S bělovlasým Geraltem z Rivie (v seriálu ztvárněným filmovým Supermanem Henry Cavillem), jehož nevděčným povoláním se vlivem genetické mutace stalo zabíjení všudypřítomných příšer, se čeští čtenáři poprvé setkali v roce 1992 prostřednictvím povídky Stříbrný meč. Celosvětové popularity se ale sága dočkala až v roce 2007 díky stejnojmenné počítačové hře, vyvinuté polským studiem CD Projekt RED.

Typická animace herních soubojů při vytváření seriálu nepochybně ovlivnila také producentku Lauren Schmidtovou. Když Geralt (který se jinak zbytečným šarvátkám i přes neustálé urážky okolí snaží vyhýbat) vezme do ruky meč, divák začne instinktivně sahat po myši. Sugestivní prací s kamerou ale podobnost s herním Zaklínačem končí.

Děj první řady se na rozdíl od hry alespoň částečně drží textu Sapkowského a sleduje příběh tří hlavních protagonistů. Vedle zaklínače je tu mladičká princezna Cirilla, která se po napadení domovské Cintry sousedním královstvím Nilfgaard ocitá sama na útěku. Motiv královského potomka, na něhož za hradbami paláce čekají nástrahy skutečného světa, není ve světě fantasy ničím novým. Dějová linka Ciri se někdy únavně vleče, díky přesvědčivému výkonu její představitelky Freyi Allenové ale naštěstí po dobu všech osmi epizod nezačne úplně nudit. Dobrou volbou bylo i obsazení doposud neznámé britské herečky Anyi Chalotrové do role komplikované a příkré čarodějky Yennefer z Vengebergu, která pomocí magie překoná vrozené postižení páteře a získá si Geraltovo srdce.

Chladný zabiják i romantik

I přes počáteční protesty fanouškovské základny není co vytknout ani samotnému Cavillovi. Ten se před natáčením nechal slyšet, že je milovníkem knižní ságy a desítky hodin strávil i s její počítačovou verzí. Jeho Geralt je přesně takový, jak ho Sapkowski zamýšlel: rozpolcený romantik i chladný zabiják v jedné osobě.

Geralt si na první pohled nepotrpí na výřečnost ani city – podle obyvatel spisovatelova univerza ostatně zaklínači žádné emoce neprojevují – když je ale v ohrožení někdo z jeho nejbližších včetně ukecaného barda Jaskiera, v češtině známého jako Marigold (Joey Batey), neváhá na jeho obranu tasit zbraň. V morálně šedém světě Zaklínače představuje Geralt podivuhodný odstín spravedlnosti. Svoje specifické zásady totiž není ochotný porušit ani pro příslib zlatých grošů, kterými ho za likvidaci monster odměňují vesničané, králové i bohatí čarodějové.

Putování ústřední trojice se odvíjí v oddělených příběhových linkách, seriál ale nerezignuje ani na epizodickou strukturu původních povídek. Každý z příběhů se přitom odehrává ve vlastní časové rovině. Výsledek je často nepřehledný a dá zabrat i znalcům Sapkowského světa, natož pak těm, kteří se se Zaklínačem setkávají poprvé. Odhalení způsobu, jakým je seriál vyprávěn, vyžaduje zejména při sledování prvních čtyř dílů značnou dávku pozornosti. Nutno ovšem dodat, že závěrečné setkání Geralta s jeho „dítětem překvapení“ Ciri představuje víc než dostatečnou odměnu za vynaložené úsilí.

Škoda jen, že celá série působí trochu jako přespříliš dlouhý úvod ke „skutečnému“ ději, který Netflix odhalí prostřednictvím dalšího pokračování až v roce 2021. Vzhledem k rozsahu předlohy je ale pochopitelné, že tvůrci nechtěli osudy postav oklestit na pouhý zlomek toho, čím si Sapkowski získal své čtenáře. Právě jako adaptace knižní fantasy ságy Zaklínač svádí ke srovnání s veleúspěšnou Hrou o trůny od americké televize HBO. To by ale byla chyba. Zaklínač je totiž svůj: temný a plný násilí, ale i humoru a odvahy. Přesně tak, jak se dá očekávat od budoucího seriálového hitu.

Gabriela Knížková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít