Euro už v roce 2027? Rozhodne postoj ODS i zdraví české ekonomiky

Praha 4. ledna 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Jaký bude nový rok? Bude opět drahý?
Bude určitě drahý, ale neměl by být o moc dražší, než byl ten loňský. Klíčové pro to, abychom řekli, jak bude drahý, je samozřejmě inflace. A pokud se prognózuje, že za rok 2023 by měla být průměrná roční inflace meziročně asi 10 až 11 procent, tak pro rok 2024 jsou prognózy 2,6 až 3 procenta, podle toho, kdo je dělá. To by znamenalo, že nás čeká jen mírně dražší rok. Ale rozhodně se nedá počítat s tím, že bychom prožili nějaké velké zlevňování.

Predikce dělá víc institucí?
Predikce dělá třeba ČNB. Ta právě očekává 2,6 procenta inflace jako průměr za celý letošní rok. Dělá je i ministerstvo financí, to je trochu skeptičtější – pro letošní rok má prognózu asi 3,3 procenta. A pak si svoje odhady dělají různé profesní svazy, ekonomové a tak dále.

Ale oproti tomu, že by bylo za rok 2023 10 až 11 procent, tam docela pokles je. Výhled tedy není špatný…?
Ještě připomenu, že za rok 2022 byla průměrná inflace 15 procent. Když si to dáme do časové řady, tak to vypadá pochopitelně dobře, ale neznamená to, že se zlevní. Cenová hladina zůstane vyšší, a ještě se o 2 procenta zvedne.

Oživení ekonomiky

V roce 2023 se česká ekonomika pohybovala na hraně recese. Podle predikcí ministerstva financí by měla v příštím roce mírně růst. I to je mírně pozitivní výhled…?
Ano, a je to samozřejmě dobře. Prognózy výkonu ekonomiky za loňský rok nejsou vůbec dobré. Propad se očekává také podle toho, kdo prognózu dělá – může to být o 0,3 až 0,5 procenta. Je tedy dobře, že přijde alespoň nějaké oživení. Ministerstvo financí je poměrně optimistické a očekává skoro dvouprocentní růst, tedy 1,9 procenta. Ten souvisí právě s poklesem inflace, o kterém jsme se teď bavili, protože růst by měl být tažený především růstem domácí spotřeby. Díky tomu, že se růst inflace sníží, tak by lidem měly po dvou letech stoupnout reálné mzdy. Dvouletý kontinuální propad reálných mezd je mimochodem vůbec nejdelší v historii novodobé ČR, takže díky tomu by lidé měli mít v letošním roce více peněz. Tím by se měla znovu nastartovat domácí spotřeba, která se loni meziročně propadla asi o 4 procenta, a to by mělo potom táhnout růst ekonomiky.

Otázka je, jak to bude. Lidé hodně šetřili. Nejenom kvůli reálným mzdám, ale třeba i kvůli vyšším úrokovým sazbám z vkladů v bankách. Ty se možná letos začnou zase postupně snižovat. Je ale dost nejisté, jak si v letošním roce povede průmysl. To je samozřejmě stále velmi významná složka naší ekonomiky. Patříme k nejprůmyslovějším zemím EU, a průmysl není zrovna v dobré kondici. Ten bude dál tížit to, co zažíval už v loňském roce, a to byla nízká poptávka jak u nás, takové hlavně v zahraničí, což znamená málo nových zakázek. Mimochodem ani v zahraničí to nevypadá nějak nadějně. Odhady pro růst HDP v EU jsou pro letošek 1,4 procenta, takže poměrně nízké. V Německu, které je pro nás klíčové, se očekává pouze těsně nad 1 procentem. Pro firmy budou přetrvávat vysoké ceny elektřiny, málo lidí na trhu práce a také drahé úvěry pro firmy, které se financují v českých korunách.

Jak ti ve světle toho všeho zní slova prezidenta Petra Pavla, který ve svém novoročním projevu mimo jiné zmínil, že je načase zahájit kroky k přijetí eura,

protože to je podmíněno kritérii, která jdou ruku v ruce s dobrou ekonomickou situací?
Ano, je to svázáno s plněním určitých kritérií. Na druhou stranu jsme vstoupili do EU před dvaceti lety se závazkem, že euro přijmeme. A když se podíváme do historie, do původních dokumentů, tak se optimisticky očekávalo, že někdy kolem roku 2007 už budeme měnit korunu na euro, což se samozřejmě nikdy nestalo. Myslím, že po dvaceti letech je opravdu čas na to, abychom vedli seriózní diskusi a dospěli k nějakému rozhodnutí.

S komentátorem Petrem Hartmanem jsme se tento týden bavili o tom, že se v tuto chvíli jedná především o vstup do ERM II. K čemu tento takzvaný předpokoj eurozóny, to znamená seznam států platících eurem, slouží?
Je to mechanismus, kdy se pro danou národní měnu stanoví rozpětí ceny vůči euru. Určí se fluktuační pásmo, ve kterém by se měla pohybovat. Pásmo je plus minus 15 procent. V tomto mechanismu by pak daná země měla setrvat podle doporučení aspoň dva roky, aby se na přechod na euro připravila, aby po jeho zavedení nedošlo k nějakým šokům v ekonomice.

Skeptici

Náš zpravodajský server iROZHLAS.cz už v prosinci informoval o tom, že ministerstvu financí vedeném ministrem financí Zbyňkem Stanjurou (ODS) se moc nezdá, že by ČR měla do ERM II vstupovat. Proč?
Stanovisko, že se to ministrovi nezdá, vyplývá ze zprávy o připravenosti ekonomiky na euro, kterou si ministerstvo financí společně s ČNB každý rok vypracovávají. V minulosti se vždycky konstatovalo, že buď kritéria plníme, nebo neplníme. Závěr ale vždycky byl, že nedoporučují přijmout jakékoli datum, kdy euro přijmeme. A stejné stanovisko je i ve zprávě za loňský rok. Proč to tak je? Samozřejmě jsou určitá rizika přijetí eura, ta budou vždycky. Klíčové ale je, že musí být politická vůle, že chceme na euro přejít. Ta tady prostě není.

A není jenom u ministra financí, nebo u celé vlády?
Stanovisko se dává za ministra financí, ČNB a celé vlády. Ze současné pětikoaliční vlády je většinově proti zavedení eura především ODS. Právě na návrh negativního stanoviska už před koncem roku nesouhlasně reagovali třeba Starostové. Vstup do ERM II navrhovali už dříve i sami Piráti. Proti takto negativnímu stanovisku se vyjadřovala i část lidovců.

Pro euro je dlouhodobě TOP 09, takže hlavním tahounem negativního stanoviska zůstává ODS.

ERM II je de facto jedním z takzvaných maastrichtských kritérií, které je potřeba plnit k tomu, abychom mohli vstoupit do eurozóny. Ta další kritéria plníme?
Za loňský rok zřejmě neplníme žádné z kritérií. Například dodržení určité míry inflace, která nesmí rok před vstupem do eurozóny překročit průměrnou inflaci tří zemí eurozóny s nejnižším růstem cen o víc než jeden a půl procentního bodu. Míra inflace v Česku za listopad – za prosinec zatím nejsou data – byla nejvyšší v EU, takže toto kritérium opravdu neplníme. Pak je tam kritérium dlouhodobých úrokových sazeb. To vyžaduje, aby dlouhodobá úroková míra opět nebyla víc než dva procentní body nad průměrem tří nejlepších zemí eurozóny. To jsme podle predikcí, které byly v loňském roce, také neplnili. A pak je to stav veřejných financí, kdy maximální rozpočtový schodek má být 3 procenta HDP a maximální míra zadlužení asi 60 procent HDP. Pokud jde o 3 procenta, tam jsme měli víc. Posledním kritériem je kurzová stabilita, která ale vyžaduje členství v mechanismu ERM II, kde nejsme. Těžko se tedy posuzuje, jestli to plníme, nebo neplníme.

Rozpočet pro rok 2024 počítá s deficitem veřejných financí ve výši asi 2,2 procenta HDP. Minimálně jedno kritérium tak plnit budeme, a v letošním roce budeme plnit i další…?
Kritérium stavu veřejných financí stanovuje i zadlužení, kde je hranice 60 procent HDP, jak jsem říkala. I při rychlém zadlužování, kterého jsme byli svědky v předchozích letech, jsme na hranici přes 40 procent, takže to plníme. Plnili jsme to i v loňském roce a určitě to plnit budeme i dál, protože se rychlost zadlužování zpomalila. Stav veřejných financí se v letošním roce zlepší, a podle všech predikcí budeme toto kritérium plnit. Otazník zůstává u dlouhodobých úrokových sazeb. V loňském roce jsme byli asi dva procentní body nad kritériem, ale to se může změnit. Otázka je i to, jak to dopadne s inflací. Pokud by se skutečně podařilo udržet pokles na 2,6 procenta, jak predikuje ČNB, tak bychom asi od daných kritérií nebyli daleko.

Nakonec to bude jenom na politicích…
Jednoznačně. Je to politické rozhodnutí. Žádost o vstup podává vláda spolu s ČNB. Ve výsledku samozřejmě musí brát v úvahu ekonomickou realitu, ale konečný krok je rozhodnutím politiků.

Konsolidační balíček

V lednu začal platit vládní konsolidační balíček, který bude mít velký dopad na stav toho, jak v ČR nakládáme s penězi. Může to i podle analýz, které máš k dispozici, zamíchat s čísly?
Určitě to pomůže zlepšit stav veřejných financí. Třeba v tom, že se má oproti loňskému roku snížit schodek státního rozpočtu asi o čtyřicet miliard. Takže to je určitě zlepšení. A podle ekonomů zpomalí i zadlužování Česka. Ale některé věci, které konsolidační balíček přináší, jako je třeba snížení DPH u potravin, mohou působit mírně proinflačně, pokud by to tlačilo na růst poptávky. Konsolidační balíček také přinesl škrtnutí dotací na energie, kdy významné části spotřebitelů a hlavně firem kvůli tomu opět vzroste cena. To samozřejmě může opět působit mírně proinflačně. Na druhou stranu tam jsou i věci, které jdou proti inflaci, jako je zvýšení řady daní. Uvidíme, jaký bude reálný výsledek, ale vliv na výkon ekonomiky balíček mít určitě bude.

Na balíček se patrně navážou i další kroky ministerstva financí. Pro svůj pořad Peníze a vliv jsi dělala rozhovor s ministrem financí Zbyňkem Stanjurou. Ten řekl, že přijdou další škrty dotací. To může ovlivnit výkonnost české ekonomiky…?
Říká, že by dokonce chtěl, aby to bylo tak, že by měl každý ministr zdůvodnit, proč vůbec nějaké dotace pro svůj resort chce.

Že se mají ministři zodpovídat, jak budou s dotačními tituly nakládat…?
Proč vůbec nějaké dotace potřebuje. To je samozřejmě idealistická představa. V praxi to ale podle mě nebude tak snadné. Jenom bych připomněla ten balík dotací, o kterém se bavíme – pro rok 2025 je predikován asi na pět set miliard korun. Velká část jsou nárokové dotace, které jsou dané předpisy, takže tam by muselo dojít k revoluční změně. A ještě pro představu – polovinu z toho obrovského balíku dělají dotace pro ministerstvo školství, z čehož se financuje třeba regionální školství a další věci, takže tam se velice těžko škrtá. Největší část celkového balíku pak dělají dotace pro dopravu. Tam asi taky nechceme příliš škrtat rozvoj infrastruktury a tak dále. Třetí je ministerstvo práce a sociálních věcí – sociální dávky, sociální programy a tak dále, kde se také škrtá jen těžko. Tyto tři resorty – ministerstvo školství, ministerstvo dopravy a ministerstvo práce a sociálních věcí – zahrnují tři čtvrtiny všech dotací. U zbytku už poté, co se vyškrtalo přes osmdesát miliard, nebude příliš velký prostor na další navyšování. Pokud se něco opravdu prosadí, bude to hodně bolet.

Dopad na vývoj ekonomiky by byl v tom případě, kdyby se prosadilo něco výraznějšího…?
Kdyby se například dál škrtaly dotace v energetice, kde by šlo hlavně o dotace na obnovitelné zdroje, které jsou přitom dané zákonem. Ty někdo zaplatit musí. Pro letošní rok se to přeneslo na bedra spotřebitelů a firem. Takže pokud by se v těchto dotacích škrtalo dál, tak by to opět někdo musel zaplatit.

Kdyby se politici hypoteticky rozhodli, že třeba příští rok vstoupí do ERM II. Jak daleko z předpokoje eurozóny je to potom k přijetí eura?
Česko by v tomto předpokoji bylo minimálně dva roky, kdy je vázaný kurz koruny a eura. Po uplynutí této doby by už přešlo na euro. Může tam zůstat i déle, ale to se většinou nedoporučuje. Takže lhůta je stanovena na dva roky, ale není vyloučeno být tam třeba tři roky.

Ideální scénář pro eurooptimisty tedy je, že pokud by všechno vyšlo tak, jak si příznivci eura přejí, tak by Česko mohlo nejdřív za dva až tři roky vstoupit do eurozóny…?
Kdyby se o tom během letošního roku rozhodlo, tak to je jeden rok, pak dva roky v předpokoji… To máme minimálně tři roky.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity zvuky z České televize a facebookového profilu Karla Havlíčka.