Kdyby se stalo to či ono, z vlády odejdeme, slyšeli jsme opakovaně. Neodešli.

Přehrát

00:00 / 00:00

Lukáš Jelínek: Žlutá a červená, oblíbené barvy českých politiků

Podobné debaty nyní vedou Piráti. Co ještě budou svým partnerům tolerovat a kdy u nich převáží pocit, že asistují nepravostem? Červenou se sice nezaklínají, princip ale zůstává stejný.

Když se občanskodemokratický ministr spravedlnosti Pavel Blažek s podezřelou intenzitou zajímal o vyšetřování privatizace nemovitostí v jeho domovském Brně, zvedli varovný prst. V členské základně převážila interpretace, že buď by z vlády měl odejít Blažek, anebo Piráti, vedení strany ale vše zahrálo do autu. Zaznělo však už tenkrát, že Blažek dostal žlutou kartu.

Osud sociálních demokratů

A to je další nástroj politiky či aspoň politického marketingu. Jelikož politici při komunikaci s voliči i mezi sebou příliš vynalézaví nejsou, navykli si přirovnávat svoji práci k výkonům fotbalistů. A tak po kapsách obleků a kostýmků nosí pomyslné žluté a červené karty.

„Pavel Blažek dostal žlutou kartu,“ svěřil se nedávno premiér a předseda ODS Petr Fiala. Došlo k tomu poté, co koaliční partnery zvedlo ze židlí ministrovo pětihodinové setkání s byznysmenem s těsnými vazbami na Rusko a někdejším rádcem prezidenta Miloše Zemana Martinem Nejedlým. A to ještě nevěděli, že nebylo jediné, jak přiznal sám Nejedlý.

Šéfka poslanců hnutí ANO Alena Schillerová si karty vzala rovnou do nedělní debaty v České televizi a vysázela je před ministra financí Zbyňka Stanjuru (ODS) přímo na stůl. Jednu žlutou za konsolidační balíček, druhou za neseškrtané dotace. Za dvě žluté pak tasila červenou se slovy: „Pan premiér vám ji nedá, tak vám ji dám já.“

Dle libosti se můžeme smát, nebo vztekat, ale tato barevná symbolika je všem srozumitelná. Jenže zatímco od opozice se nic jiného než libovolnou formou vyjádřený nesouhlas s vládní politikou očekávat nedá, v koaličních řadách působí barevné čáry a karty jako výraz bezmoci, ba zoufalství.

Pirátské vedení například nemá odvahu přiznat, že je Pavlu Blažkovi zavázáno. Když se Fialův kabinet rodil, prezident Zeman zarputile odmítal jmenovat ministrem zahraničí Jana Lipavského.

Cestičku jemu i celé vládě na Hradě umetl právě Blažek pyšnící se nadstandardními vztahy s hlavou státu i jejími spolupracovníky. Těžko pak od Pirátů čekat víc než jen verbální distancování se od politického stylu mazáků z ODS. Vždyť bez něj by jejich muž v Černínském paláci možná vůbec neseděl.

Podobně se to má s Petrem Fialou. Ten Blažkovi nevděčí jen za pomoc při instalování kabinetu, ale i za zvolení předsedou ODS. Kdyby se teď s ministrem rozloučil, ohrozil by stabilitu strany, v níž je Blažek významným aktérem. Ze stejného důvodu toleruje i slabého ministra financí Zbyňka Stanjuru nebo sólistické akce europoslanců za ODS v čele s Alexandrem Vondrou.

Žluté a červené rekvizity tak jen slouží k bagatelizování problémů a odsouvání nepříjemných rozhodnutí. Nezřídka však souvisejí i se zlozvykem politiků něco jiného slibovat před volbami a něco jiného dělat po nich. Pro strany dnešní koalice by ale měl být varovný osud sociálních demokratů. Ti tak dlouho rozpačitě přešlapovali, až je voliči vyloučili rovnou z Poslanecké sněmovny.

Autor je politický analytik

Lukáš Jelínek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít