vojáka ale spíš zajímá, jaká je morálka v Evropě, jestli už je svět z války unavený. Co se na to dá odpovědět…
„Takhle obrovské množství dronů by nedokázala získat ani naše armáda, kdyby šlo do tuhého, je to velká inspirace,“ říká medik Míra z Team4Ukraine a jeho kolega Riggs nešetří chválou. „Inovace jdou nahoru strašnou rychlostí. Teď to bude dva roky, co válka začala a kolik toho už stačili vymyslet.“ Mladý voják zřejmě trochu rozumí a na vysvětlenou dodává. „Berte to tak, že jsme tuhle dílnu otevřeli teprve před měsícem, když se naše rota zformovala.“
„Chceš ještě něco vidět?“ ptá se další voják a kráčí proti ostrému studenému větru přes dvůr do malého domku, kde kdysi leželo zahradní nářadí. Tady je zřejmé, proč tahle část výroby nesídlí v podzemí, ale na kraji pozemku. U dveří hoří dřevo v malých železných kamnech, na kterých stojí rezavý plechový lavor.
V kombinaci s dalšími dvěma menšími a stejně rezavými hrnci tvoří vodní lázeň. V tom nejmenším se taví šedavá hmota – trinitrotoluen (TNT). Dřevěnou špachtlí míchá výbušninu od pohledu nejstarší voják a usmívá se. „Neboj se, jakmile tu není otevřený oheň, tak to nebouchne. Já jsem dobrý kuchař, super kuchař,“ rozesměje se chraplavým smíchem a jde si na mráz zapálit další válečnou cigaretu.
