Film Sucho není souboj ideologií. Problém krajiny je společný nás všech, říká režisér Bohdan Sláma
Oceňovaný režisér a scenárista Bohdan Sláma v rozhovoru s Lucií Výbornou mluví o svém novém filmu Sucho. Ve snímku se řeší témata spojená s krajinou, zemědělstvím, ale i mezilidské vztahy a složitost komunikace rodičů s dětmi. „Film není ekologickou agitací, to, co se děje s krajinou, je společné pro všechny,“ popisuje Sláma myšlenku snímku.
Ve čtvrtek měl premiéru filmu Sucho. Jak vzniklo téma filmu? Na jakém základě?
Začalo to sloučením několika životních situací a pocitů. Scénář vznikal především v době covidové, všichni si najednou uvědomili, že naše existence je křehká.
I v dnešních dnech se ukazuje, že zemědělci to mají hodně složité a v zemědělství je hodně otázek, které se týkají celé společnosti, přibližuje film Sucho režisér Bohdan Sláma
Taky jsme si během té doby uvědomili, v jaké krajině jsme, jak ji ovlivňujeme a jak ovlivňuje ona nás. Pokud se ke krajině chováme špatným způsobem, má to potom dopad na naše vztahy.
S kým se bavíte, když ladíte koncept filmu?
Určitě si nevystačím sám, jednak mám ženu, která mi vždycky dokáže dát referenci toho, co dělám, protože se sama věnuje psaní scénářů. A také učím na FAMU, kde mám velmi dobré studenty, takže se nechám cupovat studenty.
Damián Vondrášek a Honza Hecht mi dělali nejdůvěrnější dramaturgy, pomáhali mi rešeršovat situaci. Samozřejmě nemůžu vynechat producenty z Negativu, se kterými jsem tuto látku vyvíjel od samého začátku a kteří mi dávají velmi tvrdou oponenturu, takže se v procesu tvorby necítím osamělý.
Ve filmu se objevuje i téma umírání. Kdo vám umřel během covidu?
Během covidu mi nikdo neumřel, ale kořenem toho příběhu byla hodnota umírání doma. Protože je to stále společensky nevyřešené, neobjevené téma.
Naše rodina měla to štěstí, že táta nemocný rakovinou, jehož doktor dělá paliativní medicínu, mohl odejít doma a ne někde v nemocnici za kusem plastu. Takže jsem měl v hlavě postavu doktora, který rezignuje na svou kariéru a skrze poznání se začne věnovat paliativní péči.
Válka je hnus. Zóna zájmu je o věčných sklonech člověka k násilí, říká režisér Jonathan Glazer
Číst článek
Když jsem se pana doktora Štěpánka ptal, která situace s umírajícím je pro něj nejtěžší, tak říkal, že ta, když umírá máma od malých dětí, to je ztráta světa. Když jsem si takovou situaci představil, řekl jsem si, že to nemůžu točit, to je moc strašlivé.
Ale to téma mě pořád nechtělo pustit. Hlavní hrdina filmu Sucho František vede svoji rodinu do svého snu, čímž jim ničí život. Paralelou umírající matky je ve filmu krajina. Spojení mateřství s krajinou mi přišlo jako něco strašně silného.
Dilematické téma
Proti sobě stojí ve filmu generace a odlišné způsoby hospodaření v krajině. Jak to udělat, aby to nesklouzlo k agitaci k ekologickému směru?
To bylo ústřední téma diskusí nad scénářem. Abychom zůstali objektivní, aby film nevyjadřoval rozpor mezi názory, i když tam konflikt je. Ale aby film samotný zůstal v tom, že krajina je společná věc nás lidí.
Ať má kdokoliv jakýkoliv z extrémních názorů, jako obě hlavní mužské postavy ve snímku.
To, co se v současné době děje s krajinou, je jim společné. Spíš než o souboj ideologií šlo o dilematické téma, které je obsaženo v našem vztahu ke krajině.
K natočení názorově vyváženého filmu jste musel porozumět oběma stranám.
Na Moravě jsme měli velké štěstí, že jsme narazili na pana Millera, což je velký zemědělec. Dal nám důvěru a natáčeli jsme na jeho polích a polích jeho sousedů, i když se taky bál, jestli z filmu nebude ideologizovaný pohled na hospodaření v krajině.
Spolutvůrce Staříků režíruje nový film. Provazníkův Sbormistr se inspiruje kauzou Bambini di Praga
Číst článek
Když jsme měli premiéru v Brně, měl pan Miller pořád obavy, co ze snímku vzejde, ale nakonec přijal tu snahu vyjádřit komplexní problém skrytý za zjednodušujícími pohledy.
I v dnešních dnech se ukazuje, že zemědělci to mají hodně složité a v zemědělství je hodně otázek, které se týkají celé společnosti. Společnost se naučila, že je v zemědělství málo lidí, málo lidí mu rozumí. Řeší se jen na rovině ekonomie.
Proto bych byl rád, aby film obrátil pozornost veřejnosti k zemědělcům a otevřel otázky týkající se zemědělství. V tom nás v Brně film nezklamal, snad ani pana Millera, ani lidi, co se zabývají ekologií, protože jsme se snažili o komplexnost.
Máte kapelu Sójová Milada, což je punková kapela, kde hrajete se svými dětmi.
Ano, abychom měli co dělat společně, to je přece krásné, že si spolu můžeme zahrát. Naše děti mají rádi punk, což je pro mě, který vyrůstal na folku, něco jiného.
Jsem rád, že mi dovolili hrát s nimi. Naše muzika není vlastně tak úplně punková, jsme taková fúze a říkají o nás, že jsme underground.
Hudba jako společný zájem vybízí k tomu poslouchat jeden druhého, podrobit to sdělení dynamice, rytmu, což je podle mě známka dobrého životního postoje.
Poslechněte si celý rozhovor, audio je nahoře v článku.
