Stáří je pro muzikanta nepříjemný zádrhel, plešatění pracovní nekázeň, směje se Michael Kocáb
Jméno Michaela Kocába si spojujeme s melodiemi i politikou. Hudebník, občanský aktivista i politik promluví o aktuální práci na opeře, ale také o tom, jaký vztah má k Českému rozhlasu. „Obrovskou výhodou je – i když dnes už to stoprocentně neplatí, že tu nejsou kamery, takže se člověk může soustředit jen na tu podstatu a moderátora,“ říká muzikant. Jak je pro něj rozhlas důležitý z historického hlediska? A v čem mu pomáhá poslech vážné hudby?
S Michalem Horáčkem si prý 25 let dlužíte operu. A teď pracujete na opeře Vyhnání ďáblů z Areza, což je původně obraz italského malíře Ambrogia di Bondoneho. O čem to bude?
Odvíjí se to od biblického příběhu, ale my ho chceme našít na současnou situaci, kterou jsme obklopeni, tedy na útok z Moskvy.
Bachovo Air je stejná písnička jako Yesterday, jen se k němu přistupuje s jinou vážností, naznačuje skladatel Michael Kocáb
Člověk se dostane do situace, o které by si nikdy nepomyslel, že se zrovna jemu může stát, a najednou čelí katastrofě. Nejsme to tedy konkrétně my Češi, ale Ukrajinci. A my chceme postihnout různé způsoby reakcí lidí. Teď jsme ve fázi, kdy s Michalem dáváme dohromady libreto, scénář, příběh.
A slyšíš už tu hudbu?
To ne. Otázka slyšení hudby je věc, kterou se zabývám už od svých studijních let na konzervatoři, kde se často říkavalo – slyším to. No – já to neslyším. Já si to představuji. V těch představách něco slyším, ale je to pořád jen představa. Že by mi v hlavě zněl orchestr a já jen rychle opisoval, to bohužel ne.
Zpívá se ti dnes píseň Stáří jinak?
Pořád čekám, kdy mně řeknou, že bych měl zpívat Stáří, zatím pořád ještě zpívám Mládí. Nezpívá se mi jinak, protože se mentálně pořád cítím na třicet. Nemohu sloužit – moje máma mi říká, že bych měl umět stárnout. A já jí odpovídám, ať mě do toho stáří pořád tolik nenutí.
Speciálně pro profesi rockového muzikanta je stáří nepříjemný zádrhel, který se musí eliminovat a vytěsňovat. Zrovna tak jako plešatění, to je pracovní nekázeň.
S Kocábem si už 25 let dlužíme, že napíšeme operu, přibližuje nový projekt textař Horáček
Číst článek
Jak posloucháš vážnou hudbu? Máš na to čas? A když máš, co si poslechneš?
Miluji Wagnera. Wagner je monumentalista. Jeho umění bylo zneužito v třetí říši, ale on za to nemohl. Pak Stravinského a samozřejmě trojici Beethoven, Mozart, Bach, to je moje školní literatura, znám od nich téměř vše.
Oni jsou kyslík, voda a vzduch hudebního skladatele. A ještě bych k nim doplnil The Beatles. Myslím si, že disponovali stejně mohutným talentem. Bachovo Air je stejná písnička jako Yesterday. Kde je rozdíl? Jenom jiné tóny jinak doprovázeny a jiná vážnost, se kterou je k dílu přistupováno.
Jaký máš vztah k rozhlasu?
Já jsem homo politicus. Proto se mi vybaví rozhlas v historii, kdy sehrál v československé politice významnou roli, například v květnu 1945 při Pražském povstání. To je pro mě zásadní. A co se týče rozhlasu jako média, tak má jednu obrovskou výhodu, která už dnes moc neplatí – a to, že tu nejsou kamery a člověk se soustředí jen na tu podstatu a moderátora.
Jak reaguje Lucie Výborná, když nedorazí včas do studia? A kdy Michael Kocáb naposledy dirigoval? Poslechněte si celý rozhovor.
