Scénáře s otevřeným koncem mají svou roli i místo v kinematografiích po celém světě. Někdy totiž není na škodu říct o informaci méně a nechat diváka, aby si to prázdné políčko doplnil podle vlastních preferencí.

Navíc je docela příjemné, když můžete odejít s kamarády z kina a hned začít vesele diskutovat nad otázkami: Opravdu zemřel? Dali se dohromady? Byl to tedy celé jenom sen?

Horší situace ovšem nastává, když vás po odchodu ze sálu lehce bolí hlava a napadají některé z následujících: Vážně ta postava zemřela na vykrvácení z prstu? Jakou roli měla ta Ruska, co ukazovala J. K. Simmonsovi prsa? A proč vlastně adaptace populární knižní série začíná až sedmým dílem?

Velmi konkrétním příkladem tohoto nemilého fenoménu je Sněhulák švédského režiséra Tomase Alfredsona, který poprvé na stříbrném plátně oživuje oblíbenou literární postavu detektiva Harryho Holea. Čím více se totiž snažíte probírat přívalem nesrovnalostí v ději, tím více vám dochází, jaký příběhový chaos jste právě sledovali.

Filmový divák Holea (s tváří archetypálního britského psychopata Michaela Fassbendera) poznává ve chvíli, kdy už se jeho vyšetřovatelské úspěchy proslýchají celým Norskem a kdy tíha osobních trablí dohnala detektivní celebritu k pití. Fassbenderův Hole tak na první (a upřímně ani na pátý) pohled nevypadá jako myšlenková supermašina, kterou by na jeho místě předlohou nepopsaní mohli očekávat.

Vyniká sice ve spánku na různých površích, ale jinak je to člověk s výhradně nesuperhrdinskými schopnostmi. (I zbraň si doma schovává u desky Sex Pistols – ha!)

Jen čtenáři knih ale asi pochopí, proč Fassbender stráví dobrých 20 minut úvodu hrou na lidskou trosku. Naštěstí se ale objeví posila z Bergenu v podobě Rebeccy Fergusonové (která už si roli "sidekicka" zkusila v posledním Mission Impossible) a s ní i morbidní případ Holeova gusta.

Sériový vrah, který se po letech vrací, aby svým obětem odřezával kusy těla a zanechával před jejich domy lišácky se usmívající sněhuláky, zavede Holea a mladou detektivku Katrine do zasněžených norských ulic. Kde neslyšeli o žaluziích a kde anglicizace společnosti dosáhla takové míry, že se v Oslu úplně vykašlali na psaní nápisů v rodném jazyce. Ani Hole si v takovém prostředí nepamatuje, jak se jeho jméno vlastně vyslovuje.

Všechny formální nesrovnalosti ale pouze předcházejí faktu, že Sněhulák je mizerný thriller, který nemá moc společného se svou předlohou ani s vlastním trailerem. Jeho hlavní dějová linka je navíc zašmodrchaná do epizod, které nikam neústí a bez nichž by se (stejně jako řady postav) film klidně obešel.  

Ačkoli Alfredsonův snímek vypadá jako velkofilm se známým mezinárodním obsazením, kvalitou odpovídá spíše televiznímu programu na nedělní odpoledne. Propadá totiž v klíčové věci: uvést filmové diváky do světa Harryho Holea. A fanoušky o to víc utvrdí v tom zůstat u knih.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít