Autor článku srovnává současnou ruskou situaci se soumrakem Salazarova a poté Caetanova autoritářského režimu v Portugalsku před půl stoletím. Tam se tehdy moci chopila skupina důstojníků nespokojených s nekonečnými a marnými koloniálními válkami a Salazarova nástupce prostě svrhla.

Přehrát

00:00 / 00:00

Libor Dvořák: Nazrává v Rusku situace pro vojenský puč?

Jaké paralely tedy Galjamov vidí mezi někdejším postkoloniálním Portugalskem a dnešním postsovětským, ale stále imperiálním, Ruskem?

Čím déle trvá válka na Ukrajině, tím zjevnější je její nesmyslnost. Stále víc vysokých ruských armádních velitelů si nutně musí uvědomovat, že porazit současné ukrajinské vojenské síly, mohutně podporované Západem, se Rusku nepodaří – natož aby se podařilo svrhnout Zelenského a nahradit ho nějakým náhradním Janukovičem.

Navíc je pro řadu představitelů ruské armády jistě sporné, zda jejich vlast, největší stát světa, vůbec nějaká nová území potřebuje, když si v řadě případů neumí poradit ani s těmi stávajícími.

Za druhé: armáda přes kremelský propagandistický povyk vidí, že NATO do války s Ruskem nevstoupilo a že teze o plánech Aliance zaútočit přímo na Rusko se nenaplňuje. Navíc armádní velení nutně musí zlobit rétorika lidí Prigožinova typu, kteří si z ruské armády udělali fackovacího panáka.

A zatřetí jde i o problém image ruského prezidenta: čím více vyvstává před ozbrojenými silami a národem problémů, jež režim zcela viditelně nedokáže vyřešit, Putin se z velkého stratéga stále nezadržitelněji mění v obyčejného průměrného diktátora.

Když Galjamov hledá pro možnou vojenskou vzpouru v Rusku ve světě další paralely, samozřejmě si uvědomuje, že má-li být puč úspěšný, musí tu být určitý počet ozbrojených útvarů, které se proti dosavadnímu establishmentu budou ochotny vzbouřit, ale především taková revolta musí mít dostatečně pružné a vojensky zdatné velení.

Také ve společnosti musejí začít převládat protestní nálady – a popravdě řečeno nic z toho, co jsme právě vyjmenovali, v Rusku prozatím k vidění není.

V ruské společnosti i v armádě se naopak dají zaznamenat nálady značně prorežimní, včetně víry, že zvítězit se přece dá i v nespravedlivé válce. Jaké přesvědčení nakonec zvítězí, se zkrátka teprve uvidí, ale hned tak to zřejmě nebude.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Libor Dvořák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít