Půjde Hizballáh do války s Izraelem? Vše podstatné o hře nervů na Blízkém východě

Tel Aviv 7. listopadu 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Izrael je křehčí než pavoučí síť, prohlásil Hasan Nasralláh, šéf teroristické organizace Hizballáh, která operuje v jižním Libanonu při hranicích s Izraelem. Hrozí, že se válka rozhoří i na druhé, z pohledu Izraele severní frontě? 
Řekl bych, že po nedávném proslovu Hasana Nasralláha, generálního tajemníka Hizballáhu, je ta pravděpodobnost mnohem nižší, než se zdálo předtím. Je to dáno tím, v jakém duchu byla jeho řeč vedena, k čemu se vyjadřoval a jak trošku mezi řádky zmínil, že Hizballáh s tím vším nemá nic společného a ani nechce mít. Nevylučuji zcela, že dojde k otevření fronty na severu Izraele, přece jenom tam probíhá celá řada přestřelek mezi Hizballáhem a izraelskými silami. Na druhou stranu je i z Nasralláhova proslovu zjevné, že to rozhodně není něco, co by Hizballáh v tuto chvíli chtěl. Považuji to minimálně za signál, že pokud obě strany udrží nervy na uzdě a převládne racionalita nad emocionalitou, tak vůbec nemusí dojít k nějaké velké tragédii a rozhoření konfliktu, který by určitě měl regionální dopad. 

V jaké situaci teď Nasralláh je? Hamás patrně očekává nějakou silnější podporu, ale Hizballáh, respektive Libanonci asi nemají úplně vůli, aby zatáhli celou zemi do války mezi Izraelem a Hamásem...
Libanonci k něčemu takovému určitě nemají vůli, naopak chtějí být hodně daleko od konfliktu. Na druhou stranu si uvědomují, že to není úplně v jejich rukách. Vyvěrá to z toho, že Hizballáh je dost nezávislý aktér a vláda v Bejrútu, jakkoliv má celou řadu vlastních problémů, nad ním rozhodně nemá absolutně žádnou kontrolu. Pokud dojde k tomu, že Libanon bude zatažen do války, tak za to bude moct buď Hizballáh, nebo Izraelci, nebo obě strany, ale určitě ne vláda v Bejrútu. A co se týče toho, co Hamás může nebo nemůže očekávat od Hizballáhu, tak zjevně toho příliš očekávat nemůže. Můžeme si hrát s teorií, že Hizballáh možná vůbec nevěděl, že k něčemu takovému dojde, a pokud ano, tak absolutně nedokázal odhadnout nebo identifikovat míru toho, co Hamás provede na jihu Izraele. Dost možná to nečekal ani samotný Hamás. To, že se z toho stal tak velký konflikt z hlediska dopadu teroristického útoku Hamásu vůči Izraeli a samozřejmě také z hlediska izraelské odvety, asi překvapilo leckoho v regionu. I z řeči Hasana Nasralláha bylo trošku patrné, že Hizballáh na tento scénář není úplně připraven a tak trochu dává ruce pryč od Hamásu, jakkoliv jej rétoricky podporuje, podporuje palestinskou věc a palestinské cíle. Hizballáh schválil útok Hamásu, považuje ho za legitimní, ale že by se hrnul do války s Izraelem, to nemohu říci. 

Na druhou stranu, konflikt s Izraelem probíhá, hnutí Hizballáh soustavně ostřeluje severní části Izraele, není to vůbec nic nového. Už jste zmiňoval, že musíme oddělovat vládu v Bejrútu a teroristické hnutí Hizballáh, tedy toho silně vyzbrojeného nestátního aktéra. Jakou silou vůbec Hizballáh disponuje, když se o něm mluví jako o hnutí, které má desítky tisíc raket různého doletu a dostřelu? 
Disponuje značnou silou, i když přesná čísla neznáme. Jedna věc je, co deklaruje samotný Hizballáh, který hovoří o tom, že má až 100 tisíc bojovníků a 100 tisíc nejrůznějších raketových systémů. Druhá věc jsou západní odhady celé řady bezpečnostních expertů a analytiků, kteří hovoří zhruba o polovině. Mluví se o tom, že Hizballáh má v plné zbrani 20 až 30 tisíc vycvičených lidí a 20 až 30 tisíc rezervistů, pokud jde o rakety, mluví se o tom, že by mohl mít kolem padesáti tisíc raket schopných zasahovat izraelské teritorium. To vůbec není malé číslo, je to výrazně větší počet, než jakým disponuje drtivá většina států na světě. Na to, že Hizballáh je nestátní aktér, je jeho síla opravdu značná. Z toho důvodu se o něm hovoří jako o největším nebo nejsilnějším nestátním ozbrojeném aktérovi v celé oblasti Blízkého a Středního východu. 

Kořeny Hizballáhu a vliv Íránu

Kde se Hizballáh vzal? Tuším, že vznikl někdy v 80. letech v reakci na izraelskou invazi do Libanonu a někdy v té době vznikl také Hamás. Mají tato dvě hnutí něco společného? 
Jde především o časovou shodu, ale je nutné to chápat v kontextu toho, co se tou dobou v regionu děje. Jde o dvě odlišné a nesouvisející události. Na začátku 80. let v Libanonu zuří velká občanská válka v podstatě všech tří základních entit proti sobě. Máme tu křesťany a muslimy, kteří se ještě dělí na sunnity a šíity. Všichni tři se perou mezi sebou, a aby toho nebylo málo, tak do konfliktu vstupují dvě zahraniční entity, dva sousedé. Je to syrská armáda a v reakci na to se rychle přidává také ta izraelská, která si navíc na území Libanonu nejde ani tak vyřizovat účty se Syřany či Libanonci, ale především s Palestinci. Tou dobou je totiž v Bejrútu centrum Organizace pro osvobození Palestiny a jižní Libanon je využívaný jako odrazový můstek pro útoky Palestinců vůči izraelskému teritoriu. V roce 1982 izraelské vojsko vstupuje na území Libanonu, a tím prakticky vytváří podmínky pro to, aby se radikalizovalo místní šíitské obyvatelstvo, které s pomocí dalšího důležitého vnějšího aktéra, kterým je Írán, vytváří organizace Amal a také Hizballáh. Tyto organizace fungují do dnešního dne jako jedny z nejdůležitějších organizací jakéhosi protiizraelského odboje a prošíitského zastání. 

Už jste do toho zamíchal velmi důležitého aktéra, který může v pozadí tahat za nitky, totiž Írán. Jak silný vliv má na Hizballáh? 
Naprosto klíčový. Íránci stáli u jeho zrodu na začátku 80. let, financují ho do dnešních dní, podporují jej materiálně, ozbrojenci Hizballáhu cvičí v íránských vojenských táborech, v podstatě jsou prodlouženou rukou íránské zahraniční politiky v celém regionu. Můžeme to vidět nejen na situaci mezi Hizballáhem a Izraelem. Hizballáh hrál velice důležitou roli i v íránské zahraniční politice vůči Sýrii. V době, kdy v Sýrii zuřila intenzivní občanská válka, se do ní kromě Íránu začal zamotávat i Hizballáh, oba na straně prezidenta Bašára Asada. Takže i ozbrojenci Hizballáhu se přesunovali přes libanonsko-syrskou hranici a bojovali ve prospěch standardní syrské armády proti rebelům a těm, kteří byli podporováni jinými bloky, které jsou konkurenční vůči íránské politice v oblasti a snaží se ji limitovat. Může to být Turecko anebo také Saudská Arábie a její přívěsky. 

Může mít Írán prsty v tom, co se teď děje v Izraeli? Hasan Nasralláh tvrdí, že vůbec ne. 
Nemyslím si, že nějak zásadně. Vyvěrá to z toho, že vztahy mezi Íránem a Hamásem anebo mezi Hizballáhem a Hamásem přece jen nejsou posledních několik let úplně růžové. Právě toto je nutné chápat v kontextu syrské občanské války. Máme Írán a Hizballáh, kteří jsou na straně Bašára Asada, podporují šíitskou věc, v případě Sýrie jsou to alavité, jakási menší podsekta šíitů, a bojují proti tomu, co nazývají sunnitským extremismem a terorismem. Do těchto bojů se na straně Islámského státu, an-Nusry a dalších přimíchávají operativci a kombatanti Hamásu. Dochází tady k propojení palestinského elementu s elementem syrsko-vzbouřeneckým a až do dnešních dní můžeme pořád najít stopy toho, co kdysi býval Islámský stát nebo Al-Káida v Sýrii a v Iráku a tak dále. Jinými slovy se tito aktéři, na jedné straně Hizballáh a Írán a na straně druhé palestinský Hamás, ocitli na opačné straně pomyslné frontové linie v syrské občanské válce a to bylo něco, co výrazně poškodilo jejich do té doby relativně korektní vztahy. To je důvod, proč si myslím, že nějaké intenzivní a silné vazby mezi Íránem a Hamásem prostřednictvím Hizballáhu nejsou. Pokud ano, tak jsou na hraně nějakých konzultací, možná lehké koordinace, určitě také politické podpory. Ale že by Írán prostřednictvím Hizballáhu řídil nějakou operaci Hamásu, si nemyslím a to, co teď zaznělo od Hasana Nasralláha, to do značné míry potvrzuje. 

Mluvilo se ale i tom, že íránské revoluční gardy cvičí vojáky Hamásu. Je to podle vás pravdivé tvrzení?
Dovedu si představit, že k něčemu takovému může v omezené míře docházet. Přece jenom Hamás nemá tolik úplných spojenců a Íránci se ve své velice pragmatické a intenzivní zahraniční politice dost často řídí heslem, že nepřítel mého nepřítele je můj přítel. Dovedu si představit, že čistě pragmaticky zkousnou celou řadu historických problémů, které s Hamásem mají a měli v momentě, kdy jsou na stejné straně frontové linie, to znamená, že stojí proti státu Izrael. Na druhou stranu si nedovedu představit, že by tato kooperace byla nějak hluboká. Je extrémně hluboká mezi Hizballáhem a Íránem, ale Hamás stojí trošku bokem. Když už bychom hledali nějaký palestinský element, o který se Írán dlouhodobě opírá, tak je to palestinský Islámský džihád, tedy konkurenční organizace, nikoliv Hamás.

Americký vliv

Islámský džihád také operuje v Pásmu Gazy. Celou dobu se bavíme o projevu Hasana Nasralláha, šéfa Hizballáhu, který byl dlouho očekávaný. Jen v libanonském Bejrútu se shromáždily desítky tisíc lidí, aby ho viděly na velkoplošných obrazovkách. Nasralláh tedy zmínil, že Izrael je křehčí než pavoučí síť, že Hizballáh nemá prsty v tom, co udělal Hamás v Izraeli, a také obvinil z eskalace napětí v celém blízkovýchodním regionu především Spojené státy americké. Nicméně myslíte si, že mírnil svá slova i kvůli přítomnosti americké flotily ve Středozemním moři? 
Dovedu si představit, že ano, přece jenom americká demonstrace síly ve Středozemním moři je značná, zároveň k ní paralelně dochází i o fous dál, a to v Perském zálivu. I tam je poměrně důležitá americká vojenská přítomnost, která působí nikoliv na Hizballáh, ale na další, řekněme zástupné aktéry Íránu v této oblasti, a to je celá řada šíitských milic v Iráku, šíitské hútijské kmeny v Jemenu, které už se také tak trochu na dálku zapojily do tohoto konfliktu na straně Palestinců. Stejně jako iráčtí šíité jsou i Hútiové v Jemenu do značné míry ovládaní nebo motivovaní íránskou zahraniční politikou a v podstatě plní íránské zadání, což v tuto chvíli může být demonstrativní symbolické ostřelování izraelského území v případě Jemenu nebo také symbolické útoky na americké základny v Sýrii a v Iráku, ke kterým paralelně dochází. Moc se o tom nemluví, protože nepáchají až tak velké škody, proto o těchto útocích mluvím jako o symbolických.

Došlo tam, tuším, k několika desítkám zranění.
Ale není to tak velká eskalace, aby vyvolala nějakou prudkou reakci ze strany Spojených států. I to, co vidíme na severu Izraele, je v případě Hizballáhu nějaké oťukávání, totéž vidíme i v případě napadených amerických základen v Iráku nebo v Sýrii. Nikdo, ani Írán, nechce, aby se situace vymkla z rukou, aby například došlo na přímou vojenskou konfrontaci mezi Íránem a Spojenými státy, což by hrozilo v momentě, kdyby míra násilností byla výrazně větší. Na druhou stranu Írán musí ukazovat, že je v regionu přítomný, že je schopen zasahovat americké cíle. V momentě, kdyby se konflikt mohl vymknout na území Izraele nebo někde v Libanonu, tak by Američané mohli počítat se zásahy i v Sýrii a v Iráku. 

Ale pro Spojené státy je to v tuto chvíli poměrně komplikovaná situace. Nejenom, že jsou takzvaně on the ground, ale je tam i diplomatická linie, protože po Blízkém východě teď jede velké turné ministr obrany Anthony Blinken. Myslíte si, že jedním z hlavních cílů jeho vyjednávání i s arabskými státy je uklidnění současné situace? 
Dovedu si představit, že ano. Američané se v podstatě od samého začátku snaží zabránit tomu, aby z konfliktu, který na úvod vypadal jako jeden z mnoha různých konfliktů, který do několika dní vychladne jako ty předchozí, nebyla velká regionální válka. To by rozhodně nesloužilo americkým zájmům, vojenské přítomnosti v celé řadě těchto zemí, americké prestiži i diplomacii nebo navázání vztahu se Saudy, se zeměmi Perského zálivu, jako je Bahrajn, Katar a dalšími. Navíc je tu pořád efekt řady rukojmí, kteří jsou držení v Gaze a mají americký pas. Bavíme se tedy o amerických občanech, kteří jsou v ohrožení, a jakákoliv vojenská operace Izraele v Pásmu Gazy je logicky ohrožuje. Je tu celá řada důvodů a je třeba si uvědomit, že konflikt v Gaze nelze vytrhnout z kontextu celého regionu, protože všechny tyto věci jsou úzce provázány a míchá se do toho příliš mnoho lokálních aktérů. 

Spojené státy ví, že Írán může hrát poměrně důležitou roli při vyjednávání o propuštění rukojmí...
Samozřejmě, že ano, stejně tak jsou vyjednávání velice důležitá v případě Kataru coby moderátora. Ostatně Katar už několikrát zasáhl a minimálně symbolicky zajistil propuštění jednotlivců. Je to komplexní záležitost. Je vidět, že ani Íránci si nechtějí naštvat Američany a zároveň Američané si nechtějí naštvat Íránce do takové míry, aby ani jedna strana už nemohla couvnout a muselo dojít k otevřené vojenské konfrontaci. V tuto chvíli je vidět, že vůbec nikdo toto nechce, a když se vrátím zpátky k Hasanu Nasralláhovi, tak je zjevné, že to nechce ani Hizballáh. 

Paralelní hry

Když překročím region ještě o kousek dál, tak je tu návaznost Íránu na Rusko, což Spojené státy musí také zajímat. Írán Rusku dodává útočné drony, které pak ruská armáda využívá na Ukrajině, a naopak ruská Wagnerova skupina by prý mohla dodávat Hamásu protiletadlové zbraně, psal o tom The Wall Street Journal. Je to něco, co může rozšířit konflikt za hranice Pásma Gazy? 
Ano, ale je to také něco, co paradoxně může konflikt uklidnit. Vracíme se k tomu, že v celé oblasti existuje řada paralelních her. Jedna z nich se hraje mezi Američany a Íránci, kdy ano, Íránci dodávají celou řadu technologií Rusům, zejména bezpilotní prostředky pro jejich válku na Ukrajině. Íránci se ale zároveň trochu snaží se Spojenými státy vyjednávat, aby si zlepšili vlastní pozici. Je třeba dodat, že posledních 40 let je Írán poměrně tvrdě sankcionován, nejen ze strany Spojených států, ale i mezinárodního společenství. Posledních několik měsíců se spekuluje o tom, že možná dochází k tajným vyjednáváním mezi Američany a Íránci o tom, že Íránci by jakousi výměnou za to, že přestanou dodávat drony Rusům, mohli od Američanů získat příslib dalšího vyjednávání, jehož cílem by bylo odstranění tvrdých ekonomických sankcí vůči Íránu. To je paralelní hra.

Na druhou stranu, Joe Biden nehrozí Íránu tak pevně zaťatou pěstí jako třeba jeho předchůdce Donald Trump. 
To je naprostá klasika. Pokud je v Bílém domě republikánská administrativa, tak je přístup vůči Íránu vždycky tvrdší a odmítavý. Pokud jsou u moci demokraté, tak naopak se hledá nějaký konsenzus, modus vivendi, aby byli všichni šťastní a spokojení, a to je i tato situace. Američané chtějí mít klid v celé oblasti, chtějí trošku potrápit Rusy tím, že by je zbavili jediného klíčového partnera, který jim ještě dodává zbraně a technologie a které prostě potřebují. Zároveň Írán potřebuje velice dlouho a velice intenzivně odstranit alespoň část ekonomických sankcí, protože jeho hospodářství je v posledních pěti letech doslova v troskách. 

V celé debatě jsme zatím opomenuli a pro tentokrát vynecháme i různé dodávky ropy, jaderný program Íránu a tak dále. Vrátím se úplně na začátek, kdy jste říkal, že po projevu Hasana Nasralláha to teď vypadá, že Hizballáh do otevřené, zuřivější války s Izraelem nepůjde. Co by ho přesvědčilo? 
Nikdy nelze vyloučit, že dojde k nějaké nenadálé eskalaci, a tím nemyslím nutně v reakci na to, co se děje v Gaze. Může se stát, že někomu lidově řečeno ujedou nervy na hranici mezi Izraelem a Libanonem, jedna nebo druhá strana na to zareaguje přehnaně, celé se to vymkne z rukou a roztočí se spirála násilí, kterou už nepůjde zastavit. Může se stát, že Hizballáh odpálí větší množství raket směrem k izraelskému teritoriu a ty rakety tam budou zabíjet Izraelce. To je jedna varianta. Ale může také být, že izraelské letectvo spustí nálet, jeho následky budou relativně nepředvídatelné a kromě ničení infrastruktury Hizballáhu v jižním Libanonu dojde také třeba k úmrtí většího množství libanonských občanů, civilistů. Na to bude muset vždy jedna nebo druhá strana reagovat a reakce bude tvrdší, prudší s tím, jakmile převáží emoce. Jak se toto jednou roztočí, hrozně špatně se z toho půjde ven, a pak už hrozí regionální konflikt. 

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity také zvuky z webu Associated Press, youtubových kanálů CBS News, India Today, Guardian News, Al Jazeera English, NBC News a profilu @UHN_Plus ze sociální sítě X.