„Otevřená válka.“ Spor Tuska s Dudou graduje, hrozí Polsku předčasné volby?

Matěj Skalický mluví s Katkou Havlíkovou, zpravodajkou Českého rozhlasu ve Varšavě

Přehrát

00:00 / 00:00

PŘEPIS ROZHOVORU

1. 2. 2024 | Varšava

Donald Tusk, premiér. Andrzej Duda, prezident. Dva úředně nejdůležitější muži Polska, kteří se nemají tak úplně rádi. Ale co s tím? Na čem se neshodnou, co to způsobuje a jak to může skončit? Ví Katka Havlíková, zpravodajka Českého rozhlasu ve Varšavě.

Editace: Lucie Korcová
Sound design: Zuzana Marková
Rešerše: Ondřej Franta
Podcast v textu: Marcela Navrátilová
Hudba: Martin Hůla

Zpravodajský podcast Vinohradská 12 poslouchejte každý všední den od 6.00 na adrese irozhlas.cz/vinohradska12.

Máte nějaký tip? Psát nám můžete na adresu vinohradska12@rozhlas.cz.

Použité fotky:

Kateřina Havlíková | Foto: Kateřina Cibulka | Zdroj: Český rozhlas

Polský prezident Andrzej Duda (vlevo) a polský premiér Donald Tusk na setkání v Prezidentském paláci ve Varšavě | Foto: Pawel Supernak | Zdroj: ČTK / PAP

Varšava Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Tento týden byl poslední den, kdy měl prezident Andrzej Duda dostat na stůl zákon o rozpočtu na letošní rok. Premiér Donald Tusk varoval, že když mu ho Duda nepodepíše, hrozí Polsku předčasné volby. Není to ale to, co by právě Duda chtěl? Navíc Duda ten zákon od vlády dostal, ale poslal ho na Ústavní soud. Dalo se tohle protahování od prezidenta čekat?
Andrzej Duda předem avizoval, že bude celý ten dokument analyzovat a že bude zkoumat, jestli je, jak on říká, pro dobro Poláků. Ze strany Donalda Tuska můžeme brát výrok o předčasných volbách asi jako takový protiútok, protože dosud to byl prezident Andrzej Duda, kdo dělal silná gesta vůči současné vládě, která vládne něco přes měsíc. A navíc má Donald Tusk v ruce takovou berličku, protože vyšly dva průzkumy toho, jak by lidé volili, kdyby teď byly předčasné volby. A vypadá to tak, že zatímco Právo a spravedlnost (PiS) ztrácí, tak strany současné vládní koalice s Občanskou koalicí (KO) v čele naopak posilují, takže by předčasné volby mohly přinést posílení celé současné vládní koalice. Myslím si, že předčasné volby obecně v Polsku nikdo nechce, protože je to velmi administrativně náročné. Zároveň Polsko letos čekají jak evropské volby v červnu, tak ale zároveň i volby do samospráv, které budou už v dubnu. To znamená, že by v jednom roce byly troje volby, a to by bylo pro Poláky náročné, co se tý koordinace různých termínů, protože volby zpravidla nemohou být v létě, bývají na jaře nebo bývají na podzim. Příprava by byla opravdu hodně narychlo. A navíc by tím ještě mohla ztratit současná opozice. Opoziční strana Právo a spravedlnost (PiS) sice vyhrála říjnové volby, ale nevládne, protože byla v politické izolaci kvůli svým dřívějším krokům, kdy se vyhrazovala či ostatním stranám. Takže si myslím, že volby nechce ani prezident Andrzej Duda. Konec konců minulý týden sám řekl, že podle něj jsou předčasné volby vyloučené.

Podle posledních průzkumů by tedy mohl Donald Tusk a jeho Občanská koalice posílit, a po předčasných volbách, ať už by byly kdykoli (a připomeňme, že parlamentní volby byly v Polsku před pár měsíci), by mohl získat ještě větší sílu v Sejmu. A to by Andrej Duda, který je naopak spojován se stranou Právo a spravedlnost (PiS), rozhodně neuvítal, protože by předseda PiS Jarosław Kaczyński a spol. naopak oslabili. Takže možná není důvod, proč by ten zákon o rozpočtu nepodepsal…
Přesně tak. Jde o to, že prezident vstoupil do otevřené války s premiérem Donaldem Tuskem. A spíš jde teď o to, že dokud bude prezident Duda prezidentem, což bude do roku 2025, tak bude dost možná dělat různé obstrukce a bude se snažit bránit reformám, které Občanská koalice slibovala před volbami. A které se snaží i plnit.

Předseda strany Právo a spravedlnost Jaroslaw Kaczyński | Zdroj: Profimedia

Andrzej Duda má i jiné téma. Poslal Donaldu Tuskovi dopis, ve kterém si stěžuje, že Tuskův ministr spravedlnosti v té poměrně čerstvě fungující vládě porušuje ústavu. Čím?
Vyhrazuje se proti ministru spravedlnosti a zároveň generálnímu prokurátoru v jedné osobě Adamu Bodnarovi, který byl dříve polským ombudsmanem, tedy zástupcem lidských práv. Adam Bodnar začal na začátku ledna s velkou reformou prokuratury, která utrpěla značné změny za osmileté vlády koalice (tedy hlavně strany Právo a spravedlnost). Adam Bodnar v posledních dnech jednak odvolal národního prokurátora Dariusze Barského, což byl člověk, který byl velmi blízký bývalému ministru spravedlnosti Zbigniewu Ziobrovi. Funkce národního prokurátora byla taková berlička, kterou stvořila minulá vláda společně s prezidentem proto, aby v případě, že by opozice, tedy dnes Občanská koalice, převzala vládu, tak aby Právu a spravedlnosti zůstal vliv na prokuraturu. Protože tím, že se za předešlé osmileté vlády sloučily dohromady funkce ministra spravedlnosti a generálního prokurátora, prokuratura ztratila nezávislost a stala se takovým nástrojem na plnění politických úkolů, politických zadání a plnění politických přání Práva a spravedlnosti. Zároveň potřebovali nějaký úřad, který by v případě ztráty moci mohl dál vyvíjet tlak na prokuraturu, na soudy a tak dále. Adam Bodnar tedy odvolal Barského a za něj dočasně jmenoval Jacka Bilewicze, který má vyhlásit nezávislost žalobců. Do toho Adam Bodnar nařídil odvolat přes 140 státních zástupců, což znamená, že by se obměnila drtivá většina, ne-li celá současná polská prokuratura. Prezident Andrzej Duda to považuje opět za narušování ústavy, za lámání polského práva, za ohrožování bezpečnosti Polska. A v tom dopise píše jak generálnímu prokurátoru Adamu Bodnarovi, tak i premiéru Donaldu Tuskovi, že jednají nelegálně, že se budou osobně zodpovídat za křivdy, které způsobí Polákům, zvláště těm, kteří například budou oběťmi nějakého trestného činu.

A zároveň vyhrožuje, že to celé předá v rámci žaloby k ústavnímu soudu na kompetenční stížnost – tedy že by ústavní soud, který je velmi provázaný s Právem a spravedlností, řešil, kdo má jaké kompetence. Jaké kompetence má prezident, jaké má premiér a jaké má generální prokurátor. Kdo koho může odvolat, kdo koho může pověřit a tak dále. To je věc, která by mohla prokuraturu velmi paralyzovat a zároveň pravděpodobně všichni vědí, jak by to skončilo, protože ústavní soud v současnosti jedná ve své podstatě na základě vůle Práva a spravedlnosti.

Na ostří nože

Jak bys vztahy mezi Dudou a Tuskem po podzimních volbách do Sejmu charakterizovala? Je to teď skutečně na ostří nože a napětí graduje?
Na začátku mě překvapilo, jak poklidně ten vztah vypadal. Samozřejmě musíme asi nejdřív připomenout, že prezident Andrzej Duda výsledky voleb ignoroval. Právo a spravedlnost sice volby vyhrálo, ale jak už jsem říkala, bylo v politické izolaci, to znamená, že nenašlo koaličního partnera. Duda přesto pověřil Mateusze Morawieckého, bývalého premiéra, premiérem a nechal ho sestavit vládu. Tato vláda nezískala podporu v Sejmu a až v prosinci jmenoval Duda vládu Donalda Tuska. Takže tam bylo před tím, než vláda kolem Občanské koalice nastoupila k moci, obrovské prodlení. Chvíli to vypadalo, ale opravdu jenom chvíli, že by všechno mohlo jít směrem nějakého kompromisu. Že by se prezident a premiér mohli na těch různých zákonech domluvit. Příkladem bylo podepsání zákona o znovu financování umělého oplodnění in vitro. Ale jak jsem říkala, trvalo to jenom chvíli. Necelý týden po tom, co se vláda Donalda Tuska ujala vlády, nastal velký zlom – a to v podobě změn ve vedení národních médií, dříve veřejnoprávních médií Polské televize (TVP), Polského rozhlasu a agentury PAP. To rozpoutalo opravdu tu otevřenou válku mezi prezidentem Andrzejem Dudou a jednak ministrem kultury Bartlomiejem Sienkiewiczem, ale hlavně premiérem Donaldem Tuskem, který se celou dobu změn v médiích zastává.

Andrzej Duda má v té revoluci ve veřejnoprávních médiích, která se tam teď odehrává, nějaké slovo jako prezident? Vím, že postup vlády kritizoval ve svém novoročním projevu.
Upozorňuje na to, že je to podle něj protiústavní, což si myslí i část právníků. Ten spor je velice složitý, protože minulá vláda přetvořila média na akciové společnosti. Média v Polsku nefungují tak, jak fungují třeba v České republice, ale jsou to opravdu společnosti, které jsou financované jak z rozpočtu, tak z koncesionářských poplatků, tak z reklamy. A ministr kultury využil takovou berličku, že k odvolání vedení použil zákon o akciových společnostech – protože ministerstvo kultury je jediným vlastníkem těch akciových společností a ministr kultury zastává názor, že může odvolat vedení. Nemyslím si, že by proti tomu prezident mohl jakkoli zasahovat, že by měl nějaké pravomoci v rámci médií. On ve své podstatě kvůli médiím zastavil první návrh zákona o rozpočtu. Kvůli tomu se schvaluje až teď, protože zákon o výdajích k rozpočtu Andrzej Duda vetoval.

Pravda, to jsme neřekli, to bylo v prosinci.
Bylo to 23. prosince a Andrzej Duda řekl, že vetuje zákon o výdajích k rozpočtu, ve kterém byla možnost vyčlenění tří miliard z nějakých cenných papírů na financování veřejnoprávních médií. Řekl, že vzhledem k tomu, jak teď média vypadají (a on to nazývá převratem a útokem na svobodná média), tak že s tím nesouhlasí a ten zákon nepodepíše. A tím pádem vznikala jeho druhá podoba. A to je vlastně podle mě jediné, jak do toho mohl zasáhnout. Teď už do změn v médiích zasahují spíš soudy, které buď potvrzují, anebo zamítají nominanty současné vlády na likvidátory těch společností.

Příznivci strany Právo a spravedlnost (PiS) se ve Varšavě sešli na protestu proti revizi státních médií a zatčení bývalého ministra vnitra a jeho náměstka | Foto: Aleksandra Szmigiel | Zdroj: Reuters

Jádrem toho, co se v Polsku s médii nyní děje je to, že chce Donald Tusk, aby byla ta provládní média opět veřejnoprávní?
Je to tak. On to tak říká, protože za těch osm let se národní média stala nositelem propagandy Práva a spravedlnosti a vysílala ve své podstatě všechno podle narativu Práva a spravedlnosti. Vláda slíbila, že to změní, a že novináři těchto médií a i obsah médií nebude útočit na určité lidi, nebude někoho dehonestovat, nebude šířit lež, nebude ukazovat určité události, fakta a témata tendenčně a tak dále. Nastal boj o změnu obsahu, která se například v rámci TVP zatím poměrně daří, ale celá ta situace není uzavřená a je to pořád v procesu. Je potřeba říct, že veřejnoprávní média v Polsku nikdy nefungovala nezávisle na státu. Vždycky to byla taková kořistnická oběť vlád, které se skrze ně se snažily ve větší či menší míře nějakým způsobem šířit svůj vliv.

Rozpočet, dopis ministru spravedlnosti, teď národní média a čtvrtý sporný bod mezi Donaldem Tuskem a Andrzejem Dudou je případ odsouzení dvou poslanců Práva a spravedlnosti za zneužití svých pravomocí, u kterých došlo k omilostnění.
Dokonce došlo k dvojitému omilostnění a jednomu procesu omilostnění. Ale začněme v roce 2007, kdy média odkryla pozemkový skandál, do kterého byla zapletena Centrální protikorupční kancelář. Úřad, kterému tehdy řediteloval Mariusz Kamiński a jeho zástupcem nebo tím nejbližším podřízeným byl Maciej Wąsik. To byli dva lidé, kteří zneužívali svoje pravomoce, nařizovali odposlechy bez souhlasu soudů, vytvářeli falešné dokumenty. Oni měli bojovat s korupcí, ale oba dva s ní bojovali tím, že vytvářeli falešné korupční prostředí, do kterého se snažili povětšinou nachytat tehdejší ať už koaliční partnery Práva a spravedlnosti, nebo právě oponenty Práva a spravedlnosti. Stalo se to, že v té kauze uvízl tehdejší koaliční partner Práva a spravedlnosti Andrzej Leper, který nakonec získal v celém tom dlouho se táhnoucím soudním sporu status svědka. Nicméně ta kauza, mediální hon, všechno na něj mělo takový dopad, že spáchal sebevraždu. Jak Wąsik, tak Kamiński byli poprvé odsouzeni tuším v roce 2014 nebo 2015. Bylo to ale nepravomocně a tehdy se stal prezidentem Andrzej Duda, který jim oběma udělil milost. Ne abolici, on nezastavil soudní řízení, protože ještě nebylo ukončené, ale dal jim milost. Což je věc, o které on dodnes říká, že udělal právní akt, který vstoupil do učebnic práva v Polsku. Je to tak, ale spousta právníků taky říká, že to vstoupilo do té učebnice kvůli tomu, že to bylo absolutně chybně pojaté a že je omilostnit nemohl. Nicméně ten soud rozhodoval dál a v prosinci 2023 okresní soud ve Varšavě rozhodl, že ten rozsudek dvou let vězení a ztrát veřejných funkcí je pravomocný. No a stalo se to, co už všichni máme možná v živé paměti, 9. ledna Wąsik s Kamińskim odešli do prezidentského paláce, když už věděli, že je policie může kdykoliv a kdekoliv zatknout, může si pro ně dojít, což je mimochodem věc, kterou také zavedlo Právo a spravedlnost, že už se nepovolává k výkonu trestu, ale policie dostane zatykač a může kdekoliv kdykoliv ty odsouzené zatknout.

Oni na to dojeli, protože je zatkli v prezidentském paláci.
Přesně tak. Prezident tam dojel tři minuty poté, co je policie odvezla. Oba dva zahájili protestní hladovku, média toho byla plná, Právo a spravedlnost o nich začala mluvit jako o novodobých polských politických vězních. Prezident se potom rozhodl požádat generálního prokurátora a ministra spravedlnosti Adama Bodnara o to, aby oba dva propustil na dobu vyřizování milosti domů, což Adam Bodnar neudělal a naopak je doporučil neomilostnit. Ale prezident po té, co se několikrát setkal s manželkami obou politiků, tak je znovu omilostnil. Takže Wąsik a Kamiński jsou asi jediní Poláci, kteří dostali dvě milosti od prezidenta. Zároveň se ale říká, že tím prezident přiznal, že oba dva byli odsouzení pravomocně, což do té doby samozřejmě odmítal.

Politický trojúhelník

Už jsme mluvili o napojení polského prezidenta na Právo a spravedlnost (byl také nominantem Práva a spravedlnosti). Jak ty kroky s čelními představiteli této strany koordinuje? S Jarosławem Kaczyńskim, Mateuszem Morawieckým a tak dále?
To je takový zajímavý trojúhelník. Andrzej Duda je prezidentem z vůle Práva a spravedlnosti, o to víc z vůle předsedy PiS Jarosława Kaczyńského, protože on z něj udělal toho člověka, který nakonec dvakrát vyhrál prezidentské volby. Andrzej Duda teď musí řešit, co s ním za nějaký rok a půl bude dál, protože mu končí druhý prezidentský mandát. Je mladý, je mu 51 let. To znamená, že by určitě chtěl v nějaké vysoké politice a v nějaké dobré kariéře pokračovat. Možná, že se pro něj naskýtá možnost, že by byl budoucím premiérem za Právo a spravedlnost, anebo by mohl po Jarosławu Kaczyńském převzít vedení strany Právo a spravedlnost. Jarosław Kaczyński už totiž řekl, že v tomto období předsedá straně naposledy, a že už nebude o znovu předsednictví usilovat. Na druhou stranu Kaczyński s ním má trochu problém, protože velmi blízkým spolupracovníkem Andrzeja Dudy je Marcin Mastalerek, kterého Kaczyński nemá rád. A zároveň by Kaczyński v čele Práva a spravedlnosti mnohem raději viděl Mateusze Morawieckého, bývalého premiéra, který je zároveň jeho oblíbencem. Ve své podstatě je to tedy i takový střet o budoucnost těchto tří politiků a taky o budoucnost Práva a spravedlnosti – což je stále nejsilnější strana, ale dost možná, že po odchodu Jarosława Kaczyńského bude mít velké personální a strukturální problémy.

Vůdce strany Právo a spravedlnost Jaroslaw Kaczynski a polský premiér Mateusz Morawiecki | Foto: Aleksandra Szmigiel | Zdroj: Reuters

Proč nemá Kaczyński Marcina Mastalereka rád?
Protože Mastalerek je dost svéhlavý a podporuje Andrzeje Dudu v tom, aby se rozhodoval v mnoha ohledech nezávisle na předsedovi strany, což se samozřejmě Jarosławu Kaczyńskému nelíbí.

Jak to všechno sleduje polská veřejnost? Zmiňovala jsi předvolební průzkumy nebo nálady, které jsou teď mezi polskými voliči. Já jsem ale také zaznamenal opoziční demonstraci, 35 tisíc lidí…
Byly tam určitě desetitisíce lidí. Byla jsem tam a ta ulice, která vede od Sejmu k náměstí Tří křížů, byla plná. Ale je to poměrně úzká ulice. Zase musíme brát ohled na to, že to bylo v lednu, že byla opravdu zima, takže si myslím, že to byl velký úspěch. Samozřejmě, polská společnost je silně rozdělená. Dělí se mezi příznivce prodemokratického směřování, to znamená: dělí se na příznivce současné vlády a na příznivce Práva a spravedlnosti – strany, která ztratila po osmi letech vliv. A tyto tábory se střetávají, lidé to samozřejmě sledují. Ti, kteří podpořili ve volbách některou ze stran, které v současnosti vládnou, tak říkají, že ten současný divoký průběh všech reforem a změn chápou, protože Právo a spravedlnost mělo na všechny ty změny osm let a ta současná vláda se to všechno snaží změnit ani ne za osm měsíců, možná spíš za osm týdnů. Takže oni trochu přivírají oči před tím, že spousta těch věcí je dost možná proti právu, že je to vlastně pokračování ve šlépějích Práva a spravedlnosti, které dělalo spoustu věcí na hranici zákona. Toho teď využívá i současná vláda, která se ale snaží být trošku transparentní, snaží se své kroky vysvětlovat a tak dále, ale jakékoli změny, které zatím probíhají před těmi dubnovými volbami, s nelibostí sleduje Právo a spravedlnost a její podporovatelé. Ti si myslí, že se Polsko dostává na nějaké scestí, že to už nebude bezpečná země, že to bude země, kde se nebude myslet na lidi, že to bude země, kde budou vládnout elitáři a bude to země, která bude plně podléhat Evropské unii, což je pro Právo a spravedlnost obrovský strašák. Je to pro ně srovnatelné ve spoustě ohledech s Třetí říší, často to k ní i přirovnávají. A zároveň se tady velmi umně využívá rétoriky toho, že současná vláda jedná třeba i na objednávku Ruska.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: Česká televize, YT Gazeta.pl, Tvn24.pl, YT Janusz Jaskólka.

Matěj Skalický

Související témata: Vinohradská 12, Polsko, Donald Tusk, Andrzej Duda, Právo a spravedlnost, Občanská platforma