Knihy o pravěku Eduarda Štorcha děti ještě neomrzely

Eduard Štorch patřil mezi nejoblíbenější autory dětské literatury. Jeho knihy ani dnes o malé čtenáře nepřicházejí a své místo stále mají i v hodinách dějepisu. A to i přesto, že dnes toho víme o životě pravěkých lidí přece jen více.

Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Lovec mamutů v muzeu Eduarda Štorcha Lobči

Lovec mamutů v muzeu Eduarda Štorcha Lobči | Foto: Jana Huzilová

Důkazem je i mezinárodní sympozium Štorchův memoriál, které se včera a dnes konalo v Praze ke 135. výročí narození tohoto spisovatele a pedagoga.

Podle doktorky Hany Havlůjové z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, která se podílela na přípravě sympozia, Štorchovy knihy mohou klidně obstát v konkurenci dnešní dětské literatury.

„On dokázal velmi hezky odhalit základní parametry dětské literatury. Možná že spousta dnešní dětské literatury vychází z konceptů, které on ověřil,“ vysvětluje Havlůjová.

Přehrát

00:00 / 00:00

O Eduardu Štorchovi mluvila doktorka Hana Havlůjová z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze

Než Štorch příběh napsal, tak ho nejdříve vyprávěl svým žákům, kteří mu dávali první zpětnou vazbu, jak dodává.

„Myslím, že Lovci mamutů je nejoblíbenější povinná literatura v dějepise,“ přiznává. A nic na tom nemění ani fakt, že archeologie už je dnes o hodný kus dál.

Podle Havlůjové měl Štorch výhodu toho, že archeologické nálezy v Kobylisích, Čimicích nebo Bohnicích se odkrývaly za spisovatelova života, protože se tam v té době hodně stavělo. Byl tedy nejblíž k pramenům. Dnešní archeologie prý musí spoléhat už jen na to, co zůstalo právě v knihách.

Archeologie pro děti

Sám Štorch byl vzdělaným archeologem. Snažil se dětem tuto vědu co nejlépe přiblížit a vydával se tak cestou, jakou dnes pracuje etnoarcheologie, která používá pararely, anlogie ze života přírodních národů a hledá souvislosti.

„I když on si to používal svým způsobem spíše pro pedagogické účely. Ale byl v tom možná někdy napřed prostě proto, že to potřeboval vysvětlit žákům, kteří bydleli v té lokalitě a kteří mu nálezy třeba přinesli,“ kvituje jeho pedagogické schopnosti Havlůjová.

„To, že máme v osnovách učivo, které se týká pravěku, je určitě dědictví Eduarda Štorcha,“ domnívá se.

Na druhou stranu se prý ukazuje, že řada tvořivých učitelů navazuje na jeho metody, v nichž se žákům snaží přiblížit konkrétní regionální dědictví.

Jana Vondráčková, Iva Menšíková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme