Jsem takový fotograf-uličník, usmívá se herec Brukner. Vyjde mu kniha fotografií
Herce divadla Járy Cimrmana Petra Bruknera určitě znáte, letos oslavil osmdesátku. A protože je také fotograf a výtvarník, tak se můžeme těšit na jeho knihu. Jmenuje se Petr Brukner a uvidíme v ní jeho fotografie ulice. „Jsem takový uliční fotograf-uličník. A guru toho je Cartier-Bressnon,“ usmívá se.
Z vlastní zkušenosti vím, že dostat se k vám do divadla je problém, tedy získat vůbec vstupenky. Čím to je, že zájem neutuchá?
To je záhada i pro mě. Někdo to jednou řekl – my jsme takový ten laskavý humor, i když to zní banálně. V současném zmagořeném světě je život tak složitý, že lidé mají laskavého humoru málo a že k tomu tíhnou. A v našem divadle máme necelých 300 míst, tak to nestačíme doplňovat představeními, i když hrajeme jako blázni. Fyzicky už mě to zmáhá.
V současném zmagořeném světě je život tak složitý, že lidé mají laskavého humoru málo a tíhnou k němu, vysvětluje vyprodaná představení Cimrmanů herec Petr Brukner. Poslechněte si celý rozhovor.
Příští rok to bude 30 let od premiéry seriálu Bylo nás pět. Vy jste tehdy hrál Jirsáka. Plánuje se setkání všech pěti otců a synů. Je to tak?
Je to týden, co za mnou přišel můj televizní synek, Čeněk Jirsák, které mu je asi už 33. Ten mi řekl, že se chystá na příští rok setkání, nevím, jestli se sejdeme všichni, protože jeden z těch kluků prý žije v cizině. A bude to v Kouřimi, protože Kouřim je tím seriálem tak poznamenaná, že si to udělají jako svátek.
Jak na tu práci před 30 lety vzpomínáte?
Karel Smyzcek je můj oblíbený režisér, jeden z pěti, se kterými bych dělal i zadarmo. To bylo pohodové natáčení, stejně tak s Jiřím Menzlem, to jsou takoví pohodoví režiséři, je to také tím, že si to obsazují svými kamarády.
Vzpomínám si na pocit po příjezdu do Česka. Byla to naděje, říká studentka z Krymu
Číst článek
Ale vy jste kamarádil i s dalšími režiséři?
Mám vypsáno, s kolika režiséry bych dělal zadarmo, což byl Miloš Forman, je to Honza Svěrák, Karel Smyczek a Woody Allen.
Byla nějaká role letos?
Nebyla, ale kdyby mě někdo oslovil, tak bych se omluvil a odmítal, protože už nejsem ten typ, který by musel ráno brzo vstávat, být na place, tam ještě odříkávat texty, se kterými bych třeba ne úplně souhlasil. Moje dcera, která je produkční, a náš Péťa je také u toho, tak mi volali nějací jejich známí, já se omluvil, ať se nezlobí, že už jsem prostě starý člověk.
Fotky a foráže
Pořád fotíte? Máte cyklus Dvojice…
Mám asi dvacet velkých rámů A3 a říkal jsem si, že moje fotky, které jsou ve formátu A4, se tam vejdou dvě. A tak jsem si řekl, že udělám dvojice lidí takových, jak si je pamatuji. Mám tady třeba dirigenta Libora Peška, když jsme zkoušeli naši operu Proso. Pak tady mám profesora Františka Dvořáka, kunsthistorika, kterého znám také z hospody.
Divadlo Járy Cimrmana vstoupilo do 57. sezony. ‚Ať nám Zdeňka neutahaj,‘ přeje si Petr Brukner
Číst článek
Tohle je další náš kamarád Petr Šabach, Petr byl bezvadný, také chybí. A tady to je paní Thao, se kterou jsem se seznámil, když mě fotila do Reflexu, strašně sympatická paní. Poslal jsem jí fotku, ještě večer mi poděkovala a stali jsme se takoví kolegové.
A chystá se výstava?
Chystá se jedna výstava, která by měla být v galerii někde na Vinohradech, měl jsem tam přesunout výstavu z Písku, ale bylo to v době mých operací a neměl jsem na to čas. A neměl jsem na to ani náladu, nemám rád tohle počasí, mám rád, když už je jaro nebo léto.
Fotografie je koníček, který vás provází celý život. Teď by měla vyjít knížka, která by se měla jmenovat Petr Brukner?
Asi se tak bude jmenovat, je to takový čtvercový formát, jak kdysi vycházela světová fotografie. Tak teď to dělá jedno nakladatelstvíčko a vydává také takzvané fotografující nefotografy. Což jsem vlastně já.
Stopy Járy Cimrmana zavedou diváky do míst věnovaných géniovi. Průvodci budou herci divadla
Číst článek
Co bude k vidění ve vaší knize?
No ta ulice, já jsem takový uliční fotograf. Uličník. A guru toho je Cartier-Bressnon.
Co výtvarnictví? Děláte ještě foráže? Co to vlastně je?
Je to koláž, jejíž vyznění musí být vždycky nějaký vtip. Vykrádám klasiky, to mi řekl kamarád v hospodě – vykrádej klasiky, kteří jsou mrtví a nemohou se bránit.
Vidím tady Rolling Stones, Keith Richrds oslavil také osmdesátiny…
Ano, my jsme stejně staří. Já jsem všecky své foráže – koláže nazval Blízká setkání třetího druhu, jsou to setkání lidí, kteří by se spolu vůbec nemohli potkat. Nebo předmětů. Věnuji se také objektům, pokud je tedy na to počasí, protože je dělám veliké.
Jak vzpomíná Petr Brukner na hereckou kariéru? Poslechněte si celý rozhovor.
