Základem Smetanova díla byl jeho citový život, popisuje autor jeho životopisu Pavel Kosatík
Spisovatele a publicistu Pavla Kosatíka čeká křest jeho nové knihy o Bedřichu Smetanovi. Jak probíhá rekonstrukce života významné české osobnosti? „Já jsem se ho snažil, jak říká syn jednoho mého kamaráda, ‚přemyslet‘, to znamená nově ho pojmenovat pro naši dobu,“ přibližuje v pořadu Jak to vidí...
„Starší knížky byly přeci jenom většinou psané ještě za starého nebo ještě staršího režimu. A to byly časy, na rozdíl od těch dnešních, mnohem autoritativnější, kdy se i hudba lidem podávala jako hotová věc. To znamená jako ‚Smetanu berte, nebo nechte ležet‘. Nebylo tam moc prostoru pro vnitřní diskusi,“ popisuje Kosatík.
V čem se tedy nová kniha od svých předchůdkyň liší? „Záleží mi na tom, aby lidé měli chuť nejen na Smetanu, ale vůbec na klasickou hudbu. To nejde dělat tím, že budete říkat hotové pravdy. Takže já jsem se snažil o jakýsi neautoritativní tón i o vtip.“
„Velmi bláhový by byl ten, kdo by si myslel, že když má 50 knih jako literární zdroje, že jenom z těchto písemných pramenů se dá v pravdivé verzi zrekonstruovat život,“ podotýká spisovatel a upozorňuje, že to platí pro téměř jakoukoliv historickou rekonstrukci.
Kosatík také vysvětluje, jak postupoval v případě českého skladatele: „Já jsem se ho snažil, jak říká syn jednoho mého kamaráda, ‚přemyslet‘, to znamená nově ho pojmenovat pro naši dobu.“
U Bedřicha Smetany zdůrazňuje spisovatel jeho citový život. „Ten byl základem všeho, jak u vztahování se k lidem, tak taky u hudby, která je plná citu, vřelosti, vroucnosti a emocí. My vlastně o jeho citovém životě víme jenom to, co byl ochoten dát do korespondence nebo deníků.“
Komentovat slovenské volby?
Uplynulo pár dní od slovenských prezidentských voleb, které stále výrazně rezonují českým mediálním prostorem.
Čtyřicet procent samizdatu prošlo bytem nevidomého Klementa Lukeše, popisuje Kosatík svůj osud v knize
Číst článek
„Překvapuje mě, jak někteří lidé v komentářích razí názor, že bychom měli Slováky odepsat a dál už se k nim nevyjadřovat, protože pokud tak budeme činit, vměšujeme se do jejich věcí, a to nám nenáleží,“ přemýšlí publicista.
„Česko-slovenské vztahy by se neměly redukovat jenom na nacionální problematiku. Nejde jenom o to, že jsou příslušníci jiného národa než my, ale oni taky buďto jsou, nebo nejsou demokraty. Buďto uznávají, nebo neuznávají lidská práva. Tím chci říct, že s námi sdílejí, nebo nesdílejí témata, která jsou internacionální.“
„Pokud by byl někdo okřikován, že nesmí do slovenských věcí mluvit, neměl by si téma nechat vzít. Pokud nám záleží na slovenské demokracii, musíme se jí zabývat,“ míní Pavel Kosatík a dodává, že podmínkou pro komentáře je vkus a inteligence.
