Britský dramatik: Hradecká inscenace Kočky v oreganu byla lepší, než to, co se tehdy hrálo v Anglii
Kočka a oregano jsou slova, která většinou v jedné větě nepoužijete. Britský dramatik Torben Betts je dal rovnou do názvu své divadelní hry. Kočku v oreganu, komedii zesměšňující anglickou společnost, v sobotu poprvé představí Komorní scéna Aréna v Ostravě a to za Bettsovy přítomnosti. Je to vůbec poprvé, kdy zahraniční autor na svou hru do tohoto divadla přijel.
Pro ty, kteří Vaší tvorbu vůbec neznají, mohl byste popsat, co je pro ni charakteristické?
To je zajímavá otázka. Myslím, že píšu dva typy her. Jeden je tragický, poetický a takový hodně divadelní. A pak píšu hry jako je právě Kočka v oreganu a ty zakládám hlavně na společenské trapnosti, která je v Británii dlouhodobým tématem. Ta komika částečně vychází z tragédie a neschopnosti vyjádřit sebe sama. Je to vlastně směšná tragédie.
Kde se minulý svět střetává s moderním. Státní opera se po tříleté rekonstrukci znovu otevírá
Číst článek
Konkrétně Kočka v oreganu reflektuje moje zmatení ze situace v Británii v roce 2012, kdy jsem hru psal. Zmatený jsem teď logicky ještě o něco víc. Musím tragické věci popisovat i komicky, aby mě to téma pořád bavilo. Užívám si, když rozesměju lidi v situaci, kdy oni sami ví, že by se smát neměli.
Kočku v oreganu nově uvádí Komorní scéna aréna v Ostravě. Věděl jste už předtím o některých jiných projektech tohoto divadla nebo pro vás bylo úplnou novinkou?
Popravdě, vůbec ne. Nevím ani pořádně, co se děje na divadelní scéně v Anglii. Žiju poměrně samotářský život ve Skotsku, takže moc nesleduju, co se děje ve světě divadla obecně. Ale kvůli této jedné hře jsem v České republice už potřetí, takže mám letmou představu o tom, jak může tuzemská divadelní kultura vypadat. Musím říct, že tu máte dobrý vkus, když jsem tu už potřetí. (smích)
Podle ředitele Komorní scény aréna jste první zahraniční autor, který do divadla přijel. Jezdíte takto na každou novou inscenaci?
Je divné, když se spisovatel nezajímá o to, jak jeho hru zpracovávají. Zvlášť v zahraničí. V tuhle chvíli nikdo v Anglii mé hry nezkouší, tak jsem i potřeboval dorazit sem a přesvědčit se, že se mnou počítají alespoň ve světě. Přijel jsem do Ostravy moc rád. Kočka v oreganu se před pár dny poprvé hrála například v Limě, v Peru, takže doufám, že mě někdy pozvou i tam. I když nesnáším létání a taky jeho vliv na životní prostředí, rád přijmu pozvání v podstatě kamkoliv.
Konzultoval s vámi režisér Petr Svojtka svoje postupy v průběhu zkoušení nebo jste mu nechal absolutně volnou ruku?
Režisérům dávám úplnou volnost. Když mi agent řekne, že tenhle režisér chce zpracovat moji hru, odpovím: „To je fajn.“ A oni to pak udělají. Do zkoušení jsem se nikdy aktivně nezapojoval. Každá inscenace je díky tomu jiná a to mě baví. Samozřejmě se mi pak některé líbí víc než jiné, ale nikdy se mi nestalo, že by se mi představení nelíbilo vůbec.
Před dvěma lety jsem se byl na Kočce v oreganu podívat v Hradci Králové Králové (jednalo se o inscenaci režiséra Petra Štindla v Klicperově divadle, pozn. red) a bylo to dokonalé. Nejspíš nejlepší zahraniční zpracování, které jsem viděl. I když ti herci třeba neuměli tolik anglicky nebo neznají moc dobře anglickou kulturu, tak ty postavy zahráli, jako kdyby v Británii žili. Vlastně se mi to líbilo i víc než produkce, která byla tou dobou v Anglii.
Předtím, než jste se začal věnovat jenom psaní, jste studoval i herectví. Kterou roli byste si teoreticky chtěl v této inscenaci zahrát a proč?
To je poměrně jednoduché říct, protože jsou v podstatě jen dvě možnosti. Nejspíš bych hrál postavu nóbl zmateného opilce Olivera, což je jedna z té hlavní dvojice postav. Sám jsem ale asi víc podobný Emily než jejímu partnerovi. Taky jsem lehce otravný a moc mluvím o politice. Ale ženu bych asi hrát nemohl, takže by to byl Oliver. Ale myslím si, že všechny figury, které se ve hře objeví, mají v sobě část mě.
Místo dramatika učitelem?
V jiném rozhovoru jste řekl, že kdybyste nebyl dramatik, byl byste velmi nešťastný učitel. Dramatikem jste, znamená to tedy, že jste úplně šťastný?
To vůbec ne, je spousta věcí, které mě trápí. Myslel jsem to spíš jako vtip. Ani povahou nejsem moc rozjařený člověk, ostatně jako dramatici obecně. Kdybych nebyl dramatik, tak bych se nejspíš zkusil dál věnovat herectví. Dělám prostě to, co si myslím, že je pro mě to správné a psaní mi pomáhá ve vyjadřování.
Také jsem nikdy nechtěl být zavřený v kanceláři nebo ve třídě a nechtěl jsem mít nad sebou někoho, kdo mi bude říkat, co mám dělat. Být dramatikem je poměrně náročná a nejistá práce a ani po finanční stránce to často není zrovna lehké, ale můj čas je prostě jenom můj a to mám rád.
To je vše. Jen snad… Tuším, že máte přesně za měsíc narozeniny. Předpokládám, že spolu do té doby mluvit nebudeme, tak přeji všechno nejlepší.
Bude mi 52, což je věk, ve kterém zemřel William Shakespeare, takže mám měsíc na to napsat nějakou geniální hru. Nemyslím si, že to dám.
