Situace si pravidelně všímají i v zahraničí: třeba analýza serveru Politico ukázala, že v roce 2022 bylo v Praze potřeba 25 čistých průměrných ročních platů na pořízení bytu o velikosti 75 metrů čtverečních, což je nejvíce v Evropě.

Přehrát

00:00 / 00:00

Apolena Rychlíková: Praha, hlavní město nedostupného bydlení

Už před pěti lety se tématu krize bydlení v tuzemském kontextu věnovala nezisková organizace Arnika. Tehdy vydala zdrcující analýzu, která varovala před řadou problémů v oblasti bydlení a reflektovala i nedostatek politických řešení.

Letos vydala stejná organizace ve spolupráci s řadou nezávislých odborníků a odbornic studii novou, tentokrát s názvem „Pražská bytová krize: perspektivy a souvislosti" a její závěry nejsou o nic povzbudivější.

Za poslední rok se Praha stala městem s nejvíce nedostupným bydlením v Evropě. Navzdory mírnému zvýšení počtu postavených bytů a i přes nové, inovativní politiky města, vzrostly ceny bytů za posledních pět let o více než 50 procent, zatímco průměrné mzdy vzrostly pouze o 21 procent.

Stále akutnější situace

Více než čtvrtina lidí přitom na bydlení vynakládá více než 40 procent svých příjmů – podle měřítek Evropské unie jsou takto vysoké částky plíživou formou ohrožení bezdomovectvím. Pro srovnání: částka, kterou takto platí pražské domácnosti, je dva a půlkrát vyšší, než je evropský průměr.

Problémy hlásí také nájemní bydlení, které se zdražovalo a promítla se do něj inflace. V nájmech přitom v Praze žije celá třetina obyvatel. Nájemníci a nájemnice trpí nejistotou především kvůli takzvanému „řetězení smluv“ na pouhý jeden rok, které umožňuje nekonečné zvyšování nájmů a nájemníky nijak nechrání.

Kromě toho, že studie detekuje problémy, se snaží bourat také některé zažité mýty, které se ke krizi bydlení váží. Odborníci, kteří se na jejím vzniku podíleli, například vyvrací stokrát omílané tvrzení o tom, že za krizi může pomalá výstavba. Problém je dle analýzy komplexnější – a přesně takové by mělo být i řešení.

Už se nestačí orientovat jen na čistě komerční výstavbu, město by se do výstavby bytů mělo zapojit také. Zároveň je třeba žádat větší spoluúčast developerů, navýšit kontribuce či u výstavby vždy žádat nějaký podíl dostupných bytů. A řešit by se mělo i čistě investiční nakládání – třeba v podobě cíleného neobsazování nájemníky nebo využívání bytů pro účely turistického Airbnb.

To vše by ale potřebovalo mnohem větší důraz na bydlení jakožto jeden z pilířů kvalitního života v Praze ze strany vládních politiků a političek. Ti bohužel mnohdy ani neví, jaká situace v Praze je, nemají adekvátní data a ani se je nesnaží sesbírat. Ačkoliv se o krizi bydlení ví a mluví, situace zůstává dále neutěšená, ba co hůř: stává se stále akutnější. Jak dlouho ještě budou Pražané čekat na změnu k lepšímu?

Autorka je publicistka a dokumentaristka

Apolena Rychlíková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít