Není to trapačka, která někam vtrhne. Je to zoufalá žena, říká Peková o roli ve filmu Přišla v noci
Český snímek Přišla v noci se dá zařadit mezi horor, komedii a psychologický film. Do kin vešel na začátku listopadu. Stárnoucí matku, která vpadne do života svého třicetiletého syna a jeho ženy a odmítá odejít, hraje Simona Peková, známá z brněnského HaDivadla. „Hledala jsem tam prvek toho, že to není taková trapačka. Je to zoufalá žena na konci své cesty, která udělala spoustu chyb a chce je napravit, ale nevychází jí to,“ přibližuje Peková.
Pro Simonu Pekovou je role matky v Přišla v noci herecké sólo. „Ze začátku jsem byla uzavřená do sebe, tu její protivnost jsem si v sobě pěstovala, až se mi zdálo, že ve mně bydlí, že ve mně nějak spí. A sama jsem se i vůči okolí měnila trochu v příšeru, lehce hysterickou. Dokonce jsem i plakala. Několikrát mě poslali zakouřit si na balkon,“ popisuje Peková pro pořad Mozaika na Vltavě, jak si ke své roli matky Valerie hledala cestu.
Za prvé jsem začala u sebe, protože se přiznám, že taková všeobecně oblíbená paní nejsem. Jsem hodně řečná, epická, říkám často a ráda lidem pravdu do očí – někomu se to nelíbí, někdo to přijme, říká Simona Peková
„Nebyl to jednoduchý úkol. Nejprve chlapci poslali synopsi, kterou jsem si pročetla, a řekla jsem si v duchu, sama jsem taková ‚zábavnice‛, starší paní, která má ráda humor a není úplně blbá. Říkala jsem si, tohleto je pro mě jak napsaný. To bude taková lehká komedie, tu ženskou zahraju… Pak jsem se začala do té role víc a víc dostávat,“ popisuje Simona Peková.
Film se natáčel pouhých 19 dní, Simona Peková na něm strávila 7 natáčecích dní.
„Zažila jsem něco, co jsem v životě nezažila. Po strašně dlouhé době jsem svobodně tvořila. Měla jsem prostor, mohla jsem mít připomínky k textu, něco si upravit, mohla jsem mluvit, jak se říká, ‚jak mi zobák narost‘. A věřte mi, že těch sedm dní jsem tam chlapcům odevzdala veškerý svůj potenciál,“ říká herečka.
Trapačka i zoufalá žena
Matka Valerie ve filmu naruší život svého syna. „Hledala jsem tam prvek toho, že to není taková trapačka, která někam vtrhne. Je to zoufalá žena na konci své cesty, která udělala spoustu chyb a chce je napravit, ale moc jí to nevychází. Je to takový bezdomovec, je to člověk, který bojuje o vše, a po dosti dlouhé době se vrací za svým synem Jiříčkem,“ přibližuje svoji roli Peková.
Jak uchopit roli problematické matky a tchýně, hledala Peková sice nejdřív sama u sebe, pak se ale vrátila k obrazu své maminky.
„Byla to žena velmi specifická. Vychovávala mě tvrdě. Někdy se mi zdálo, že je ke mně příliš kritická, někdy se mi zdálo, že je dokonce zlá. Až teď, když je po smrti, jsem si začala uvědomovat, že všechno to, jak mě dirigovala a co mi říkala, možná vysílala z lásky. Abych se něčemu vyhnula, něco abych dokázala...“ vzpomíná brněnská herečka.
A podle reakcí diváků se jí zoufalá a nesympatická žena podařila ztvárnit dobře.
„Když jsem šla po promítání na toaletu, tak se mě lidé tak jako by stranili, ustupovali do různých rohů a říkali: Paní Simono, my bychom vás doma nechtěli,“ shrnuje Peková a je přesvědčená, že otevřený závěr filmu zájem diváků o příběh matky Valerie ještě prohloubí.
Ačkoliv je Peková známá hlavně z divadla, má za sebou už mnoho filmových rolí. Hrála například ve snímcích Zapomenuté světlo, Nuda v Brně, Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště, Pouta nebo ve snímku Oskara Reifa Postel.
Poslechněte si celý rozhovor, audio je nahoře v článku.
