Role Josefa
„Já jsem fakt zatracanej smolař,“ pomyslí si Josef, když na chvíli odloží sekeru. Ruce ho bolí, dlaně pálí a hlavou mu táhnou chmury. Celý život se snažil dodržovat zákony. Ty židovské. Je z krve Davidovy. Potomek krále. Ale do pohodlného života na královském dvoře má fakt daleko.
Na živobytí si vydělává poctivou tesařinou. Na svůj původ byl vždycky hrdý, to zas jo. Jinak se ale o politiku moc nezajímal. Chtěl se hlavně oženit, mít spoustu dětí, jak se na spořádaného Žida patří.
Však se také zamiloval. Zdálo se mu, že konečně našel tu pravou. Marušku! Byla krásná, zbožná, z dobré rodiny. Na rukou by ji nosil. Zásnuby nachystal. Tak se to přeci má.
Jenže ona si pak najednou přijde a... „Josefe, já Ti musím něco říct. Jsem asi těhotná. Ale neboj se, já Ti nebyla nevěrná. Těžko se to vysvětluje. Ale zkus mi věřit, prosím tě...“ Co měl asi tak dělat? Nechat ji v hanbě? Vždyť by jí nejspíš ukamenovali. Vzal si jí.
Snaží se jí věřit. Ale v hlavě mu to stejně vrtá, to zas ne, že ne. Fakt je, že od té doby, co je s Marií, i jemu se občas dějí divné věci. Zdá se mu, jako by k němu mluvily hlasy. To bude nejspíš únavou, pomyslí si Josef. Bylo toho na něho v poslední době nějak moc.
Pitomý císařský nápad
Za všechno stejně můžou ti zatracení Římani. Císař Augustus přišel se sčítáním lidu. A každý, že se prý musí dát zapsat tam, odkud pochází. Co naplat. Naložil těhotnou Marušku a hurá do Judska, do Betléma. Z Nazareta je to pořádná štreka.
Kvůli tomu pitomému císařskému nápadu byla celá země vzhůru nohama. Každý někam cestoval. Však také v Betlémě nebylo kam hlavu složit. Všechno plné.
Ještě že nakonec našel aspoň ten chlívek. Žádný luxus, ale lepší než nic. A to ještě netušil, že to na Marii v noci přijde. Jen si to představte. Jeho prvorozený syn. A narodí se takhle! Štěstí, že je ta jeho holka zlatá silná ženská. Zvládla to úžasně.
Kuťa, vertep nebo ščedrivky. Ukrajinské vánoční tradice i přes válku zůstávají, změnilo se jen datum
Číst článek
Pak tam ještě courali ti mágové. Vedli divné řeči. Marii to hrozně vystrašilo. Bála se o malého. To víte, šestinedělí. Tak jsme nakonec raději utekli do Egypta. Není to tu špatný. Práce dost. A dobře placená.
Ale doma je doma, povzdechne si Josef. Vstane, protáhne se. Hospodin pomáhej – pronese zažitou modlitbu. Plivne do dlaní a tesařská širočina zasviští vzduchem...
Milé posluchačky, milí posluchači: až budete letos stát u jesliček, zkuste se na chvíli zadívat na Josefa. Nejspíš bude stát tak trochu vzadu. Stranou záře andělských reflektorů. Nenápadný, občas trochu ustaraný, ale většinou rozhodný a silný.
Nejspíš se tak trochu trápí tím, co všechno je ještě třeba udělat, aby byli jeho blízcí v bezpečí a bylo jim dobře. Takoví už Josefové bývají. Tak šťastné a veselé. A nezapomínejte na Josefy...
Autor je dramaturgem náboženské redakce České televize
Radost z olympijských her
Klára Notaro
Bude obnovená pomoc západu Ukrajině účinná?
Libor Dvořák
Ministryni pro vědu, výzkum a inovace Česko potřebuje. Musí mít tah na branku
Apolena Rychlíková
Putin si může mnout ruce nad střety svých odpůrců
Alexandr Mitrofanov