V Bělorusku jde i o naši svobodu
Ruský prezident Vladimir Putin slíbil běloruskému prezidentovi Alexandru Lukašenkovi, že mu pomůže se zajištěním bezpečnosti jeho země. V srpnových dnech tato zpráva vyvolává vzpomínku na údajnou bratrskou internacionální pomoc, kterou Sovětský svaz 21. srpna 1968 poskytl Československu proti kontrarevoluci, řízené ze Západu.
Ve skutečnosti žádná kontrarevoluce neprobíhala – ale naivní pokus vládnoucí komunistické strany o polidštění socialismu, aby byl přitažlivější.
A také nešlo o žádnou pomoc, ale o prachsprostou okupaci spojenou s výměnou vedení strany za soudruhy poslušnější pokynům z Moskvy, kteří obnovili represivní režim a nepřekáželi rozmístění vojenských základen na území vazalského státu.
Vůdci sovětské supervelmoci nemohli dovolit, aby se ve státě dobytém na konci druhé světové války objevila jiskřička svobody, která by své světlo šířila na východ.
Báli se, že by případný úspěch demokratického socialismu v Československu mohl inspirovat občany Sovětského svazu, aby si rovněž počínali svobodněji a požadovali reformy, které by rozvrátily pracně vybudovaný neostalinský režim.
Je pozoruhodné a smutné, že současná ochota prezidenta Putina „pomáhat“ Bělorusku, bývalé součásti sovětského impéria, má podobnou motivaci.
Hodnota svobody
Pokud by Putin dopustil, aby se v Bělorusku občanům, rozhořčeným ze zfalšovaných voleb a z diktátorského způsobu vládnutí, podařilo stávajícího prezidenta zbavit moci, mohlo by něco podobného postihnout i jeho.
Mocenský instinkt mu napovídá, že ve sféře svého vlivu už žádnou barevnou ani květinovou revoluci nesmí dovolit.
A proč vlastně tyto samozřejmosti připomínám? Předně proto, že Rusko stále považuje i naši vlast nikoli za osvobozené, ale za dobyté území, které chce přímo či nepřímo ovládat.
Bělorusové si zaslouží naši podporu především ze solidarity, kterou jsme před třiceti lety v podobné situaci potřebovali a vítali my a kterou stále dlužíme. Ale i proto, že je také v našem zájmu, aby obstáli.
Trest smrti, odposlechy, policejní násilí, cenzura. Jak se žilo a žije v Lukašenkově Bělorusku?
Číst článek
Nejen zahraničněpolitickým analytikům, ale každému, kdo sleduje trochu soustavněji vývoj v této oblasti, je jasné, že Putin nějakým způsobem v této oblasti zakročí.
Bude to přímá vojenská intervence, nebo personální a technické posílení běloruských bezpečnostních složek, nebo nasazení neuniformovaných paramilitárních jednotek, nebo sofistikovanější prvky hybridní války? Nevíme.
Měli bychom však bedlivě sledovat jeho postup, protože podobné metody a prostředky může někdy použít i vůči nám. Máme nyní příležitost naučit se je rozeznávat a připravit si proti nim obranu. Pokud jsme ovšem ještě neztratili vůli bránit svou vlastní svobodu.
Běloruská opozice, která o ni dosud zápasí s nasazením života, nám připomíná, jak velká je to hodnota.
Autor je filozof a pedagog
Nenávist není řešení. Ani v politice
Kateřina Perknerová
Marný nářek zaostalých Čechů
Petr Holub
Cesta vede přes vztahy
Tereza Šimůnková
Přihlášky na střední školy ve stylu padouch, nebo hrdina
Petr Hartman