Nelze ani hovořit o nějakých hmatatelných výsledcích ve vládě. Nejlépe je konzistentní zahraniční politikou reprezentuje šéf diplomacie Jan Lipavský, víme ovšem, že voliči se rozhodují hlavně podle domácího dění.

Přehrát

00:00 / 00:00

Lukáš Jelínek: Dnes se Pirátům daří, musejí ale myslet i na svoji budoucnost

Piráti nejsou ušetřeni ani skandálů, zmiňme třeba násilnické chování exnáměstka ministra vnitra Lukáše Koláříka nebo nepotismem zavánějící historky z pražského magistrátu. Voliči ale nad nimi hůl nelámou a jejich preference zůstávají dvouciferné.

Důvodů může být víc. Jakkoli tomu rozdělení mandátů neodpovídá, za Piráty šla většina hlasů v rámci jejich volebního tandemu se Starosty a nezávislými. Také mohou sbírat trousící se příznivce koalice Spolu. No a přirozeně též těží z parlamentní absence klasické levice. Především mezi mladými přibývá těch, kteří očekávají akcentování levicových hodnot, v první řadě solidarity a spravedlnosti, právě od Pirátů.

Čím novým se odlišit?

Žádný strom ale neroste do nebe a i Pirátům by se nějaký osvěžující impuls hodil. Buďto se o něco ve vládě poprat, anebo aspoň nabídnout pár neokoukaných či odpočatých tváří. Ideální příležitostí k tomu o víkendu bude celostátní fórum, na němž si zvolí čerstvé vedení. Zatímco ale o místopředsednické židle se strhne mela, kandidáti na předsedu jsou nyní jen dva.

Původně to vypadalo na čtyři. Jenže napříč republikou málo známý plzeňský hejtman Rudolf Špoták pohořel s žádostí o krajské nominace a bývalý místopředseda Poslanecké sněmovny Vojtěch Pikal nakonec kvůli únavě a frustraci svůj zájem stornoval.

Zbyla europoslankyně Markéta Gregorová, jež má energie na rozdávání, je kritická k účasti Pirátů ve vládě s konzervativci a problémovými jedinci, jako je ministr spravedlnosti za ODS Pavel Blažek, a stranu by posunula lehce doleva. Jejím hendikepem však je bruselské angažmá.

Pirátští europoslanci mají pověst větších radikálů, než jsou jejich kolegové doma. Markéta Gregorová navíc avizuje, že by v Evropském parlamentu zůstala i coby předsedkyně a do české Sněmovny ji to netáhne.

Naproti tomu Ivan Bartoš má pověst matadora znalého tuzemských reálií, který si dokáže zjednat respekt. K tomu přispívají i útoky od lídra ANO Andreje Babiše, jenž si vybral Piráty za stěžejní ideové protivníky.

Bartoš ale rovněž zná zásadu „rozděl a panuj“. Když se Pirátům drasticky zmenšil poslanecký klub, předešel možné rebelii umístěním spousty spolustraníků do státních služeb. Tím však také zvýraznil dělící linii mezi těmi, kteří vychvalují účast Pirátů ve vládě, a těmi, kteří nad ní skřípou zuby.

Bartoš se nepochybně bude chlubit rozhýbáním digitalizace státní správy a vykročením k bytové politice, jež by mohla být nadějí zejména pro ty později narozené. Nad neúspěšným prosazováním manželství stejnopohlavních párů a Istanbulské úmluvy o násilí na ženách mávne rukou a na to, že ve vládě sedí i s tím typem politiků, které Piráti na předvolebním autobusu kreslili ve vězeňském mundúru, zapomene zcela.

Ostatní bude záležet na členech, příznivcích a voličích Pirátů. Přijde jim tato bilance jako uspokojivá? Nemají od druhdy protestní formace větší očekávání? Nebudou jim někdejší rebelové připadat vyčpěle?

Jakkoliv jsou Piráti relativně mladou stranou, je na čase, aby vedle zefektivnění vnitřních mechanismů začali uvažovat i o tom, čím novým se od zbytku partajního spektra odlišit. V opačném případě by pro ně účast ve Fialově pětikoalici také mohla být vrcholem, po jehož zdolání budou jen klesat.

Autor je politický analytik

Lukáš Jelínek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít