Strach je jedna z nejsilnějších lidských emocí. Děti se bojí tmy, křiku, neznáma. A instinktivně hledají bezpečí. U dospělých tomu není jinak. Pouze umějí své přirozené strachy zakrývat. Přesto každý rád slyší, že ho někdo ochrání a běsy zažene. V politickém boji se to bohužel dá zneužít.

Přehrát

00:00 / 00:00

Kateřina Perknerová: Co dokáže jeden billboard

Ústavní právník Jan Kysela k tomu řekl: „Je hanebné a zavrženíhodné používat strach jako volební nástroj. Zeman strašil Sudeťáky a migranty, teď Andrej Babiš válkou.“

Na mnohokrát vzpomenutém billboardu tvrdí, že nezavleče zemi do války, protože je diplomat, nikoliv voják, čímž podprahově sděluje, že lidé nemají volit jeho soupeře, který to udělá.

Mnozí už detailně vysvětlili, že prezident České republiky nemá k ničemu takovému kompetence, neboť o válečném stavu rozhoduje Parlament. Daleko důležitější je, jak na tento atak zareagovala veřejnost.

Výstražná stopka

Rusko přepadlo Ukrajinu. Obsadilo část jejího území. Vraždí nevinné civilisty, posílá bomby na ženy, děti a staré lidi. Není sporu o tom, na čí straně je právo a spravedlnost. Stejně tak platí, že nikdo si nepřeje, aby se válka protahovala. Mír by uvítal každý normální člověk. Otázka zní, jakou cenou se za něj zaplatí.

Jediná země, která má oprávnění ji stanovit, je Ukrajina. Její ministr zahraničí Dmytro Kuleba Deníku řekl, že podmínkou k zahájení mírových rozhovorů je odchod posledního ruského vojáka z ukrajinského území včetně Krymu, dohoda o válečných reparacích a potrestání zločinců. Žádné kompromisy nepřipadají v úvahu. Některá vítězství musejí být zpečetěna krví.

A právě tento moment je v prezidentském příběhu klíčový. Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) se ozvala nejen v pravou chvíli, ale také pravými slovy. Připomněla šéfovi hnutí ANO, že vojáci nejsou žádní krvelační štváči, ale profesionálové.

A dodala: „Slova o vojácích budete brát špatně zpátky. Chápu, že chcete vystupovat tvrdě, ale zachovejte prosím důstojnost, co se obrany a bezpečnosti týče. Když jsme spolu stáli na letišti ve Kbelích při repatriaci jejich těl, oběma nám tekly slzy. Tehdy jste věděl, že umírají i za nás. Nezaslouží si, abyste je teď urážel.“ Andrej Babiš okamžitě začal couvat.

Od jeho první tiskové konference po prvním kole voleb, kterou všichni označili za nepochopitelně útočnou, se ve veřejném prostoru vznáší otázka, jaký strašný podpásový úder ještě přijde. Kdo na koho vytáhne spolupráci s KGB, milenky nebo domácí násilí. Odezva na Babišův brífink i jeho billboard může přinést výstražnou stopku pro každého, kdo by zrovna takovými podrazy chtěl jednomu z kandidátů ublížit. Nemusí to fungovat.

České obyvatelstvo má plné zuby negativismu, blbé nálady a titulků o tom, že jde všechno do kopru. Od prezidentských kandidátů očekává opak, povzbuzení, mírný optimismus, nalézání světla na konci tunelu. Může zaznít námitka, že oba finalisté získali přibližně stejný počet hlasů.

Jenže Andrej Babiš byl před prvním kolem vlídný, proti soupeři se vymezoval v mantinelech slušného klání. Byla by skvělá zpráva o stavu společnosti, že voliči si to přejí nadále a rozhodnou se i podle toho, jak se v tomto ohledu budou Petr Pavel a Andrej Babiš profilovat.

Autorka je redaktorka a komentátorka Deníku

Kateřina Perknerová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít