Spotřeba elektřiny je stabilní a zelené zdroje nestabilní. Ideální je více jádra, říkají fyzici
Ministerstvo průmyslu a obchodu dokončuje návrh nové energetické koncepce. Do roku 2050 by měla polovina energie pocházet z jaderných zdrojů. Podle Jana Horáčka z Ústavu fyziky plazmatu Akademie věd ČR, který se zabývá mimo jiné modelováním energetického mixu, by ideálně měly být z jádra, poté, co skončí uhlí a další fosilní paliva, až dvě třetiny. „Ale polovina je také fajn,” řekl v pořadu Peníze a vliv Českého rozhlasu Plus.
Až čtyři nové velké bloky a dalších až deset malých modulárních reaktorů, o kterých mluví vláda, je tedy podle Horáčka kapacita, které Česko určitě do budoucna potřebovat bude.
Jinak by bylo do roku 2050 silně závislé na dovozu elektřiny nebo plynu ze zahraničí. To ukázal i model energetického mixu, který na základě křivky spotřeby elektřiny a výroby v různých budoucích variantách sestavil Jan Horáček spolu se svým studentem, fyzikem Václavem Sedmidubským. Model zveřejnili na webové stránce.
Důvody pro více jaderných elektráren jsou podle Horáčka dva. Jednak začnou v příští dekádě, tedy po roce 2030, dosluhovat jaderné bloky v Dukovanech, které jsou již z 80. let minulého století, a za dalších dvacet let poté, mezi lety 2050 až 2060, i Temelín. Hlavně Dukovany s kapacitou kolem dvou gigawatt je tedy potřeba nahradit.
Zelená transformace je drahá, ale budoucnost bez ní ještě dražší. Český ‚fosilní skanzen‘ je neudržitelný
Číst článek
„Dále víme, že se bude zvyšovat spotřeba, protože všechno přechází na elektřinu. Velmi brzy přejde i vytápění uhlím a plynem na elektrickou energii, nastoupí také elektromobilita. Zároveň chceme dekarbonizovat celou českou energetickou soustavu, to znamená, že se musí uhelné nahradit obnovitelnými a jadernými zdroji,“ vypočítal Horáček.
Nestabilní obnovitelné zdroje
Obnovitelné zdroje ale vyrábějí nestabilně, tedy od nuly do sta procent během krátké doby, zatímco spotřeba elektřiny v České republice je ze dvou třetin stabilní. Výhledově by to mohlo řešit skladování elektřiny a její použití v době vyšší spotřeby, zatím je ale kapacita omezená.
„V dnešní době jsme schopni skladovat energii pro deset procent obyvatel na dobu pěti hodin, a to v přečerpávacích vodních elektrárnách. V těch třech, které se tu postavily ještě za komunismu nebo dostavily v 90. letech. A to je všechno, co máme. V bateriích je to v podstatě zanedbatelné množství k celku, což je 5 GWh, které máme k dispozici. Jedna baterie, když si vezmu kamion, který je napěchovaný bateriemi, za cenu zhruba deset milionů korun vám udělá jednu MWh, což vystačí jedné malinkaté vesničce, zhruba tisíci obyvatelům,“ upozornil Horáček.
Vláda chce postavit víc jaderných bloků. Americkou firmu Westinghouse z tendru vyřadila
Číst článek
Aby si spotřebitelé mohli ideálně skladovat energii na delší dobu, je zatím také nereálné.
„V našem online modelu by takové množství akumulace, aby se tomu dalo říkat sezonní akumulace, tedy například že si člověk předem ‚nasyslí‘ energii na celý měsíc nebo na celé roční období dopředu, tak by to musel být zhruba pětitisícinásobek dnešní kapacity. A to je téměř nepředstavitelné, hlavně cenově,“ dodal Václav Sedmidubský.
Model fyziků také poukazuje na to, že zatímco elektřina musí být do sítě dodaná každou hodinu v roce, obnovitelné zdroje v tuzemsku nyní celkově vyrábí téměř polovinu času v roce na méně než pět procent jejich maximálního instalovaného výkonu.
Jedním z důvodů ovšem je, že mezi nimi dominuje fotovoltaika a chybí více větrných elektráren, které mohou vyrábět i v noci.
Budoucnost je vodík
„Za obnovitelné zdroje musíme mít náhradu. To jsou závěrné elektrárny, doposud typicky na plyn. Myslíme si, že do budoucna to bude vodík,“ uvedl Sedmidubský.
Problém vodíku nicméně spočívá opět ve skladování. „A v jeho účinnosti, která je jen 25 procent. Během nabíjecího cyklu tedy tři čtvrtiny energie vyletí do vzduchu,“ upozornil Horáček.
Na Zlínsku spustili první českou výrobu bezemisního vodíku. Má nahradit fosilní paliva v těžkém průmyslu
Číst článek
Určitou flexibilitu by měly podle nové vládní koncepce přinést malé modulární jaderné reaktory, které mají doplnit velké bloky. Podle Horáčka bude ale mimo jiné problém s cenou.
„V dnešní době ekonomicky vyjde určitě levněji mít velký blok než několik malých. Ale je tu i hledisko bezpečnosti. Když budu mít víc reaktorů, budu mít i větší riziko, že se něco stane a pak je jedno, jestli je to velký, nebo malý blok,“ uvedl fyzik.
Pokud jde o obří investici do velkých bloků, kdy čtyři nové bloky mohou stát kolem bilionu korun, Horáček tvrdí, že je potřeba sumu zasadit do kontextu a že se taková investice vyplatí.
„Od začátku století Česká republika investovala, pokud mám správná čísla, 600 miliard korun do solárních a větrných elektráren. Za tuto cenu se u nás nyní vyrábí tři procenta v solárech a jedno procento ve větrnících. Kdybychom tytéž peníze investovali do jádra, měli bychom za to při současných cenách tři jaderné bloky, které by vyráběly 30 procent energie České republiky, a ještě k tomu trvale,“ uvedl fyzik.
Bude nám chybět elektřina i přes velký nárůst dovozů plynu? Jak daleko je výzkum výroby elektřiny pomocí bezpečnější jaderné fúze? Umí jí dělat hvězdy? Jak velký problém je vyhořelé jaderné palivo? Celý rozhovor s Janem Horáčkem a Václavem Sedmidubským si poslechněte v audiu, které je v horní části textu.
