Přípravy na Ligu národů jsou skoro stejné jako na Euro, říká vedoucí týmu fotbalové reprezentace Pešír
Vedoucí fotbalové reprezentace Tomáš Pešír se podobně jako další členové realizačního týmu připravuje na atraktivní červnové zápasy Ligy národů se Švýcarskem, Španělskem a Portugalskem. A oproti minulosti má ještě o něco více práce, jak říká v rozhovoru pro Radiožurnál Sport. V něm se vrátil i k nešťastné chybě v komunikaci při karetním trestu pro obránce Jana Bořila během loňského Eura.
Jak hektické jsou pro vás dny před začátkem Ligy národů?
Jsou hektické už jenom kvůli tomu, že budeme hrát čtyři zápasy. Když to srovnám například s Eurem, tak tam jsme měli tři zápasy ve skupině a pak už vlastně nikdo nevěděl, co bude dál, takže přípravy jsou skoro stejné jako na Euro. Výhoda je, že dva zápasy hrajeme doma, kde máme už nějaké automatismy a organizace je trochu jednodušší, hlavně na ty venkovní zápasy toho ale máme docela dost.
Poslechněte si rozhovor s vedoucím týmu české fotbalové reprezentace Tomášem Pešírem
Co mezi vaše povinnosti patří? Člověk si u pozice vedoucího týmu představí, jak si například v nižší soutěži vyplní zápis a rozhodčí se mu postará o kávu...
Tištěné registračky už nevozíme, takže se to trochu změnilo (smích). Od té doby, co se dozvíme, na jakých stadionech budeme venku hrát, jede můj organizační tým do té dané země na vizitu, v tomto případě do Portugalska a Španělska. Většinou se podíváme na tři až čtyři hotely, nějaký pro tým vybereme, agentura nám ho zajistí a já jsem poté kontaktní osobou pro všechny asociace. Takže řešíme veškerou dopravu, hřiště, prohlídku stadionu, pak už to kolečko probíhá tímto způsobem.
A domácí zápasy?
Ty jsou v podstatě úplně stejné, akorát nemusíme jezdit na tu vizitu, protože hotel tu máme standardní, ten už všichni známe. Co se týče samotného zápasu, ty automatismy jsou úplně stejné, ať už hrajeme doma, nebo venku.
Do té agendy patří komunikace s „matchmanažerem“, termíny, kdy kdo přijíždí, kdy má oficiální trénink, kdy je tisková konference, co chceme do šatny nebo ten zápis, o kterém jste mluvil. Všechno se musí sladit s ostatními stranami, v tomto případě se Švýcary, Španěly a Portugalci.
Španělsko a Portugalsko jsou fotbalové velmoci. Mají nějaké zvláštní požadavky?
Abych řekl pravdu, úplně to nevím, to jde za naším oddělením logistiky. Já znám pouze naše požadavky. Mezi ty klasické patří, že se pořád držíme příjezd dvěma autobusy nebo že chceme dodávku s hydraulickou plošinou, protože vozíme hodně věcí.
Máme hodně detailních požadavků na hotelu, abychom se tam prakticky s nikým nepotkali, vymýšlíme ty cesty tak, abychom byli hodně separovaní. Někdy vezmeme i trochu horší hotel, protože je praktičtější. Dále si vybíráme tréninkové hřiště, catering do šatny, hodně ovoce, pití, čokolády, je toho docela dost...
Program českých fotbalistů v Lize národů
Zmínil jste tu hydraulickou plošinu, na co ji potřebujete?
Mimo zavazadla hráčů vozí naši kustodi padesát až šedesát beden vybavení. Kdyby měli každou bednu vyhazovat sami, myslím, že by měli problémy se zády, protože to minimálně čtyřikrát dávají tam a zpátky.
O kolik se vám zjednodušil život v souvislosti s tím, že už není tak přísná doba covidových omezení?
O hodně. Předtím jsme museli zjišťovat restrikce v každé zemi, do které jsme jeli, pro každou to bylo jinak. Měli jsme například hráče z Anglie, kteří mohli přiletět sem, ale pak už nemohli jinam. Nebo když jsme hráli v Polsku proti Estonsku a kluci z německé ligy tam přijet mohli, ale sem už zase přijet nemohli. Tohle nám nyní odpadlo.
Předtím jsme navíc opravdu nepotkávali nikoho, ani personál na hotelu, což bylo často v některých případech obtížné. Dnes je to už vše trochu povolené, změnil se protokol od UEFA a pandemická situace už není tak zoufalá jako dřív. Já jsem jedině rád, snad už se to nevrátí.
Fotbalisté začnou Ligu národů doma, Ronaldo by mohl přijet v září. Hrát se bude zřejmě v Praze
Číst článek
Když člověk poslouchá, kolik toho všechno máte na starosti, stane se pak, že můžete zapomenout na takovou banalitu, jako se řešila na Euru ohledně žlutých karet a podobně?
Přesně tak. Jede nás přes padesát lidí, je to velký organizační nápor, i když to máte připravené tip ťop. Když dostanete agendu, která je obrovská, chyby se mohou stát. Zmínil jste žluté karty, to už se snad nestane.
Vyčítal vám to někdy někdo?
Moc bych se v tom už nebabral, je to rok stará záležitost. Ale bavil jsem se s vedením, že když člověk něco dělá, je vidět a má toho hodně, občas udělá chybu. Tak to prostě je a neschovávám se za to. Teď tady povídám, jak perfektně připravujeme sraz, ale může se přihodit cokoliv.
Váš realizační tým v čele s Jaroslavem Šilhavým dostal od svazu opět důvěru, ale odešel generální manažer Libor Sionko. Nakolik se změnila práce pro vás? Nový generální manažer totiž ještě není.
Změnila se docela dost, protože jeho kompetence jsem dostal na starost já, dá se říct, že teď mám funkce dvě. Musím být po ruce trenérům, jsem napojený na předsedu, na generálního sekretáře a podobně. Je toho docela dost, uzavřely se nové smlouvy a to se administrativně dotahuje, to si teď osahávám já. Role manažera je pro mě ale jako nová zkušenost určitě přínosem, nevadí mi to.
Jezdíte i za hráči? Pro ně to teď také musí být náročné, dohrávají sezonu se svými kluby a nebudou mít po ní ani pořádně volno.
Je to náročné, termín není ideální, ale taková je realita. Čeští hráči nebudou mít ani dva týdny dovolené a pak by měli nastoupit na sraz. Máme to rozdělené, ne že bychom za někým jezdili ven, ale jsme v kontaktu, někoho obvolává trenér, někoho asistent, někoho já... Začínáme být v kontaktu také s kluby, hlavně s těmi českými, protože tam budeme určitě chtít nějaké hráče povolat. Já mám na starosti kluby zahraniční.
Jak reálná je účast obvyklých opor ze zahraničí, které vždy jezdily, když dovolilo zdraví?
Zatím tam nevidím žádný velký problém. Se stabilními členy týmu, se kterými jsme mluvili, je to v pořádku. Ve středu jsem měl například pěkný půlhodinový telefonát s Janem Kuchtou a ten je třeba úplně natěšený, tenhle přístup se mi líbí.
S Patrikem Schickem je také vše domluveno?
Tady úplně nemohu říct, zrovna Patrika Schicka si řeší trenér sám.
