Wojnar: Přešlapujeme na místě, někdy až pádlujeme nazpátek. Okolní země jsou často dál
Bohdan Wojnar pracoval jako manažer mladoboleslavské Škody Auto, do roku 2021 byl členem jejího představenstva. Řídil také Sdružení automobilového průmyslu a byl členem poradní skupiny Národní ekonomické rady vlády (NERV) za vlády Andreje Babiše (ANO). Dnes působí jako strategický poradce vedení ostravského hutního kolosu Liberty Steel. Kandiduje na prezidenta Svazu průmyslu a dopravy, chce se stát největším oficiálním lobbistou za český průmysl.
Začněme politikou a vaším členstvím v ekonomické radě minulé vlády. Byl z pohledu průmyslu Andrej Babiš dobrý premiér? Podařilo se vám ho o něčem důležitém přesvědčit?
Myslím, že jsme zažívali úplně stejné nebo podobné pocity, jako zažívají současní členové NERV: uvědomění si toho faktu, že nemají politickou odpovědnost, což je správně. Zároveň i taková možná leckdy frustrace z toho, že se přináší návrhy a k návrhům se chodí jako do samoobsluhy, že se vybírají.
Poslechněte si rozhovor s Bohdanem Wojnarem o tom, proč chce být šéfem svazu průmyslníků. Na to se ho ptá Jana Klímová
Navíc tehdy naše ambice byla jiná. My jsme chtěli přinést na stůl dlouhodobou hospodářskou strategii a to nám doslova zhatil covid-19. Takže jsme sklouzli z opravdu dlouhodobé strategie velice brzy do operativy a celá ta situace potom změnila úplně chování i výstupy NERV.
Myslím, že situace teď je takové déjà vu, protože NERV přináší celou řadu návrhů a pochopitelně na veřejnost se z toho dostává jenom část návrhů a není vidět kontext.
Ale zdá se, že i některé zásadní návrhy NERV vláda nereflektuje, jako je zvýšení daní z příjmu pro to, aby se ozdravily veřejné finance. Což je téma vlády, která teď pracuje na konsolidačním balíčku. Vy byste jako případný budoucí šéf Svazu průmyslu a dopravy souhlasil za průmysl s tím, aby vedle úspor zvedla vláda firmám také daně z příjmu a pomohla tak vyrovnat státní finance?
Já rozumím otázce a chápu, že se velmi často opakuje. Co mi zásadně vadí, je spíš to pořadí těch témat. Jinými slovy, pokud chci řešit krizovou situaci – a my ji opravdu ve veřejných financích a v extrémně vysoké inflaci máme a kromě toho máme i doslova nesystémovou rozvrácenou finanční politiku, pohybujeme se v prostředí, které neumí pracovat s trendy, mají problém vůbec přijít s daty a s analytikou; jinými slovy, ten systém je v této podobě neudržitelný – tak předstoupit rovnou s daňovými návrhy před průmysl nebo před občany bez toho, aniž by se přišlo nejdřív s návrhy, kde je třeba zametat před vlastním prahem, to si myslím, že není ani správné, ani taktické.
Kandidáti na šéfa SPaD: Chce to nové jaderné bloky, zavést euro a zastavit ‚papučovou‘ emisní normu
Číst článek
Vláda ani NERV ale nenavrhují, aby úprava přišla jenom na straně zvýšení daní. Naopak vláda, především ODS jako hlavní vládní strana, odmítá zvyšovat daně. Ale ono by to mělo být součástí nějakého mixu opatření. Vláda samozřejmě mluví i o úsporách. Ale mě by zajímalo, jak vy se díváte na to, že by podniky přispěly k řešení krize státních financí a platily víc.
Podniky přispívají. Otázka je, pokud se hovoří třeba o zrušení určitých daňových výjimek. Já rozumím, že jich je asi hodně. Případně o omezení dotací. Rozumím, že tady se musí projít očistným procesem. Nemluvě o administraci všech dotací, které jsou velmi zatěžující a už to samo o sobě by možná průmyslu prospělo.
Ovšem pokud by se například přišlo s návrhem, že omezíme třeba i podporu výzkumu a vývoje, tak bych to považoval z pohledu inovací a potřeby modernizovat průmysl za škodlivý krok.
Zpátky k vaší otázce. I v oblasti superhrubé mzdy, já to dlouhodobě tvrdím a neříkám to dnes ani poprvé, ani naposledy – možná to byl v tom kontextu veřejných financí unáhlený krok.
I tam návrhy NERV přináší různé scénáře, různé výpočty a otázka bude, jak provést případnou redistribuci tohoto zatížení, aby nebyly zatíženy nízkopříjmové skupiny a na straně druhé abychom nedemotivovali střední a vysokopříjmové skupiny.
Ale určitá možnost, určité korektury a názory se různí, jestli to bude 59 miliard nebo 60 nebo 30 miliard, jak některé výpočty hovoří. To je samozřejmě na rozhodnutí vlády.
Nepádlovat zpět
Pokud byste stál v čele Svazu průmyslu a dopravy, co by pro vás, tedy jako největšího oficiálního lobbistu za průmysl, bylo hlavní téma? Co je vaše hlavní priorita?
Jako každý z kandidátů i já mám svůj program. Je dvanáctibodový. Pokud se týká státu, a to je pohled průmyslu na to, v jakém prostředí se nacházíme, tak přešlapujeme na místě. Dokonce mám někdy pocit, že jsou tady snahy pádlovat směrem nazpátek.
Co tím myslíte?
Když bych měl vyzvednout nejpalčivější problémy…
Ale co tím myslíte, snahy pádlovat směrem nazpátek?
Že se nám objevují rozhodnutí, která jsou protichůdná. Například dotační politika. Jeden resort rozhodne o dotaci na jedno téma, druhý resort, ministerstvo, rozhodne o něčem jiném, co nepasuje dohromady. Myslím, že by pan (šéf úřadu Miloslav) Kala z Nejvyššího kontrolního úřadu o tom mohl vyprávět dlouhé příběhy.
Státu vypadlo 150 miliard příjmů z daní. Studie ukazuje, jak by je mohl vybrat zpátky
Číst článek
Hlavní krok, abychom šli dopředu, by tedy z vašeho pohledu měl být jaký?
Jsou to tři základní body. Stát musí zapracovat na své odolnosti. Tím nemyslím vybudovat ze státu nemotorného otesánka, ale aby byl robustní, odolný. K tomu potřebujete samozřejmě do určité míry energetickou a surovinovou odolnost. To jsou velká témata, protože tam procházíme opravdu zásadními změnami.
Jak by měla surovinová odolnost vypadat? Česká republika má jako vlastní suroviny jen uhlí a to končí. To už asi nikdo ani nezpochybňuje, tam je to jenom otázka roku. A jiné zdroje?
Já myslím, že to není jen pouze uhlí, abychom to nezužovali na téma, které je velice citlivé. Konkrétně Evropa má, myslím, na 20 kritických surovin, které jsou kritické z pohledu nejen současné situace, ale zejména z pohledu jejího rozvoje.
Transformace a modernizace průmyslu se v Evropě neodehraje, aniž bychom neměli do určité míry zajištěnou odolnost, abychom se nedostali z jedné závislosti do druhé. A proto se samozřejmě hovoří i o vztahu mezi Evropou a Čínou, o určité autonomii a vyváženosti vztahu k USA. Zcela konkrétní příklady samozřejmě souvisí s cirkulární ekonomikou.
Já si myslím, že česká ekonomika, český průmysl má i v této oblasti prostor. Mimochodem i cirkulární ekonomika je součást toho tolikrát citovaného Green Dealu. Takže v tomto směru si myslím, že je co dělat. A není to tak, že bychom pro to neměli kompetenci, ale je potřeba zapracovat na podmínkách.
Když jsem zmínila uhlí, tak musím zmínit ještě lithium. Minulá vláda spoléhala na to, že nám to tady zaplatí důchodovou reformu… Zatím české lithium ještě nikdo neviděl. Co si o tom myslíte?
Já myslím, že opět to zúžit na lithium a neuvědomovat si, že hovoříme i o mědi, o hliníku, o celé řadě dalších komodit… A zužovat opět tuto debatu na jeden nerost...
Čili nejde o to kutat v Česku více nerostů, ale spíš diferencovat zdroje energií, odkud je dovážíme?
V Evropě je obecně problém přijít s návrhem na otevření nových dolů. V tomto okamžiku to dnes budí společenskou debatu, ale ani tady se Evropa asi nevyhne nějakému posunu. Je to těžká cesta, proto bez určitého doplnění ze strany cirkulární ekonomiky to myslím bude velmi obtížné.
Špunt Evropy
A ty další priority?
Ten druhý bod hodně vnímám jako velmi citlivý. Opravdu tady máme zaděláno nejen na krátkodobé problémy v infrastruktuře. Nejdřív jsme hovořili samozřejmě o té fyzické, kdy si dovedeme představit, že když někdo říká, že jsme křižovatka v Evropě, tak se stáváme spíše špuntem nebo úzkým hrdlem Evropy. A k tomu se přidává i celá oblast virtuální infrastruktury.
Pokud jde o tu fyzickou, tím myslíte, že Česko nebylo schopné v posledních letech vybudovat dostatek nových dálnic a vysokorychlostních železnic?
To je to, co jsem říkal, že přešlapujeme na místě. Má to spoustu důvodů, viz diskutované po desetiletí téma povolovacího řízení liniových staveb, jednoho místa pro rozhodování. Já si myslím, že v tomto směru už průmysl vynaložil tolik energie, ale bohužel stále ztrácíme tu svoji pozici.
Ekonom: OSVČ je u nás abnormálně moc i proto, že je to daňově mnohem výhodnější
Číst článek
Když se podíváme všude okolo, jakým způsobem se dnes investuje a staví třeba v Polsku, jak dlouhodobě, že jsou to investice, které jsou cílené, které mají přesah, které jdou nad rámec volebních period – tak to si myslím, že je to správná cesta.
My doslova máme systém, kde se každému dává něco, ale svým způsobem pak nikdo nedostane skoro nic, protože to je plýtvání prostředků. Není to cílené.
Chtěl byste tedy tlačit na vládu, aby víc zacílila podporu na výstavbu infrastruktury, ať už cest, nebo pro elektřinu, nebo té digitální?
Já třeba celkem dobře znám v detailu jízdní řád dánské digitální agentury, trochu jsem to srovnával i s naší představou o digitální agentuře. Pochopitelně – když se podívám nazpátek, co se za 20 let udělalo v obslužnosti státu a občanů v této oblasti v Dánsku – vím, že se to nedá udělat během jednoho dne, během jednoho roku. Je to velmi náročné.
Ale pokud budeme mít politiky, kteří budou neustále měnit priority a měnit rozhodnutí, tak se nepohneme z místa. To je to, co jsem myslel tím, že pádlujeme někdy nazpátek, protože to okolí nám extrémně utíká.
Práce s daty
A jaká je třetí priorita?
Myslím, že máme velký deficit práce s trendy a s daty. Takové to předvídání, čtení, snaha pochopit, kam se svět pohybuje, a včas na to dokázat reagovat. Koneckonců celá oblast dat je opravdu pro mě i určitou ropou budoucnosti.
My si nemůžeme dovolit to, abychom tady měli Evropu – protože se to netýká pouze České republiky – takovou old-fashioned. Potřebujeme v tomto směru být trendy v porovnání s konkurenty v globálním rozměru, s USA a Čínou.
A pochopitelně k tomu přežití potřebuje průmysl tři věci. Zaprvé, když řešíme velká témata, tak je musíme dělat včas, ne až když nám hoří s prominutím za zadkem.
Musíme mít jasno v obsahu, to dnes nemáme. Aspoň já zatím nevidím ucelený obsah.
A pak samozřejmě přichází dobrá komunikace. Jak se říká, nejhorší je panika.
Léčba státních financí? Nový zákon o daních z příjmů a pryč s nostalgií vůči koruně
Číst článek
Když ale nevidíte obsah, není to i trochu chyba samotného průmyslu, vašeho svazu, že nedokážete úplně jednoznačně vládě říct, tak tohle to je to, co my chceme?
To je velmi dobrá otázka. Každopádně za ni velmi děkuji, protože to mě velmi trápí. Já vím, že ve svazu je celá řada velmi kompetentních lidí, kteří znají ten byznys. Je tam obrovský rezervoár znalostí ve firmách a ten, kdo používá klišé, že jsou to všechno staré věci, že se tam nic neděje, tak neví, o čem mluví.
Jde jenom o to, aby ten vztah i s vládou byl víc partnerský. Aby když se přichází na tripartitu, aby tam třeba byl i balíček těch témat, který se diskutují v Parlamentu, aby se věci víc vysvětlovaly. Protože je to jinak propásnutá šance si vyslechnout i expertizu svazu.
Já bych si přál, abychom využili víc potenciálu, aby svaz byl v tomto směru ne pouze chápan vládou jako reaktivní místo na připomínky k zákonům, ale opravdu jako aktivní, fundovaný partner.
Čisté energie
Vy jste v současné době strategický poradce v huti Liberty Steel.
Nejen to.
Když se podívám tedy na ocelářský průmysl, přežijí podle vás vůbec hutě v Česku a v Evropě dekarbonizaci? To znamená přechod na nízkoemisní výrobu? Udrží se tahle výroba podle vás v Evropě?
Ursula von der Leyenová (šéfka Evropské komise) byla mimochodem v únoru orodovat v USA, proběhly tam rozhovory s administrativou Joea Bidena na téma reakce na Bidenův act k redukování inflace (The Inflation Reduction Act) versus ten evropský industriální plán, který mimochodem opět byl jen určitou reakcí a odpovědí. Místo toho abychom se trošku víc snažili určovat tu agendu v předstihu.
Německo má tendenci udotovat všechny ostatní země. Bojíme se toho, říká šéf Ocelářské unie
Číst článek
Máte na mysli zákon o čistém průmyslu (Net Zero Industry Act), který se připravuje v Bruselu?
A který se opět připravil s mnohaměsíčním zpožděním. Samozřejmě tam je spousta témat, která jsou nedořešená, nedotažená, které jsou možná málo konkrétní nebo příliš vymezující.
A k té oceli. Tam zcela jasně, co já vím, bylo cítit, že Američané mají poněkud střízlivější přístup k některým tématům a snaží se brát vážně snahy na straně jedné o dekarbonizaci a na straně druhé zase zabránit ztrátě své konkurenceschopnosti a řekněme tomu, čemu se ošklivě říká deindustrializace průmyslu.
A v tomto směru se nám to v Evropě podle mého názoru ne vždy zcela daří. Přitom je udržitelnost extrémně důležité téma. Mně se nelíbí zjednodušující politické nálepkování tohoto tématu, protože to se hodí akorát na tribuny. Ale průmysl funguje dnes už úplně jinak. Ten bere v potaz i šance a příležitosti tohoto tématu.
Když se zeptám právě na ten připravovaný zákon o čistém průmyslu, který mají připomínkovat právě státy Evropské unie, tak ten by měl více podpořit vybrané čisté technologie v průmyslu a tam nasměrovat větší podporu. Je to pro Česko hrozba, nebo šance? Protože některé hlasy říkají, že na to nebudeme mít, že Česko nedokáže tenhle zákon dostatečně využít a může nás to poškodit.
Otázka je, jak to uchopíme. Protože faktem je, že se nepohybujeme na rovném hřišti. Podle mě je to jedna z příčin našich problémů, že nechápeme teorii her, jak tu hru musíme hrát. A politici a průmysl musí najít společnou řeč, abychom to hřiště dobře ovládali. Protože pokud budeme stát stranou, tak jsme v totální defenzivě.
Zelené technologie mohou vést k závislosti na Číně. Evropská unie rychle hledá alternativy pro dovoz
Číst článek
Čili nenadávat na Brusel, ale vyjednávat tam?
Potřebujeme racionální přístup tam, kde je třeba bojovat. Je třeba aktivně pracovat, hledat koalice. Příkladem je nešťastná norma Euro 7, na kterou bych mohl zpívat litanie.
V tomto směru musíme být aktivnější a samozřejmě argumentačně i silnější. Když jsem se podíval na evropský průmyslový plán zelené tranzice, tak je tam samozřejmě pár bodů, které mohou být potenciálním problémem, ďábel je v detailu. Ale spíše bych v tom hledal šance.
Pokud z toho třeba nebudou investiční závody, kde zase Česká republika prohraje, anebo pokud bude to vymezení hřiště příliš úzké… Protože si myslím, že je třeba to dotáhnout do některých řetězců. A to se týká spousty technologií, jsou tam některé nejasné body, které se týkají jaderných technologií a další.
A samozřejmě celá ta doba povolovacího řízení, to je další pilíř toho průmyslového plánu. A pokud do toho zase vložíme naši „pověstnou“ kreativitu a vymýšlení, tak si myslím, že pak můžeme mít zase další problém.
Evropa zaspává
Zeptám se vás jako bývalého člena vedení Škody Auto, jak vidíte budoucnost nejen této firmy, ale vůbec automobilového průmyslu v Česku? Škodovka se chce orientovat hlavně na elektroauta, nepřeválcuje nás v tomhle třeba Čína? Nebojíte se toho?
Musíte mít v první řadě ohled na mě, že tu firmu mám rád, já jsem v ní strávil velkou část života, a proto bych se nerad vyjádřil pouze ke Škodovce. Spíš bych to vzal z pohledu celého automobilového průmyslu. A právě proto pochopitelně jsem vděčný za podporu kolegů napříč autoprůmyslem.
Když se dívám, s jakými starostmi dnes bojují, tak toho nemají vůbec málo. A samozřejmě tlak Číny a jejich tah na branku nejenom u elektromobilů, ale obecně v connectivity a dalších technických řešení, je enormní.
Možný kolaps autoprůmyslu kvůli emisní normě Euro 7? Ministr Kupka chce přijatelnější podmínky
Číst článek
K tomu se přidává celá řada těch distorzí v dodavatelském řetězci. Je to opět příklad toho, že Evropa zaspává, že je tady velké riziko, že se stáváme skanzenem průmyslu v některých věcech. A to není vina průmyslu, ale protože už někdy v roce 2015, myslím, se v Číně rozhodlo o určitých krocích ve směru kompetence v oblasti čipů a generačních urychlení v oblasti elektromobility.
USA a ještě později Evropa teprve se zpožděním reagovaly. To znamená, že problémů je tam celá řada.
Koneckonců celý poslední Davos ukázal, že je tady velké téma na stole. Na straně jedné snaha uchovat volný trh se spoustou výhod, na straně druhé jsou tu geopolitické zájmy. Tady se prostě objevují určité konflikty, které nemají jednoduché řešení ani na první dobrou. Takhle já chápu i tu debatu o evropské autonomii.
Má Česko pořád ještě nějakou konkurenční výhodu z pohledu zahraničních investorů? Podle vás to dříve byly především nízké platy, to zřejmě pomalu mizí – pro nás zaměstnance asi naštěstí. Ale co ty ostatní věci?
Už před mnoha lety o tom často hovořil Pavel Kysilka. Říkal: Kam se posunou ty bývalé komparativní výhody a co z toho zůstane?
Samozřejmě zůstává geografická poloha. A stále jsou tady oblasti, kde Češi dokážou úžasné věci. Já jsem v tomto směru velký optimista. Ale zhoršujeme si svoji pozici sami – podmínky pro podnikání, vysoká inflace, neschopnost podpořit dobré trendy, nejasná dotační politika, komplikovaná administrativa. A to nejhorší, když se na to podívám optikou investorů, je, že vlády přicházejí, odcházejí a začíná proces svalování chyb a hledání viníků. Toto je luxus, který si jako průmysl, který nás živí, absolutně nemůžeme dovolit.
To považuji za velmi závažné a samozřejmě svým způsobem to pak může vést – já nejsem sociolog – k určité krizi důvěry v politický leadership. A já bych byl nerad, abychom ztratili důvěru v leadership průmyslu. Protože průmysl má opravdu silný základ.
Průmysl a AI
Je pro průmysl velké téma nástup umělé inteligence? Může z pohledu českého průmyslu přinést nějakou zásadní změnu, ať už třeba v zaměstnanosti, nebo v nějakých dalších investicích?
Moc pěkné téma, já si to zkouším taky, se přiznám. Jsem zvídavý, co se týká nových technologií, a můj spolužák Petr Koubský, redaktor Deníku N, o tom velice poutavě hovoří.
A kromě toho, že si s tím všichni hrajeme, tak z pohledu průmyslu se může něco zásadního změnit?
Může, samozřejmě. Myslím, že bude vytvářet zajímavé posuny v hranicích vnímání toho, co je kreativní práce a co je ta rutinní, kterou opravdu může v některých profesích umělá inteligence posouvat dál.
Pozastavit vývoj AI? Zatím sledujeme překotný vývoj, zpomalí to právníci, věří analytik Šlerka
Číst článek
V některých profesích už se se dnes využívá. Třeba ve výrobních technologiích, v lékařské praxi a ve spoustě dalších je to obrovské zrychlení a ulehčení analýz a řešení problémů. Řada podniků s tím už dnes pracuje aktivně. A nejsou to jenom novináři, je to opravdu i průmysl.
V tomhle třeba nevidíte nějaké překážky, které by se mohly objevit a ten nástup zbrzdit? Něco jako když Itálie začala zkoumat ochranu osobních dat?
Opět se vracíme k tomu, co vlastně Evropa chce v této oblasti těm americkým gigantům dovolit, abychom viděli, co se s těmi daty děje. Je to i problém etického charakteru, samozřejmě právního rozměru. To není jenom technické téma.
Ale pokud vymezíte až příliš úzké mantinely v rozvoji některých technologií, tak samozřejmě máte riziko, že je vymezíte špatným směrem. A to se opravdu často může stát.
Já netvrdím, že bychom neměli mít určitá pravidla, naopak je to určitě dobře. Ale v této věci nemá možná politik tu správnou kompetenci, aby včas rozpoznal, kde jsou ty šance některých řešení.
Pomohlo by českému průmyslu a jeho konkurenceschopnosti zavedení eura?
Opět neřeknu nic překvapivého, nového. Tu otázku dostáváme často. Já jsem dokonce, když jsem pracoval na Slovensku, prošel procesem zavedení eura v podniku. Takže to znám i z podnikové praxe velmi dobře.
Zvládli jsme to tehdy úplně skvěle. Vím, jaká byla určitá skepse na straně politické reprezentace. Myslím, že je důležité, aby se politici jasně v tomto směru vyjádřili, protože podniky už takto svým způsobem do značné míry fungují.
Ten proces euroizace, ošklivé slovo, ten běží. Určitě víc než tři čtvrtiny podniků si to přejí. Není to jenom o nákladech, není to jenom o přirozeném hedgingu, není to jenom o účtování.
Myslím, že by bylo dobré opět najít určitou politickou odvahu a říct: „Fajn, my ho chceme, a pokud ho chceme, tak víme, že musíme dělat za prvé, za druhé, za třetí.“ A s tím předstoupit před národ a nést odpovědnost, ne kličkovat.
