Ludmila Klaudová si toho i ve svých 101 letech spoustu pamatuje. Včetně své první velké lásky, později jedné z československých legend druhé světové války – vojenského pilota Františka Fajtla.
21. srpen se mezi nejdůležitější data zapsal hned dvakrát. Zatímco v roce 1968 přivezly „bratrskou pomoc“ tanky Varšavské smlouvy, o rok později už stříleli do demonstrantů domácí síly.
Odsouzen komunistickým režimem byl nejen otec, ale i celá rodina. Manželka těžko hledala práci, děti měly znemožněné studium. Nejstarší z nich Marta Zápotočná přesto zvládá svůj osud.
Angličtina Jaroslavu Peprníkovi přinesla řadu krásných chvil, ale rovněž fatální existenční problémy – jeho pobyt na letní škole v Londýně se patrně stal jízdenkou k „černým baronům“.
Alexej Nikolajevič Kelin, procházející érou tuzemského socialismu s kádrovými kaňkami, se sto let po vzniku nezávislé protibolševické kozácké republiky na Donu stal kozáckým atamanem.
Pochází z Valašských Athén, ale nejdramatičtější chvíle svého života prožil nedaleko Prahy jako mladík. Nedobrovolně – jízdenku do pracovního tábora u Benešova mu vydaly zvrácené norimberské zákony.
„Dostal jsem se do Říma na svatořečení Anežky České. A papeže Jana Pavla II. jsem nejen viděl, ale dokonce jsem mu podával ruku,“ vzpomíná Václav Lhotecký.
Pochází z rodiny učitele v české obci uprostřed převážně německého obyvatelstva na Znojemsku. Už v v 50. letech se Jiřina Čechová vymezovala proti lžím komunistického režimu.
Klukovská dobrodružství prožíval ve skautském oddíle. Takto rozvíjená schopnost překonávat obtíže mu zřejmě pomohla při dosažení životních met – stal se uznávanou kapacitou v oboru paleontologie.
Josef Sedlák se víry nikdy nevzdal, v 60. letech byl dokonce kostelníkem v chrámu sv. Jakuba v centru Jihlavy. I jeho rodina se vždy hlásila ke křesťanství.
Sviták absolvoval důstojnickou školu pohraniční stráže a několik let pak velel hlídkám na hranici s Rakouskem. Skončil ale pravomocným odsouzením za nedůsledné plnění služebních povinností.
Židovská rodina Bedřišky Winklerové žila v Miroslavi, jež se po „Mnichovu“ stala součástí třetí říše. Po letech obtížného života uprchlíků v Brně všechny čekal jeden z prvních transportů do Terezína.
Mezi křivdy minulého režimu patří i drobnost jako popření autorství překladu krátkého textu v pořadu Československé televize z roku 1981 – jméno básníka Václava Renče mělo být zapomenuto.
Do odboje vstoupil Jan Maria Hronek v pouhých osmi letech. Obraně vlasti značnou část svého života, na počátku normalizace však z armády dobrovolně odešel, protože nesouhlasil s jejím fungováním.
Horolezectví a pěší putování vyměnil za cyklotramping, na kole po roce 1989 projel půl stovky zemí celého světa. O svých zážitcích pětasedmdesátiletý Jan Vlasák vypráví v knížkách i na besedách.
Josef Šupa prokázal ve svém životě mnoho odvahy. Když přeškrtal během svých prvních voleb na kandidátce všechny komunisty, když utíkal přes hranice, nebo se stal knězem v americké armádě.
Nejdůležitější byla zásmažka, vzpomíná Magda Barnea na transport nacisty. Zažila Osvětim, kde přišla o matku a otce, i Bergen-Belsen. Osvobození ji zastihlo v Terezíně.
„Byli jsme dost vyděšení, protože jsme už předtím sledovali ty velké veřejné procesy proti představeným,“ popisuje páter Hladiš své pocity během nechvalně známé „akce K“.
Dagmar Febauerová přišla na svět uprostřed mezi světovými válkami. S realitou života se setkala v 50. letech při studiu učitelství. Jako budoucí tělocvikářka totiž musela absolvovat vojenský výcvik.