Řemeslo mi umožňuje vtisknout do skla duši lesa a vyvolat chuť si sáhnout, přibližuje umělecký sklář
Přírodní prvky na vícero smyslových úrovních inspirují tvorbu Jana Plecháče, uměleckého ředitele sklárny Moser. „V lese sahám na stromy, koukám na všechny možné detaily, miluji les,“ líčí pro Radiožurnál designér, který si ve společnosti přehlcené technologiemi všímá tendencí zklidnit se a který chce jít naproti vytvářením struktur, nad kterými se člověk pozastaví.
Bavili jsme se o složitém životě sklářství vůbec kvůli energetické krizi. Ale u Moseru to může být tak, že i v krizi si lidé kupují luxusní věci? Někdy jako investici, ale ta se tvoří až na trhu, takže na začátku nevíte.
Na začátku to nevíte. Můžete tomu jít samozřejmě trochu naproti, určitými limitovanými záležitostmi.
Na sklářský průmysl doléhá souběh krizí. Za covidu se lidé hezkými věcmi zazásobili, stýská si Jan Plecháč
V době krizí je to tak, že ta nejbohatší vrstva většinou ještě bohatne. Na druhou stranu se taky projevuje, jestli je ve společnosti chuť nakupovat. Když se neprodává, neznamená to, že by ta bohatá vrstva neměla peníze, je to jenom chutí.
Máte nálady, kdy lidi utrácejí z nějakých důvodů mnohem více – a pak peníze mají a prostě nenakupují. U nás je hrozně složitá i geopolitická situace, protože sem nelítají bohatí Američani, nelítají sem bohatí Číňani, Rusové tu nejsou... lítají sem třeba bohatí Tchajwanci. Je spousta vlivů, co to ovlivňuje.
Důležitý aspekt je ten, že během covidu, jak byli všichni zavření doma, tak hodně nakupovali.
Chtěli to mít doma hezké a všichni se tak zásobili, že už to doma všichni hezké mají. I na všech sklárnách, které se tady tomu segmentu věnují, je vidět, že společnost je docela saturovaná.
Jste umělec, který rád jde na hranu. Jste progresivní, ale pracujete v tradiční firmě, kde zřejmě nějaký konzervativismus zpod dveří vylézá. Jak se s tím kamarádíte?
Je to tak, jak říkáte. To jsem už ale samozřejmě věděl, když jsem do Moseru šel. Taky jsem věděl, že třeba nebude úplně lehké se s tím popasovat.
Myslím si ale, že nacházím míru, kdy vím, že někde je dobré přitlačit a být trochu experimentálnější, být trochu víc edgy (na hraně, pozn. red.), a někde se zase držet zpátky a tradici zachovávat.
Řemeslníků je nedostatek a zájem o ně ale stále roste. 70 procent absolventů učilišť nepracuje v oboru
Číst článek
Snažil jsem se vytvořit určitou vizi, která za mě poodkrývá DNA Moseru, které tam už nebylo vidět. Počítá s tím, že máme část dědictví, která je naší chloubou a kterou si chceme uchovat, ale na druhou stranu se musíme posouvat dopředu a tam se to bez nějakých větších změn neobejde.
Myslím si, že je důležité si uvědomit, v čem tradice vlastně tkví. Tradice může být jenom v tom, že máme skvělé řemeslo, ale to můžeme použít na totálně současné věci. To je moje vize: použít řemeslo, ale být současný.
Fascinace strukturou
Jestli si dobře pamatuji, tak na vaši první moserovskou kolekci jste šel od lesa, doslova. To se tak stane, že jdete lesem a najednou si říkáte: ‚Tak z tohohle by byla váza, tahle šiška je skvostná‘?
Je to jedna z posledních kolekcí tohoto roku. Je to tak, že miluji struktury a klidné přírodní barvy, a to je něco, co se v Moseru už léta neobjevilo, byť tam už někdy v 60. letech takové první vlaštovky zaznamenané byly.
Sklárna Květná ve Strání po 230 letech končí, propustí většinu zaměstnanců. Důvodem je nárůst cen energií
Číst článek
V lese sahám na stromy, koukám na všechny možné detaily, miluji les. Když se podíváte na kolekci Duše lesa, tak ty věci jsou do skleněných objektů strašně hezky vtisknuté, což není vůbec jednoduché. Právě díky řemeslu, které ovládáme, to možné bylo. Autenticita je do toho krásně vložená.
Sám říkáte, že doba je přehlcená technikou a že jsme začali mít deficit struktury, že nám chybí struktury. Z čeho ten pocit pramení?
Jako designér mám jednu úlohu, senzitivně vnímat svět kolem sebe. Když si sám srovnám, jak vypadá můj život, tak jsem ještě dost zpátečnický, já se techniku snažím využívat co nejméně.
Ve společnosti to ale vidět je, jsou vidět tendence trochu se zklidnit, začít opět používat haptiku, protože strojů a technologií je kolem nás strašně moc.
Vracím se zpátky ke kořenům, myslím, že jsou pro lidi podstatné. Proto všechny novinky, co jsem pro Moser navrhl, jsou právě o haptice, že si na ty věci chcete sáhnout, že z toho máte nějaký pocit, potažmo emoci.
Zpomalení výroby a nové technologie. Sklářská firma hledá cesty, jak ušetřit na výdajích za energie
Číst článek
Když jdete třeba některými částmi Prahy, nepřipadá vám to až přebarvené, až překombinované?
S tím mám velký problém. Léta hlásám, že když třeba jdete v Anglii po Londýně nebo po jakémkoli jiném městě, tak ve veřejném prostoru vidíte mnohem méně barev.
Už je jedno, jestli to jsou zaparkovaná auta, kdy v anglické ulici nevidíte žluté auto, červené auto, pokud to není Ferrari – všechno je černé, šedivé, stříbrné a máte tam mnohem větší vizuální klid. U nás je to totální Balkán.
Jak se ve sklárně pracuje s barvami a plánuje výroba? Poslechněte si celý rozhovor s Janem Plecháčem v audiu v úvodu článku.
