Stavební povolení nezrychlí lusknutím prstu. Nový zákon se projeví až za tři roky, říká šéf Vinci Borovka
Češi si zvykli mít byt místo penzijního připojištění. Jinde v Evropě to ale není. Vlastnické bydlení tak bude i u nás do budoucna klesat a nahradí ho nájemní byty. V pořadu Peníze a vliv takový vývoj nastínil generální ředitel stavebního kolosu Vinci Construction CS Martin Borovka. V rozhovoru mluvil o nákladech na stavbu bytů, ale i o korupci ve stavebnictví nebo o nejnovějších událostech kolem tendru na dostavbu linky D pražského metra.
Stavebnictví se loni dostalo do propadu a bylo jedním z odvětví, které táhlo dolů celou českou ekonomiku. Podle šéfa stavební skupiny Vinci Construction CS Martina Borovky se na tom podepsal jak pokles počtu privátních zakázek, tak slabší investiční aktivita krajů a místních samospráv. Naopak u dopravních staveb bylo vidět, že vláda masivně investuje do nových silnic a železnic.
Přijde letos oživení ve stavebnictví?
Dopravní stavitelství je řekněme na svém maximu: budeme rádi, když jak proinvestiční politika vlády, tak krajů, regionů a měst bude bude pokračovat. Očekávám lehké oživení z hlediska pozemního stavitelství, protože přece jenom ceny hypoték trochu klesají. Možná i nálada ve společnosti už je trochu jiná. Třeba cena plynu je zhruba jenom o 10 až 15 procent dražší, než byla před válkou na Ukrajině. Samozřejmě jsou energie pořád na můj vkus hodně vysoko. Ale očekávám v pozemním stavitelství lehké oživení v roce 2024.
Pozemní stavitelství, abychom tomu dobře rozuměli, jsou stavby budov, bytů.
Ano, domy, kancelářské budovy, byty.
Martin Borovka
Generální ředitel Skupiny VINCI Construction CS Martin Borovka vede skupinu pod různými názvy už 17 let. Začátky jeho kariéry sahají do roku 1993, kdy byl ještě během studií ve Francii na stáži ve skupině Eurovia.
Od roku 2005 byl výkonným ředitelem, v lednu 2007 se stal generálním ředitelem a od května 2008 byl předsedou představenstva společnosti EUROVIA CS. Po integraci (červenec 2022) dvou stavebních skupin v ČR je generálním ředitelem největší stavební skupiny v Česku a na Slovensku – VINCI Construction CS.
Pokud jde o byty, velkým tématem je u nás nedostupnost vlastního bydlení. Byty jsou drahé, platy nízké. Podle indexu společnosti Deloitte jsme byli loni v ukazateli dostupnosti vlastního bydlení dokonce druzí nejhorší v Evropě. Je za tím třeba i fakt, že se u nás prostě celkově přece jen staví draze?
Za mě se nestaví draze. My děláme společné nabídky jak v Polsku, tak ve Francii, takže mám zkušenosti z těchto dvou zemí. Na metr čtvereční výstavby rodinného domu nebo budovy jsme na stejné cenové úrovni, plus minus 10 procent, jako v České republice. Ten problém je jinde. My jsme trochu v naší mentalitě nahradili byt za penzijní připojištění. A to nikde nikde v té civilizované části západní Evropě není, vlastnické bydlení není tak rozšířené jako v ČR. To znamená, že počet vlastního bydlení bude podle mě jenom klesat a bude stoupat nájemní bydlení, které bude financováno jinými zdroji.
Takže podle vás tedy způsobuje dražší bydlení enormní poptávka po bytech, které lidé využívají místo investice třeba na kapitálovém trhu?
Ne. My jsme si mentálně zvykli, že každý má vlastnit byt, na což na západě od nás díky mobilitě nejsou lidé tak zvyklí, a mají jiné nástroje, jak se zabezpečit do důchodu. Jako jsou kapitálová a životní připojištění atd. U nás je to prostě mantra. Ve Francii nebo v Německu, které znám osobně velmi dobře, si lidé nemůžou dovolit byty, jak si představujeme my, že bychom si je měli dovolit v ČR. My máme problém v tom, že stavebnictví je schopno vyprodukovat metr čtvereční bytu relativně stejně, akorát že když se třeba podívám na Francii, tak tu územní přípravu neplatí developer, platí to stát, město nebo nějaká regionální rozvojová agentura. A u nás jsme si zvykli, že má všechno zaplatit developer, zároveň developer má taky platit kompenzace městům a obcím. To se každému líbí. Jenže co ten developer udělá? Promítne si to do ceny, přidá cenu za naše stavební práce a pak to prodává. Také doba, kdy získá pozemek, a kdy pak získá stavební povolení, je u nás extrémně dlouhá. Což je pro developery také extrémně finančně náročné.
Na zdlouhavé povolovací řízení si loni stěžovaly i podnikatelské svazy. Od ledna ale platí nový stavební zákon a zákon o liniových stavbách, teď přejmenovaný na zákon o strategických investicích. Obě normy mají to extrémně dlouhé povolování zkrátit. Stane se to?
To, co říkaly podnikatelské svazy, my ve stavebnictví říkáme už víc než 10 nebo 15 let, že získání stavebního povolení v ČR bylo extrémně komplikované. Za mě očekávat, že se novým stavebním zákonem lusknutím prstu změní rychlost získání stavebního povolení a začne se intenzivně stavět to, co bylo zablokované, je trochu iluzorní. Protože stát a jeho instituce, to je velkotonážní loď, a když chcete, aby se posunula doprava nebo doleva, tak to chvilku trvá.
Kartely a korupce
V čele společnosti, dříve Eurovie, nyní Vinci, stojíte už sedmnáctým rokem. Jak se podle vás proměnilo prostředí ve stavebnictví, které mělo v minulých letech dost špatnou pověst kvůli kartelovým dohodám a korupci? Známe asi všichni kauzy stavebních zakázek kolem Davida Ratha, do kterých byla zapojena velká stavební firma Metrostav. I vaše firma ale dříve figurovala v kartelové dohodě, kterou řešil antimonopolní úřad, nebo se někteří vaši manažeři dostali do podezření z různých korupčních metod. Jak stavebnictví v Česku funguje? Lepší se ta situace?
Já jsem ve stavebnictví asi 25 let, působili v něm ale i můj dědeček a tatínek. Takže mám ke stavebnictví i nějaký citový vztah a strašně nerad mám tuto nálepku korupčníků. Ve stavebnictví pracuje obrovské množství fachmanů, lidí, kteří jsou zapálení, a dělají tu náročnou, složitou práci proto, že na konci dne, roku je vidět nová silnice, nová zastávka, nová tramvajová trať, nový dům. Pár mých nebo našich kolegů mělo v tomto pohledu nějaké excesivní jednání, ale nálepku korupčního prostředí nemám rád, protože není pravdivá. Velká většina lidí, kteří v něm pracuje, se takhle nechová. To je moje první poznámka k vaší otázce. A protože já to chování nemám rád, tak vedu už 17 let stavební skupinu tak, že zavádím principy, abychom se chovali správně a korektně. A jednou, až budu muset odejít, tak bych chtěl odejít s čistým štítem. K těm našim kauzám. Ony jsou samozřejmě hrozně mediálně zajímavé, akorát vy už jste ty články nedočetla do konce. Protože všechna nařčení vůči naší skupině byla buď zastavena v průběhu vyšetřování, nebo je dokonce zrušily soudy. Vím, že je mediálně zajímavé, když úřad rozhodne o našem kartelovém jednání, ale když to rozhodnutí ÚOHS pak zruší soud, tak už to vás novináře nezajímá. Já tomu rozumím, ale z našeho pohledu jsme se ničeho špatného, podle vyjádření soudu, ale i vyšetřovatelů, nedopustili.
Já jsem se na to ptala i proto, že nešlo jenom o kauzu Rath a další. V minulosti třeba společnost Skanska, která přišla na český trh ze Švédska, tvrdila, že není schopná u nás soutěžit, protože nebude korumpovat. Takže to prostředí bylo nějak systémově narušené.
Já si myslím, že takto to není. Za prvé společnost Skanska tady nakoupila firmy, jako byly IPS a Dopravní stavby Olomouc, takže to nebyl nikdo, kdo sem nějak vpadnul. Já to od tehdejších manažerů Skansky, kteří tam byli dávno před současným ředitelem Michalem Jurkou, beru jako obhajování své obchodní a ekonomické neschopnosti před akcionáři. Prostě tu situaci takto vůbec nevnímám.
‚Nejpodivnější tendr‘
Vaše firma je členem sdružení, které bylo vyřazeno z velké zakázky pražského dopravního podniku na stavbu druhého úseku metra D. Vy jste to napadli. Antimonopolní úřad nedávno zrušil výběr vítězné firmy Subterra kvůli referencím. Šéf úřadu Petr Mlsna o tom ale bude rozhodovat znova, protože pražský dopravní podnik odmítá jakékoliv nesrovnalosti a odvolal se. Vy sám o té zakázce nebo o tom tendru mluvíte jako o nejpodivnějším, který jste zažil. Tak co to tedy vypovídá o schopnosti zadávat v Česku velké zakázky? Říkáte, že žádná systémová korupce tady není. Tak o čem to tedy je?
Já bych to rozdělil na chování státu jako ministerstva dopravy a řekněme krajů, měst a města Prahy. Tam vidím velký rozdíl a opravdu si stojím za svoji historickou zkušeností sedmnácti let, že chování dopravního podniku a vyhlášení tendru na metro, linku D, považuji za nejpodivnější tendr, který jsem ve své historii zažil.
Co se s tím stane dál, samozřejmě uvidíme, jak rozhodne předseda antimonopolního úřadu po rozkladu, který pravděpodobně podá dopravní podnik, jak to deklaruje v médiích. A buď ho potvrdí, nebo nepotvrdí. To se týká referencí Subterry a jejího správného vybráni jako vítěze veřejné zakázky. Jenom připomínám, že naše nabídka byla o 2,4 miliardy levnější než nabídka Subterry.
Na to se chci také zeptat, protože ÚOHS bude rozhodovat ještě o vaší další stížnosti, a to že vyloučení vašeho konsorcia z tendru kvůli údajně nízké nabídnuté ceně právě o ty více než dvě miliardy nižší, než nabídla vítězná Subterra, bylo nezákonné. Co jsou tedy vaše argumenty, že ta vaše cena kolem 28 miliard korun byla reálná, splnitelná?
Naše argumenty jsou vcelku logické, protože sám dopravní podnik deklaroval, že tato stavba by měla stát něco kolem 25 miliard. My jsme nabídli 28 miliard, tedy už o 10 % více, než byla reálná odhadovaná cena dopravního podniku. A tvrdit, že naše cena je nízká, je absolutní nesmysl.
Zajímal by mě ještě jeden pohled. Mám v poslední době takový pocit, že se na těch velkých zakázkách odehrává určitý souboj mezi skupinou Metrostav na jedné straně a třeba vaší a dalšími velkými firmami na straně druhé. Není v tom už něco toxického, určité vyřizování si účtů mezi velkými firmami na trhu?
Já bych to takto vůbec neviděl, protože zakázky zadává buď buď stát, nebo města nebo obce a my o ně soutěžíme. Jediné, co chceme, je to, aby ty soutěže byly férové. K té celé férovosti je tady Úřad na ochranu hospodářské soutěže. Samozřejmě jsou tady Vinci Construction CS, druhá skupina Metrostav, které soutěží o veřejné zakázky a každý z nás chce uspět, ale já nevidím jinou cestu než uspět férovou cestou.
