Největší současná mezinárodní krize, kterou představuje ruská vojenská agrese vůči Ukrajině, na čas zamrzla do podoby zákopové války, ale je zřejmé, že to není stav trvalý.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jiří Pehe: Zlomový rok 2024

Rusko už v podstatě přešlo na válečnou ekonomiku, na frontu přesouvá statisíce nových vojáků, a je tak jasné, že Ukrajina může buď ubránit svoje současné pozice, anebo dokonce přejít do protiútoku, jen pokud Západ dostojí svým předsevzetím Ukrajinu v dostatečné míře vojensky i ekonomicky podporovat.

Na konci tohoto roku jsme byli ale svědky problémů, na které narazil americký prezident Joe Biden v Kongresu, když žádal americké zákonodárce o schválení další pomoci. Evropská unie pro změnu čelí ve snahách Ukrajině pomáhat obstrukcím, či přímo vydírání ze strany Maďarska. V evropských zemích navíc panuje únava z dlouhé války.

Bude svět čelit velké krizi?

Problémy s Maďarskem nejsou přitom v evropské politice jen izolovanou epizodou. Na Slovensku se k moci dostala populistická vláda Roberta Fica, která též pomoc Ukrajině zpochybňuje. Navíc v ní maďarský premiér Viktor Orbán získal spojence pro případ, že by se zbytek EU pokusil Maďarsko za jeho nesolidární postoje sankcionovat.

V roce 2024 čekají Evropu také volby do Evropského parlamentu. Doposud to byly volby spíše druhého řádu, které vedly jen k potvrzení dlouhodobého poměru sil mezi proevropskými silami hájícími liberální demokracii a nacionálními populisty.

Jenže ve světle vzestupu nacionálních populistů v jednotlivých členských státech, což v roce 2023 potvrdily především výsledky parlamentních voleb v Nizozemsku, existuje reálná možnost, že se poměry politických sil na evropské scéně změní.

Nacionálně-populistické a krajně pravicové síly sice téměř jistě neposílí natolik, aby měly v Evropském parlamentu většinu, ale jejich hlas bude v evropské politice silnější. Což může vést i k většímu odporu pro další evropskou pomoc Ukrajině.

Hlavním důvodem pro posilování nacionálně populistických a krajně pravicových sil je dlouhodobě malá schopnost EU řešit účinně migraci z Afriky a středního Východu.

K tomu se nově přidal konflikt mezi Izraelem a Hamásem, který radikalizoval v západních demokraciích jak odpůrce Izraele, tak i část veřejnosti, pro níž jsou masové protesty podporovatelů Hamásu z řad muslimských přistěhovalců v Evropě potvrzením varování domácích antiimigračních politických sil, že tyto menšiny nelze účinně integrovat do západních společností.

Možná největším politickým rizikem pro Západ ale budou v roce 2024 americké prezidentské volby. Pokud by v nich zvítězil Donald Trump, existuje podle mnohých amerických analytiků nejen reálná hrozba oslabení transatlantické spolupráce, ale také oslabení americké demokracie.

Trump se také dlouhodobě netají tím, že není podporovatelem Ukrajiny ve válce s Ruskem. Je znám svým obdivem k silným autoritářským vůdcům, jako je ruský Vladimir Putin.

V krajním případě by zvolení Trumpa mohlo znamenat, že EU zůstane sama nejen ve své podpoře Ukrajiny, ale také ve svých snahách bránit se účinně ruské expanzi. Současní evropští političtí lídři, zejména ve Francii a v Německu, přitom zdaleka nedosahují kvalit některých svých předchůdců.

Rok 2024 má prostě potenciál změnit světové dění. Kam se svět vydá, ještě stále není rozhodnuto, ale na odvrácení možnosti, že bude za rok touto dobou čelit velké mezinárodní krizi, už nezbývá moc času.

Autor působí na New York University Prague

Jiří Pehe Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít