Můj přesun do Německa byl výhodný pro všechny strany, hlásí fotbalista Kaloč z Kaiserslauternu
Z Baníku Ostrava do druholigového německého celku 1. FC Kaiserslautern. Taková byla cesta fotbalisty Filipa Kaloče na začátku roku 2024. V rozhovoru pro Radiožurnál Sport čtyřiadvacetiletý záložník prozradil, jak je spokojený s dosavadním herním vytížením, ale také přiblížil atmosféru na stadionu, kam i na druhou bundesligu chodí padesátitisícové návštěvy. Jak je na tom mladý hráč s němčinou a sleduje ještě výkony Ostravy?
Jaké jsou hlavní rozdíly mezi nejvyšší domácí fotbalovou soutěží a druhou německou bundesligou?
Největší rozdíl vidím ve fotbalové kvalitě. V Německu je to spíš fotbal nahoru dolů, nestává se moc často, že by tady chtěl někdo zalézt a bránit výsledek. Zápasy jsou hodně otevřené a i první tým může prohrát s posledním. Je to hodně nevyzpytatelné.
Poslechněte si, jak si fotbalový záložník Filip Kaloč pochvaluje angažmá v německém Kaiserslauternu
Lze říct, že tým z druhé bundesligy by byl na úrovni elitě české ligy?
V české elitě jsem nebyl, takže nevím. Myslím to tak, že česká liga je hodně specifická. V Německu mi to přijde více fotbalovější a padá mnohem více gólů v Česku.
Z Ostravy do Německa
Jak se vůbec zrodil váš přesun do Kaiserslauternu?
Vzhledem k tomu, že jsem v Baníku nehrál, tak částka, za kterou jsem přestupoval, tak byla výhodná pro oba všechny. Cítil jsem, že potřebuji změnu, a když jsem se dozvěděl o zájmu takového klubu jako je Kaiserslautern, tak jsem to angažmá chtěl rozhodně zkusit.
Kde si vás všimli?
Když jsem mluvil s ředitelem, tak říkal, že mě sledovali při reprezentačních srazech i v Baníku Ostrava. Bavili jsme se o tom, že už mám něco odehráno a že mě neberou jako nějakého mladého kluka. Jinak si myslím, že jsem do toho skočil dobře, hodili mě do vody a já se snažil plavat.
Technicky jste v německém klubu na hostování. V jaké fázi je potenciální jednání o možném přestupu?
Teď to neřeším. V současnosti je nejdůležitější, aby se klub zachránil. Co bude v létě, budu řešit s agenty až po posledním zápase.
Vyjádřil jsem se tak, že po podzimu jste to nebyl vy, ale teď tu hrajete každý zápas v základní sestavě. Je to konečně ten pravý Filip Kaloč?
Prospěla mi změna prostředí. V Ostravě jsem byl už dlouho a snášel jsem špatně, že jsem poslední půlrok moc nehrál. Mám čisté svědomí, že jsem do toho dával maximum i na tréninku. Pořád jsem se snažil udržovat ve fyzické kondici a teď se mi to pomalu vrací. V Německu jsem si začal užívat, jak mě přijal klub, ale i fanoušci. Asi jsem to já.
Jak jste na tom s němčinou?
Nemluvím, protože němčinu jsem se nikdy neučil. Začnu asi chodit do jedné školy jednou až dvakrát týdně na lekce. Doma mám nějaké učebnice, ale výslovnost je pro mě hodně těžká. Většinu věcí na tréninku už jsem pochytil, protože ve fotbalové řeči je to víceméně pořád dokola. Už docela rozumím a pokud ne, tak mi to kluci přeloží do angličtiny.
V kabině to máte docela multikulturní, jaký jazyk tam vládne?
Je to pořád němčina, protože všichni od dětství žili v Německu. Je to těžké, ale už od začátku mi to kluci překládají do angličtiny, abych věděl, co a jak.
Jaké jste zažíval pocity, když se vám povedlo skórovat v německém poháru proti Herthě Berlín?
V ten moment jsem si to úplně neuvědomoval a došlo mi to až časem, když jsem to řešil s rodinou a kamarády. Byl to důležitý gól, ale určitě bylo důležitější naše vítězství. Primárně se ale soustředíme na to, abychom zůstali v druhé lize.
Taktika je vítězná, říká Schick o trenérovi Leverkusenu Alonsovi. Je na nás náročný, dodává
Číst článek
Panuje v Kaiserslauternu napětí, že by se klub po dlouhém čekání mohl dočkat trofeje právě v německém poháru?
Už při podpisu smlouvy mi ředitel říkal, že nám chybí jen tři zápasy do finále. Touha po úspěchu určitě je. Hraje se na jeden zápas, takže se může stát cokoliv. V poháru na nás není takový tlak, protože nemáme, co ztratit.
Proti Hertě jste hráli na olympijském stadionu. Jaké to bylo?
Když jsem na stadion vkročil, tak svítil celý modře. Ani jsem se nechtěl otáčet, protože jsem se cítil trapně. Když se začaly zpívat německé chorály, tak to byly asi ty momenty, kvůli kterým hrajeme. Měl jsem neskutečný zážitek.
Jaká je nálada v týmu, kde to po výsledkové stránce je pořád nahoru dolu?
Poznal jsem kvalitu spoluhráčů a klub má určitě na to, aby hrál ve vyšších patrech druhé ligy. Tlak tu rozhodně je, ale po výměně trenérů cítím, že to na nás nechtějí přenášet. Jdeme zápas od zápasu.
Česká stopa v Kaiserslauternu
Předhazuje vám někdo úspěchy bývalých českých fotbalistů Pavla Kuky, Miroslava Kadlece, kteří se prosadili právě v Kaiserslauternu?
Ne. Ale už na začátku mi trenér i ředitel řekli, že doufají, že tu zanechám podobnou stopu jako oni. Laťka je určitě vysoko. Rozhodně jsou tady tito hráči považováni za legendy.
Jsou fanoušci nervózní, že už se tu čtrnáct let nehrála nejvyšší soutěž?
Když se podíváte na stadion, tak si myslím, že je to prostor pro první ligu. Klub i fanoušci by si zasloužili, abychom hráli nahoře, ale nyní je nejdůležitější zachránit druhou ligu.
Stihl jste s rodinou už nějaký výlet za kulturou?
Zatím úplně ne. Máme v plánu s přítelkyní vyrazit do Lucemburku. Jinak jsme zatím byli i s rodiči na výletě v sousedním městě Heidelberg, máme známou v Mainzu a také jsme navštívili Frankfurt. Chci se podívat i za kamarádem do Leverkusenu.
Přítelkyně s vámi žije v Kaiserslauternu?
Ne. Byla tu tři nebo čtyři týdny, ale pak musela kvůli práci domů na pár dní. Na moje narozeniny koncem únoru tu byli její rodiče a zůstali tu asi čtyři dny.
Pokud budete v Německu zůstávat, budete přítelkyni lanařit, aby tu zůstala s vámi?
Vzhledem k tomu, že se jedná o hostování, tak nikdy nevím, co se může stát. S cestováním to není ideální, ale když budu mít jistotu, že tady zůstanu, tak tu zůstaneme všichni tři i se psem.
Byl jste před reprezentační pauzou v kontaktu s novým realizačním týmem českých fotbalistů?
Ne, ani jsem na to nepomýšlel. Rozhodně to pro mě není téma.
Záchranné boje
Jak moc je v Kaiserslauternu pro lidi důležitý fotbal, poznávají hráče na ulicích?
Nedávno mě už ve městě pár lidí zdravilo. Žije tady sto tisíc lidí a na fotbal chodí padesát tisíc. Je to tu ve větším, než v Ostravě, ale jinak je to podobné v tom, jak lidé žijí pro fotbal.
Unikátní situace v německém fotbale. Za jedno kolo přišlo více fanoušků na druhou ligu než na Bundesligu
Číst článek
V minulé sezoně hrál Baník Ostrava také chvíli o záchranu, v Kaiserslauternu nyní také bojujete u dna tabulky. Pomohlo vám to nějak při aklimatizaci?
Ze začátku, jak jsem moc nerozuměl německy, tak jsem to moc nevnímal. Na tlak jsem byl ale zvyklý i z Ostravy, kde nám chodili fanoušci i na tréninky. O záchranu jsem hrál už s Baníkem, takže vím, že to je spíš o hlavě, než o tom, co umíte.
Ostravě se v aktuální sezoně vůbec nedaří na domácí půdě, jak si to vysvětlujete?
Jsem s klukama v kontaktu. Není to nic příjemného pro klub a fanoušky. Kluci nehrají špatně, ale možná tam chybí trochu štěstí a klidu v koncovce. Musí se z toho dostat a věřím, že v příštím domácím zápase už budou bodovat naplno.
Stadion v Kaiserslauternu mi přijde na první pohled takový ‚špinavý‘. Jak to vypadá v jeho útrobách?
Uvnitř jsou nadstandardní podmínky. Máme tu všechno, co potřebujeme. Hřiště je dvě minuty z šatny chůzí a servis, který máme od fyzioterapeutů po maséry je neskutečný a nic nám nechybí.
