Jenže, jak už to bývá, postupně se ukazuje, že takřka idylický výjev byl namalován hodně nekvalitními barvami. A že tedy rychle opadává a odhaluje hodně nehezké věci, které se skrývají pod ním. 

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Honzejk: Stejní jako populisté. Místo reformy zdravotnictví Fialova vláda kličkuje a ohýbá pravidla

První je ta, jakým způsobem premiér vymetl s ministrem zdravotnictví. Nechal Vlastimila Válka hrát s mizernými kartami, které mu dalo ministerstva financí, aby ve finále přišel sám, přihodil další částku a prohlásil se za vítěze. Válek sice není u mladých lékařů nijak zvlášť populární, což mohlo jednání komplikovat, ale je otázka, proč měl premiér potřebu ministra zdravotnictví z TOP 09 takto ztrapňovat. K dobrým vztahům v koalici to jistě nepřispěje. 

Podstatné pro veřejnost je ale něco jiného. Vůbec není jisté, co se příští týden bude dít. Po úsměvech na tiskovce přišly pochybnosti. Některé lékařské organizace nesouhlasí s částkou, kterou premiér slíbil na zvýšení platů lékařů, bezmála deset miliard je jim málo. Šéf Lékařského odborového klubu Martin Engel dokonce označil dění na tiskové konferenci za hnusné divadlo. 

Dýchavičný systém

Ovšem i kdyby Engel a spol. nakonec ustoupili, vůbec není jasné, jak chce Petr Fiala svůj slib splnit. Slíbil totiž zvýšení platů nejen ve státních, ale i v krajských a soukromých nemocnicích. A tam vláda prostě nedosáhne.

Platy v nich jsou jen a jen záležitostí smlouvy ředitelů a lékařů. Jisté je, že za dodržení současných pravidel Fialův slib prostě splnit nejde. Takže není divu, že lékaři zacouvali, protest definitivně neodvolali a čekají, co Fialovi lidé vymyslí.

Čím se dostáváme k tomu, co je vlastně na celé situaci nejhorší. Jedinou možností, jak slib splnit, je poslat do nemocnic peníze přes Všeobecnou zdravotní pojišťovnu. A dodatečný přísun peněz podmínit tím, že je ředitelé rozpustí v platech lékařů. Což má hned dva problémy.

Zaprvé tím pojišťovna ztrácí autonomii a stává se jen převodníkem politických rozhodnutí. S takovou by byly zdravotní pojišťovny vlastně zbytečné, peníze by mohl rozdělovat rovnou nějaký odbor na ministerstvu zdravotnictví, nebo, vzhledem k tomu, že premiér ministerstvu zjevně nevěří, přímo na úřadu vlády.

Zadruhé by ředitelé nestátních nemocnic ztratili autonomii v rozhodování. S nadsázkou se dá říci, že s takovou se rovnou můžeme vrátit ke komplet státnímu zdravotnictví, což je za vlády, ve které dominuje ODS, tedy deklarovaně pravicová strana, vskutku pozoruhodný vývoj.

Je to celkově hodně smutný pohled: Místo aby se vláda snažila zdravotnictví zreformovat, podívala se na to, kde zbytečně utíkají peníze, například která zdravotnická zařízení jsou zbytečná – ano mám na mysli onu mýtickou optimalizace sítě zdravotních zařízení – tak pouze udržuje dýchavičný systém při životě doléváním dalších a dalších peněz. Nyní už navíc za cenu ohýbání základních principů a pravidel.

Jestli má být toto zdravotnická politika této vlády, tak pak není jasné, čím se vlastně liší politiky od populistů, kteří si s pravidly problémy nedělají, hlavně když vypadají štědře a je jim jedno, co se bude dít v budoucnu.

Poučení z toho celého: Improvizace je jistě dobrá metoda v kritických momentech. Ale pokud ji povýšíme na princip, jako se to nyní děje v souvislosti s odvrácením protestu lékařů, nemůže to nakonec dopadnout dobře. A pokud to nedopadne dobře ve zdravotnictví, budeme nahraní bez nadsázky úplně všichni.

Autor je komentátor Hospodářských novin

Petr Honzejk Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít