Slovo trafika mívá podtext čehosi nesprávného. Ale když to vezmeme do důsledků, i ty trafiky pro válečné veterány bývaly užitečné. Za mocnářství i v první republice jim daly obživu, zajistily chybějící služby pro veřejnost.

Přehrát

00:00 / 00:00

Miloš Šenkýř: Ombudsmanská dvojtrafika a její trafikanti

Ombudsmanská chyba před těmi 22 lety vznikla jinde. Iniciátoři myšlenky počítali s tím, že ombudsmanem bude zkušený člověk, respektovaný, komunikativní.

A totéž bude platit pro jeho zástupce či zástupkyni. Bralo se, že už pouhý jejich názor bude impulsem k zamyšlení, že nepotřebují rázná zákonná zmocnění.

Možná i proto se tak nějak počítalo, že ty lidi nebude potřeba odvolávat. Snad jen v případě, jak říká zákon, že by „vykonávali činnost, která může ohrozit důvěru v nezávislost a nestrannost výkonu funkce“.

Ty formulace jsou obecné. To umožňuje schovat pod ně leccos, ale také mezi nimi kličkovat jako úhoř.

Jak podnik slouží svému okolí

Ve sporu, který teď v kanceláři ombudsmana nastal, se zatím poslanci přiklánějí k verzi, že ombudsmana by nemohli odvolat, ani kdyby chtěli.

S odstupem let – a to tam část tehdejších poslanců ještě je – tak mají před sebou krásný důkaz, že zákon není jako scénář psaný herci na míru.

Ukazuje to, že nastavení vztahu ombudsmana a jeho zástupce je až naivní. Pokud se ti dva neumějí domluvit sami, řešení v předpisech nenajdeme.

Souhra mezi ombudsmanem a jeho zástupcem je zásadní pro chod instituce, stejně jako pro ně samé. Když zůstaneme u toho přirovnání k trafice, je to zvláštní trafika.

Dostal ji jeden, jeho jméno je na štítu, ale shora mu přidělili dalšího trafikanta. Mají to být dvě trafiky v jedné? Mají si ti dva konkurovat? Je ten druhý spíše brigádník na záskok? Jak poznat, který je lepší, a nabízejí oba totéž zboží?

Když teď ten první chce, za okénkem bude vidět jen jeho tvář. Je tu proto otázka, jestli by se už to udílení koncese na trafiku, volba ochránce a jeho zástupce, nemělo dít pro dvojici.

Pro takovou, která by si navzájem sedla. Nebo jestli by neměl být ombudsman v čele kolektivního orgánu – samozřejmě s lichým počtem členů –, kde by o sporných věcech, jako teď řeší, hlasovali. A třeba se i ve funkci točili.

Oba první ombudsmani by si možná zvolili jiné zástupce, kdyby mohli. Ale bylo důležité, že výběr respektovali. Teď jsme se dostali do situace, kdy spory uvnitř kanceláře ubíjejí instituci samu.

Převzato z Plusu

Jsme zpět u té trafiky. Ony ty trafiky pro veterány vznikaly s ohledem na to, jestli voják neměl ruku, nohu. Co vzniklo na míru veteránovi jednomu, nemuselo druhému pasovat. Pokud i to bylo jedním z důvodů kritik od Václava Klause, ukázal prozíravost.

Tu by ale měli projevit ti, kteří mohou zajistit, aby ta trafika měla v očích veřejnosti stejně dobré jméno a stejně dobrou nabídku, jako když měl první trafikant za sebou první roky provozu.

A neřešilo se, jaký je uvnitř trafiky pořádek a kdo právě má službu, ale jak dobře ten podnik slouží svému okolí a jestli se třeba lidé nebojí, že v něm nakoupí šmejdy. Tím méně, aby váhali, u koho nakupovat.

Autor je editor a moderátor Českého rozhlasu Brno

Miloš Šenkýř Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít